Battenkill Fibers a Mary Jeanne Packer – slíbila jsem pokračování, tak tady je. Je to ale velice těžké. Kde začít, když máte stručně popsat člověka, který je tolik pracovitý a aktivní v mnoha směrech? Od chvíle, kdy jsem se o ní dozvěděla od dcery Katky, na mě začaly vyskakovat zajímavé podcasty i videorozhovory s ní. Mary Jeanne je velice aktivní i na instagramových stránkách Battenkill Fibers a má i svůj instagramový profil.

Z mnohých rozhovorů i z osobního setkání s ní jsem pochopila, že je to žena velice aktivní, která se nebojí vstupovat do nových projektů a přijímat výzvy. Tak jako většina z nás žen, které se zabýváme textilními řemesly, i ona začínala už v dětství. Úžasné je, že třeba plést se naučila SAMA ve velmi nízkém věku, snad v pěti letech! Pletení ji provází celý život a bylo podnětem pro její další a další aktivity. A k němu se přidalo ještě v Americe oblíbené textilní umění – Punch Needle.

A právě nedostatek vhodného přírodního materiálu pro její vlastní tvorbu podnítil Mary Jeanne, aby se stala vlastníkem několika obchodů s přízí. Jenže ani to ji neuspokojilo, cítila potřebu něco udělat se sortimentem, který nabízí. Začala se zajímat o lokální domácí zdroje vlny a to byl podnět k tomu, že opustila ve věku, kdy už se mnozí z nás pomalu připravují na důchod, své zaměstnání a vybudovala úplně z nuly skvělý podnik, který už nějakých deset let nabízí služby místním farmářům, produkujícím vlnu a srst z různých druhů zvířat od ovcí po alpaky. Místní i vzdálenější producenti vlny tak našli další místo, kde jim jejich vlněné bohatství přemění z ušmudlané hmoty v přadýnka v přírodní i v barevné podobě. A nejen to! Jak jsem pochopila, ve své přádelně zaměstnává na částečné i plné úvazky lidi, pro které je právě vlna srdeční záležitost. U spřádacího stroje tak můžete např. zastihnout tkadlenu, která se jinak živí právě tkaním, manžel této tkadleny pomáhá s internetovými stránkami přádelny. V provozu pracuje třeba i farmářka z ovčí farmy. Jsou to lidé, kteří vlně rozumějí, protože s ní dále pracují, pletou, tkají,… Spojuje je společná filozofie lokálního produktu a udržitelnosti místních malých firem. Nechtějí nikterak bohatnout, dobývat svět, chtějí prostě normálně pracovat a žít. Ta vzájemná podpora mě fascinuje.

Co se se spředeným materiálem děje dál má více možností. Některé vlněné farmy si své produkty prodávají ve svých vlastních obchůdcích přímo na farmě. Skvělá mi přišla třeba rodinná spolupráce, kde se všichni starají o ovce, jedna z žen pěstuje rostliny vhodné pro přírodní barvení a druhá jimi potom kouzlí krásné odstíny na přadenech, které jim zpracovali v Battenkill Fibers. Z takto obarvené příze jsou upletené vlněné textilie a vy si je můžete zakoupit hotové nebo jako Knit Kit – koupíte si návod spolu s přízí. ZDE nebo ZDE.

Přízi z vlastního podniku ale nabízí ve své prodejně i Mary Jeanne, a nejen tam. Máte možnost si ji koupit při různých příležitostech, jakými jsou lokální farmářské trhy i přímo Fiber festivaly, mezi největší patří např. vyhlášený Rhinebeck.

Když už je řeč o barvení příze v minulém i tomto příspěvku, Mary Jeanne je docela často tázána, proč nebarví rostlinami. Její odpověď zní logicky. Pro takový objem příze, který produkuje, by musela pěstovat pole rostlin. Byl by to zásah do přírody, pěstování monokultur a vše, co to s sebou přináší. Používání chemických barviv na bázi kyselé lázně, kdy se veškeré barvivo vstřebá do vlákna a zbyde voda, je pro její podnik lepší varianta. Nakonec odstíny, které jsem tam viděla, hodně přírodní barvy připomínají.

Neodpustím si ale malé odbočení, protože coby přírodní barvířka jsem vnímala obrovskou hromadu barvícího materiálu všude kolem. Především to byly lány zlatobýlu kanadského, který se plevelil všude, kam nemohly sekačky, a právě kvetl. Oblast, kde jsme se pohybovali, je bohatá na vodu, je tu spoustu řek, které se rozlévají, a v mokřadech pak roste hodně rákosu. A pak mě také zaujala všudypřítomná škumpa. S trháním rostlin v Americe to ale není tak jednoduché, jako u nás. Zde se ctí soukromé pozemky. Nevstupuje se na ně a bez souhlasu majitele nic netrhá. Viděla jsem líčidlo americké, krásnoočka i černooké zuzanky, prostě barvit by bylo určitě čím, jen si to člověk musí sám vypěstovat, případně se někde dovolit.

Ale zpátky k Mary Jeanne. Mysleli byste, že to, co dělá, úplně stačí člověka vytížit od rána do večera. Ona si ale najde ještě čas pro několik místních sdružení, jichž je spoluzakladatelkou. Jedním z nich je Hudson Valley Textile Project. Nejlépe, když si o jejich filozofii přečtete sami na stránkách v odkaze. Další je sdružení nebo družstvo lidí kolem produkce lokální vlny, kteří úzce spolupracují.

Pro svou komunitu organizuje Mary Jeanne zájezdy „Za vlnou“. Navštěvují země, kde objevují místní komunity pletařek, producentů vlny a přízí a textil obecně. Několikrát byli i v Evropě v zemích s velkou vlněnou tradicí, jako je třeba Skotsko nebo Island. Když jsme spolu mluvily, projevila přání vidět Prahu. Naše země sice nemá svou vlastní pletařskou kulturu, jsme hodně ovlivněni a přejímáme z vnějšího světa, ale v oblasti textilních řemesel, myslím, máme co nabídnout. Tak třeba se to někdy povede a budu jí moct oplatit pohostinnost.

Pokud chcete, nahlédněte do Battenkill Fibers, protože nejlépe vás celým procesem zpracování vlákna provede samotná Mary Jeanne Packer.

Znalí angličtiny si jistě rádi poslechnou také Podcast, jeden ze zajímavých rozhovorů.