Chodíme často na procházky. Jdeme buď malý okruh po hrázi a lesem nazpátek, nebo velký okruh po hrázi a loukou nazpátek. Krok má rád oba okruhy. Já také. Pokaždé si přinesu tašku nějakého barvícího materiálu. Téměř v každé roční době lze něco nalézt. Ale pozdní jaro a začátek léta ještě před senosečí je vůbec to nejbohatší a taky nejkrásnější období. Miluji vycházky kolem louky. Tolik barev a překrásných rostlin, jaké nabízí, nemohu vidět v žádné zahradě ani parku. Tu jsou velké růžové plochy hvozdíčků, tu se nad nimi kývají rozkvétající třezalky a támhle je celý obrovský záhon slézu, který se tu z ničeho nic rozsemenil. Vedle se ve větru vlní rozličné květy trav, které mají barvy od světle zelené protknuté žlutým pylem po tmavě vínovou. Vypadá to jako zelené moře, jehož pěnu tvoří jemné bílé kvítky svízele. Tahle louka je rok od roku krásnější. Dříve to bývalo pole na kterém zřejmě nic moc nerostlo. Snažili se ho zkrotit meliorací, hnojivy, postřiky. Nakonec to vzdali. Po krátkém období ničeho sem přišly krávy. Pole se stalo...
