All posts tagged: nature dyeing

Barvím, barvíme

Vrcholí barvící sezóna. Letos jsem si ji opět i přes nedostatek času užila. To jednomu nedá, když kolem sebe vidí, jak to všechno roste, kvete a plodí. A ono se to i přes chladné a deštivé počasí dělo. Navzdory mokru a zimě kytky stále kvetou. A těch plodů co se urodilo! Ve všem se skrývá nějaký barevný potenciál, který je možné využít. To si tak jdete na vycházku, a hele! krušina obsypaná plody! Tak honem, než ji oberou ptáci. Nějakou tašku nebo sáček nosím vždy při sobě. Takový barevný potenciál, jaký v sobě tyhle černé kuličky letos skrývaly, jsem už dlouho nezažila. První, druhá, třetí i čtvrtá lázeň stále měly co nabídnout. Barevné odstíny přecházely od svítivé zelené přes šedozelenou. Těžko takové barvy popsat. Těším se na tkalcovský projekt, který už mi zraje v hlavě, i na to, jak se tahle barva bude chovat dál, když bude v používaném kousku šatníku. Společně s účastnicemi mého barvířského kurzu jsme se pustily do experimentování s mořidly klasickými i přírodními. Vyzkoušely jsme si i zajímavý způsob jak vytěžit …

Modrá

Modrou jsem končila předešlý rok a modrou začala ten letošní. Nezávisle na tom, že modrá je pro ten letošní rok oficiální barvou roku, jeden rok tedy budu i módní, pro mě je modrá barvou životní. Ne, nemám šatník celý modrý, ani byt ne, přece jen by to bylo hodně chladné, ale mám tu barvu ve všech podobách ráda. Modrou oblohu, takovou tu s bělavými narůžovělými mráčky, nemusí být jasná. Modré květiny – barva hortenzie asi vede, ale i pomněnka, rozrazil rezekvítek a další jemně něžné rostlinky jsou překrásně modré, stačí si povšimnout. Modrá hladina jihočeských rybníků – to je můj domov, dětství, zázemí, terapie. Modré oči, celá moje rodina je má, dokonce i náš pes Krok. Příroda v modrém oparu nebo modré obzory dálek. Stříbřitě modrý odlesk sněhu – není to nádhera? Ale nejvíc si vážím modré, kterou se mi podaří vyprosit od přírody. Opravdu to není jednoduché. Některé barvy se odvážně vpíjí do vlákna už jen při samotném doteku. Ale modrá? Ta ne. Ta se nechá prosit. Trvalo mi to několik let, než jsem …

Začíná barvířská sezóna

Jaro je tu. Alespoň podle kalendáře a ptačího zpěvu. Chladné počasí zatím nechává rostliny spát. Já už ale myslím na první barevné lázně. Barvířská sezóna začala. Je třeba vysadit první semínka, naplánovat zahradu, protože velká část barvícího rostlinného materiálu pochází právě z mé zahrady. Počasí umožňuje pobyt venku a vycházky po okolí, a tak se můžu porozhlédnout i tam.   Bývaly časy, kdy jsem experimentovala se vším, co se mi dostalo pod ruce. Byla to doba objevování, doba převážně zelenožlutá, doba barev, které byly prchavě jemné. Také to byla doba toužení po něčem exoticky zářivém. Ale nakonec jsem vděčná sama sobě, že jsem nepodlehla lákadlům a zůstala věrná své původní myšlence – zpracovávat lokální vlnu a barvit ji pouze lokálními rostlinami, hlavně takovými, kterých je dost nebo které si v dostatečném množství vypěstuji sama. Toho se držím. Když se probírám starými fotografiemi i obarvenými zásobami v Matyldině stodůlce, není to zas tak málo. Pozoruji také, že za těch několik let, co se barvířstvím zabývám, začaly být tlumené přírodní barvy velice v kurzu. Výrobci vlněných přízí …