All posts tagged: Tkaní

Kovářovic kobyla

Úsloví o kovářovic kobyle zná, doufám, každý. O mně z velké části platí také. Ne že bych doma neměla nic, co jsem si vyrobila, ale vždy dávám přednost práci pro druhé. Tak např. už pár let plánuji ručně tkané závěsy na míru mé kuchyně. Materiál nakoupený, ale pořád mělo něco přednost. Jako dobrá motivace se ukázalo ty letité sluncem vyrudlé sejmout a už je tam prostě nedávat. Pohled na polonahé okno popostrkoval k tomu, abych už konečně začala.   Konečně je tu tedy nějaký začátek, překonání všech nesnází kolem výpočtů, příprav osnovy, plánování vzoru a napínání osnovy na stav. Pod rukama mi vzniká cosi, co se uhnízdilo v mých představách. Nikdy se ale představa nezrealizuje zcela a přesně, vždy je to určité překvapení a to je na téhle ruční práci nádherné, protože já mám překvapení moc ráda. Takové to Ach!, když člunek prolétne několika řadami a barvy i vazba ukážou, co umí.   Tak teď už je konečná podoba jasná. A také je jasné, že kovářovic kobyla alespoň pro tentokrát naboso nebude. Budoucí závěsy na …

Deka Šárka

Tahle deka má mnohem delší historii než jakýkoliv jiný výrobek z mé dílny. V samých začátcích, kdy jsem si vlnu teprve osahávala a získávala první zkušenosti, doputovalo ke mně několik pytlů čehosi, co by bylo možné nazvat spíše kopa hnoje než ovčí rouno. Dnes bych si asi takový dárek nevzala. Tehdy jsem ale brala všechno, zvláště když pytle ukrývaly rouno několika barevných odstínů, jak už to tak ovečky prastarého plemene Jacob mají. Byla to ohromná zkušenost. Jestli mi kdy hned po valaškách přirostl nějaký jiný druh vlny k srdci, pak to byla právě jacobí vlna. Co mě zaujalo? Vezme-li se jediný kožíšek této překvapivě drobné ovečky, naleznete v něm nejen několik odstínů barev od bílé přes šedé odstíny po hnědé až černé, ale také vlnu různé hrubosti od opravdu hrubých rousů po jemně vlnkatou podobnou merinu. Musela jsem hodně třídit, spoustu vlny jsem musela vyhodit (tehdy se nehledělo na kvalitu ani čistotu, vlna byla odpad), byla to mravenčí práce, vůbec nevoněla, ale vyplatila se. Česání ukázalo další možnosti. Odstíny se daly sčesat do dalších jemných …

Hotovo

Poslední ubrousek, poslední steh, vyprat a vyžehlit. To vše je ještě navíc třeba udělat. Když se mě někdo ptá, jak dlouho mi trvá utkat to či ono, nevím vlastně, co mám rychle odpovědět. Cožpak utkat, to docela frčí a dlouho to netrvá. Pletení je pomalejší činnost. Jenže – je tu plánování a výběr vzoru, velikosti výrobku, počítání nití, propočítávání délky a přepočítávání pro případné sražení se (bez matematiky se to prostě neobejde). Další počty přijdou při snování osnovy a nové počty při napínání a zavádění osnovy. Hodiny soustředění, chyba není vítaná. Pak se tedy človíček usadí za stav, na pár hodin si užije zábavu zakončenou velkým „entrée“ v podobě odvinutí hotového díla ze zbožového válce. A je tu zase nudná mravenčina – špendlení, stehování, zašívání, zapošívání a další nutnosti kolem dokončení. S plánováním vzoru pro tyhle ubrousky jsem se docela potrápila. Nějak mi nedošlo, že šlapadla přece jen budou fungovat na jiném principu než klapky u stolního stavu. Všechno se muselo podřídit liftplánu. A ten mi dovolil jen pět listů. Žádné velké omezení to ale …

Jaro se blíží…

… vyzpívaly to sýkorky z okolí. I když je za okny sníh a v noci mráz, já už myslím jenom na jaro. Kytičky, pestré barvy, spousta světla, modrá obloha… Těším se a mezitím si čekání na jaro krátím vytkáváním svých představ do tkanin. Technika Summer and Winter. Líbí se vám? Chtěli byste se ji naučit? Je to jednoduché – stačí se přihlásit do kurzu tkaní v naší Matyldině stodole. Další články o této technice: Summer and Winter Z kurzu Summer and Winter Vzorník techniky pro 5 listů

Finále

Konečně jsem se dopracovala k tomu, k čemu jsem se dopracovat chtěla. Od začátku vím, že vlna z našich valašek je vhodná, lepší by bylo říct nejvhodnější, pro kobercovou přízi. Potvrdila mi to i moje milá lektorka na kurzech tkaní tapiserií a jejím několik desetiletí dlouhým zkušenostem věřím. Potvrzovala jsem si to sama experimentováním a zkoušením různých způsobů předení i skaní, výběrem toho nejvhodnějšího rouna a potom taky stavu. Udělat dobrý vlněný koberec, aby opravdu sloužil déle než dva tři roky, je věda. Prokousávám se texty v angličtině, protože jinde informace najdu jen stěží. Učím se a hledám informace od lidí z celého světa. Nakukuji jim pod ruce, tajně závidím jejich um, nepřetržené tradice, předávání tajností i dovedností z generace na generaci a taky pomůcky a materiál, které v zahraničí můžete běžně koupit. Učarovaly mi seveřanky, jako ostatně i zbytku světa, protože ty povýšily tkalcovské řemeslo na skutečné umění. A podělily se o něj. Takže dnes vidím tkát severské techniky Američanky stejně jako třeba i Japonky. Díky mnoha obětavým lidem je tkalcovské řemeslo opět populární. …