Ačkoliv cesta bývá dlouhá a zabere pomalu stejný čas jako samotný pobyt, přesto jezdím velice ráda do Domu pod jasanem. Poprvé to bylo pro mě jako vydat se do samotného ráje. Tím víc jsem potom měla chuť si návštěvu znovu a znovu zopakovat. Podkrkonošská chaloupka v sobě skrývá tolik krásna a ducha všech nádherných řemesel, co jen si člověk umí představit. Návštěvy tohoto místa jsou umocněné navíc tím, že jde vždy o setkání „stejně postižených lidí“, myslím tím lidí obdařených láskou k řemeslům všeho druhu, hlavně těch kolem textilní tvorby. Však je to také hlavně muzeum tkalcovské. A takové bylo i poslední setkání, kterého jsem měla tu čest se zúčastnit jako lektorka a přispět svou troškou do mlýna. Tréma byla. Sešli se totiž více či méně zkušení tkalci obdaření velkou dávkou vlastní kreativity a dovedností. Tkalcovský seminář ukázal, jak může být tkalcovské řemeslo nádherně různorodé a že když dva lidé tkají podobné nebo stejné věci, ty mohou být naprosto odlišné. V každé z nich je zatkaný kus duše autora, odráží povahy i styl života....
Matyldina stodola