Tentokrát přijely dvě žačky, obě z velké dálky a obě chtivé proniknout do tajů dírek ve tkanině. Vždycky těžko hledám české názvy pro druhy vazeb, které znám ze zahraničních materiálů, tak si je nazývám po svém. Snad mě za to nikdo neukamenuje. A také používám jejich mezinárodní název. Huck lace a Atwater-Bronson lace mi připomínají svou strukturou ponejvíce ažuru, a tak jsem si je nazvala ažurovým tkaním. Rozdíl tu ovšem je. Zatímco ažurky jsou ve tkanině ponejvíce vyšívané v místě, kde se z utkaného plátna vytáhne několik osnovních nebo útkových nití, pak tvorba ažur přímo během procesu tkaní je trochu odlišná, a i když se některá nabírá ručně, je to práce rychlejší. Výše zmíněné dva způsoby pak má zcela v moci stav a jeho listy. Samozřejmě že záleží i na tvůrci. Musí vědět, jak navést osnovu do nitěnek, jaké klapky použít, či jak si navázat šlapadla. A když potom proniknete do tajů této techniky, je vyhráno. Z plátna se najednou začnou vynořovat dírky různých druhů, ažurky připomínající mřížku nebo kytičky, dokonce si můžete zvolit...
