Do mé dílny přibyl nový stav. Vlastně to bylo tak, že jsem z náhlého popudu poslala dál k jedné moc šikovné tkadlence můj Ashford stolní osmilistý a nahradila ho tím samým, ale šestnáctilistým. Zpětně mám trochu černé svědomí nebo nostalgické vzpomínky, či jak bych mohla mé pocity pojmenovat. Měla jsem se vzdát svého prvního stavu? Budete si ťukat na čelo, ale když na něj vzpomínám, tak skoro jako na živou bytost. Prožil se mnou všechny mé pokusy a omyly, trapné začátky, soužení u navlékání osnovy, poznávání a nastavování hranic od toho, co ještě lze, až po to, co už není možné. Byl můj učitel a společník dobrých deset let a já nikdy neměla potřebu se ho zbavit, i když do dílny mezitím přišli daleko výkonnější štramáci. K tomuto mému prvnímu jsem se docela často vracela a zjišťovala jeho skvělé možnosti. Nezdál se, ale byl dobrý v mnoha ohledech.
Tak teď je pryč a mně je to trochu líto. Ten nový, co ho nahradil, mi hned na začátku dal najevo, že on je tedy Pan Někdo! Hodně času mi trvalo, než si ode mě nechal srovnat své listoví. Musela jsem si ho trochu polepit a vypolstrovat, aby tak nerámusil a nedělal zmatky v mé hlavě. A na jeho zkrocení jsem musela postoupit alespoň osmimetrovou osnovu.
Tak od teď už jenom vážně a seriózně. Čím se šestnáctilistý Ashford stolní liší od toho osmilistého? Počtem listů, to je samozřejmé. Ale jsou tu i jiné odlišnosti.
- tkací šířka je omezená pouze na 60 cm
- stav je sice užší, ale svou velikostí zabere stejně místa jako 8listý 80cm široký
- bez stojanu nebudete moct tkát, ledaže byste měli hodně velký stůl; na běžný stůl se totiž nevejde
- stav vám přijde rozebraný na jednotlivé díly, ale to pro mě nebyl problém, protože mám za sebou už několik takových skládaček. Návod je vždy vcelku srozumitelný. Velký problém však bylo nastavení listů. Bylo třeba je nastavit tak, aby se mírně svažovaly směrem dopředu. To byl nekonečně dlouhý úkol. Vždycky když už jsem si myslela, že mám vše vyladěné, po pár překlopeních se to zase nějak rozjelo. Myslím, že stačí mít postupně snížené nebo zvýšené podle toho, z které strany se na listy díváte, pouze čtveřice listů. To ostatně naznačují i navrtané otvory pro šňůry vedoucí od klapek k listům. Snažit se o to, aby byly všechny listy posunuté o kousíček, je nadlidský úkol. A vy, stejně jako já, se budete stejně nejvíc těšit na tkaní.
- stav je díky dvojnásobnému počtu listů hodně těžký. Svůj bývalý stav jsem unesla sama, tento pouze ve dvojici s někým. Stojan je pro tento stav bytelnější než pro osmilisťák. Také brdo jistí o dva šrouby více.
- oba válce, osnovní i zbožový, mají brzdící kolečka po obou stranách. Zpočátku mi trvalo, než jsem přišla na to, jak zajistit brzdy po obou stranách. První brzda zaklapne bez problémů. Kolečko na druhé straně se musí trochu pootočit nazpět, aby brzda zapadla mezi zuby.
- Na Ashfordech jsem zvyklá navádět osnovu přes paprsek zpředu dozadu. Tím pádem nepotřebuji rozřazovač. Ani tady jsem si ho nepořizovala, raději jsem přikoupila ještě jeden paprsek.
- Protože je prostor pro listy velký a stav je zhotovený z pěkného tvrdého dřeva, je klapot klapek dost hlasitý. Abych mohla tkát i večer, „vypolstrovala“ jsem prostory pod klapkami samolepícími plstěnými podložkami pod nábytek. Klapky jsem si opatřila samolepkami s čísly rovněž z plsti. Ta čísla jsou fakt nezbytná, orientovat se v šestnácti klapkách, které vypadají jedna jako druhá by bylo těžké.
Dál už jsem se k tomuto stavu chovala stejně, jako k osmilistému. Dodala jsem mu doplňky, na které jsem zvyklá při navádění osnovy, a zavedla hned osm metrů pro složitý vzor Summer and Winter. Začátky byly, co se týká orientace v klapkách, těžké, ale na čtvrtém metru už jsme se spolu docela sžívali. Nyní je osnova u konce a my dva si už na sebe docela zvykli. Je to jako hra na nový nástroj. Nejdřív člověk neví, kam by strčil prsty, často se netrefí a klape s totálně jinými klapkami, ale po čase se něco zlomí a pak už není třeba všechno několikrát kontrolovat a jde to najednou úplně samo. Mockrát jsem také párala, i to člověka naučí. Jednak si začne více dávat pozor, kam sahá, a pak také párání procvičuje orientaci v klapkách a struktuře vzoru.
Možná se ptáte, k čemu tolik listů a jak moc je tkaní na šestnáctce složité. Nepřišlo mi, že by zavedení osnovy a následné tkaní bylo o moc složitější než na osmičce. Zvykla jsem si rychle a chybu jsem při navádění nitěnek neudělala žádnou. Šestnáct listů umožňuje kromě složitých vzorů také tkaní v blocích. Proto jsem si ho koupila. Konečně budu moct vyzkoušet například atlasy. Ale hlavně, moji oblíbenou techniku Summer and Winter nebudu muset při složitějších vzorech nabírat ručně, to už jsem si s první osnovou vyzkoušela. No a pak je tu také dvojité tkaní. I tady platí víc listů, víc možností.
Moji první legrácku utkanou na téhle šestnáctce vám předvedu příště. Teď jen krátký pohled, jak mi to klape.