All posts tagged: Tkaní

Nikdy neříkej nikdy

Už docela dlouho obdivuji práci tkadlenek, které se věnují tkaní šátků na nošení dětí. V naší malé české kotlince se najdou úplné umělkyně, mistři svého oboru. Jejich šátky jsou mistrovská umělecká díla. Přesně propočítané barevné osnovy, složité vzory, výběr materiálu tak, aby vyhovoval všem požadavkům, preciznost a náročnost práce, to všechno jsou detaily, kvůli kterým jsem si říkala, že bych nikdy šátky tkát nechtěla. Jen se obdivně kochám pracemi jiných. Člověk míní, okolnosti mění. Požádal mě blízký příbuzný, sportovec tělem i duší, on i jeho žena, že by jejich nastávajícího potomka rádi nosili, tak jestli bych nezkusila šátek utkat. Ráda jsem to pro ně udělala. Byla to výzva, u které ještě stále nevím, jestli jsem to zvládla. Šátek jsem dotkala přesně „za pět minut dvanáct“, den předtím než se malý budoucí sportoveček narodil. Jestli bude funkční, to jsem moc zvědavá. Pro osnovu jsem na radu zkušených vybrala bavlnu – osvědčenou Sněhurku, útek je směs bavlny a vlny. Barvy i vzor si vybrali budoucí rodiče, nešla jsem proti jejich přání, pouze jsem si dovolila hrát si …

Jaký stav si vybrat?

Dostala jsem jednoduchou otázku, na kterou není úplně snadná odpověď. Sama jsem, z pohledu jiných tkalců, za zřejmě poměrně krátkou dobu prošla obdobím hledání a tápání. Některé stavy jsem si krátce vyzkoušela, jiné se zabydlely v mém ateliéru a už na ně nedám dopustit. Můj problém byl, že jsem věděla přesně, co chci tkát, ale nevěděla jsem na čem. Nevěděla jsem nic o systémech tkalcovských stavů a už vůbec jsem netušila, že každý jeden stav se nehodí úplně na všechno, co si usmyslím. K tomu jsem dospěla teprve po mnoha pátráních, pročítáním diskuzí, pokukováním po jiných tkadlenkách a také, jakmile se naskytla možnost, zkoušením na skutečných stavech. Než se tedy začnete poohlížet po stavu, promyslete: Bude tkaní můj koníček? Budu tkát jen občas, protože tkaní je časově náročné a já nemám tolik času. Nebo chci tkát na profesionální úrovni a tkaním si třeba i vydělávat? Co chci tkát? Budu dělat radost rodině tkanými doplňky nebo se chci pustit do koberců, do kterých zatkám všechny své zbytky? Chci tkát jednoduché vzory nebo mě lákají složité vazby? …

Kovářovic kobyla

Úsloví o kovářovic kobyle zná, doufám, každý. O mně z velké části platí také. Ne že bych doma neměla nic, co jsem si vyrobila, ale vždy dávám přednost práci pro druhé. Tak např. už pár let plánuji ručně tkané závěsy na míru mé kuchyně. Materiál nakoupený, ale pořád mělo něco přednost. Jako dobrá motivace se ukázalo ty letité sluncem vyrudlé sejmout a už je tam prostě nedávat. Pohled na polonahé okno popostrkoval k tomu, abych už konečně začala.   Konečně je tu tedy nějaký začátek, překonání všech nesnází kolem výpočtů, příprav osnovy, plánování vzoru a napínání osnovy na stav. Pod rukama mi vzniká cosi, co se uhnízdilo v mých představách. Nikdy se ale představa nezrealizuje zcela a přesně, vždy je to určité překvapení a to je na téhle ruční práci nádherné, protože já mám překvapení moc ráda. Takové to Ach!, když člunek prolétne několika řadami a barvy i vazba ukážou, co umí.   Tak teď už je konečná podoba jasná. A také je jasné, že kovářovic kobyla alespoň pro tentokrát naboso nebude. Budoucí závěsy na …

Deka Šárka

Tahle deka má mnohem delší historii než jakýkoliv jiný výrobek z mé dílny. V samých začátcích, kdy jsem si vlnu teprve osahávala a získávala první zkušenosti, doputovalo ke mně několik pytlů čehosi, co by bylo možné nazvat spíše kopa hnoje než ovčí rouno. Dnes bych si asi takový dárek nevzala. Tehdy jsem ale brala všechno, zvláště když pytle ukrývaly rouno několika barevných odstínů, jak už to tak ovečky prastarého plemene Jacob mají. Byla to ohromná zkušenost. Jestli mi kdy hned po valaškách přirostl nějaký jiný druh vlny k srdci, pak to byla právě jacobí vlna. Co mě zaujalo? Vezme-li se jediný kožíšek této překvapivě drobné ovečky, naleznete v něm nejen několik odstínů barev od bílé přes šedé odstíny po hnědé až černé, ale také vlnu různé hrubosti od opravdu hrubých rousů po jemně vlnkatou podobnou merinu. Musela jsem hodně třídit, spoustu vlny jsem musela vyhodit (tehdy se nehledělo na kvalitu ani čistotu, vlna byla odpad), byla to mravenčí práce, vůbec nevoněla, ale vyplatila se. Česání ukázalo další možnosti. Odstíny se daly sčesat do dalších jemných …

Hotovo

Poslední ubrousek, poslední steh, vyprat a vyžehlit. To vše je ještě navíc třeba udělat. Když se mě někdo ptá, jak dlouho mi trvá utkat to či ono, nevím vlastně, co mám rychle odpovědět. Cožpak utkat, to docela frčí a dlouho to netrvá. Pletení je pomalejší činnost. Jenže – je tu plánování a výběr vzoru, velikosti výrobku, počítání nití, propočítávání délky a přepočítávání pro případné sražení se (bez matematiky se to prostě neobejde). Další počty přijdou při snování osnovy a nové počty při napínání a zavádění osnovy. Hodiny soustředění, chyba není vítaná. Pak se tedy človíček usadí za stav, na pár hodin si užije zábavu zakončenou velkým „entrée“ v podobě odvinutí hotového díla ze zbožového válce. A je tu zase nudná mravenčina – špendlení, stehování, zašívání, zapošívání a další nutnosti kolem dokončení. S plánováním vzoru pro tyhle ubrousky jsem se docela potrápila. Nějak mi nedošlo, že šlapadla přece jen budou fungovat na jiném principu než klapky u stolního stavu. Všechno se muselo podřídit liftplánu. A ten mi dovolil jen pět listů. Žádné velké omezení to ale …