All posts tagged: tkalcovský stav

Nikdy neříkej nikdy

Už docela dlouho obdivuji práci tkadlenek, které se věnují tkaní šátků na nošení dětí. V naší malé české kotlince se najdou úplné umělkyně, mistři svého oboru. Jejich šátky jsou mistrovská umělecká díla. Přesně propočítané barevné osnovy, složité vzory, výběr materiálu tak, aby vyhovoval všem požadavkům, preciznost a náročnost práce, to všechno jsou detaily, kvůli kterým jsem si říkala, že bych nikdy šátky tkát nechtěla. Jen se obdivně kochám pracemi jiných. Člověk míní, okolnosti mění. Požádal mě blízký příbuzný, sportovec tělem i duší, on i jeho žena, že by jejich nastávajícího potomka rádi nosili, tak jestli bych nezkusila šátek utkat. Ráda jsem to pro ně udělala. Byla to výzva, u které ještě stále nevím, jestli jsem to zvládla. Šátek jsem dotkala přesně „za pět minut dvanáct“, den předtím než se malý budoucí sportoveček narodil. Jestli bude funkční, to jsem moc zvědavá. Pro osnovu jsem na radu zkušených vybrala bavlnu – osvědčenou Sněhurku, útek je směs bavlny a vlny. Barvy i vzor si vybrali budoucí rodiče, nešla jsem proti jejich přání, pouze jsem si dovolila hrát si …

Jaký stav si vybrat?

Dostala jsem jednoduchou otázku, na kterou není úplně snadná odpověď. Sama jsem, z pohledu jiných tkalců, za zřejmě poměrně krátkou dobu prošla obdobím hledání a tápání. Některé stavy jsem si krátce vyzkoušela, jiné se zabydlely v mém ateliéru a už na ně nedám dopustit. Můj problém byl, že jsem věděla přesně, co chci tkát, ale nevěděla jsem na čem. Nevěděla jsem nic o systémech tkalcovských stavů a už vůbec jsem netušila, že každý jeden stav se nehodí úplně na všechno, co si usmyslím. K tomu jsem dospěla teprve po mnoha pátráních, pročítáním diskuzí, pokukováním po jiných tkadlenkách a také, jakmile se naskytla možnost, zkoušením na skutečných stavech. Než se tedy začnete poohlížet po stavu, promyslete: Bude tkaní můj koníček? Budu tkát jen občas, protože tkaní je časově náročné a já nemám tolik času. Nebo chci tkát na profesionální úrovni a tkaním si třeba i vydělávat? Co chci tkát? Budu dělat radost rodině tkanými doplňky nebo se chci pustit do koberců, do kterých zatkám všechny své zbytky? Chci tkát jednoduché vzory nebo mě lákají složité vazby? …

Hotovo

Poslední ubrousek, poslední steh, vyprat a vyžehlit. To vše je ještě navíc třeba udělat. Když se mě někdo ptá, jak dlouho mi trvá utkat to či ono, nevím vlastně, co mám rychle odpovědět. Cožpak utkat, to docela frčí a dlouho to netrvá. Pletení je pomalejší činnost. Jenže – je tu plánování a výběr vzoru, velikosti výrobku, počítání nití, propočítávání délky a přepočítávání pro případné sražení se (bez matematiky se to prostě neobejde). Další počty přijdou při snování osnovy a nové počty při napínání a zavádění osnovy. Hodiny soustředění, chyba není vítaná. Pak se tedy človíček usadí za stav, na pár hodin si užije zábavu zakončenou velkým „entrée“ v podobě odvinutí hotového díla ze zbožového válce. A je tu zase nudná mravenčina – špendlení, stehování, zašívání, zapošívání a další nutnosti kolem dokončení. S plánováním vzoru pro tyhle ubrousky jsem se docela potrápila. Nějak mi nedošlo, že šlapadla přece jen budou fungovat na jiném principu než klapky u stolního stavu. Všechno se muselo podřídit liftplánu. A ten mi dovolil jen pět listů. Žádné velké omezení to ale …

Virtuální ticho

… u nás v Matyldině stodole může znamenat jen dvě věci. Buď se něco děje kolem zvěřince, nebo se usilovně pracuje na novém projektu. Tentokrát je to oboje. Ve stáji se zrodily noví drobečci, celkem bez našeho většího přičinění. Jejich mámy jsou zkušené holky. Legrační je, že jsem vždycky toužila po barevných jehňátkách, od Bivoje byla většinou bílá, a teď máme samé flekáčky, bez výjimky. Možná se mi nakonec po těch bílých i zasteskne. Ale pandičky, jak jim říkáme, jsou rozkošné. Otce nezapřou, podobají se mu jak kdyby mu z oka vypadly. Pro mě to znamená, že letošní jehněčí vlnka bude krásně melírovaná a možná budu mít i trochu přírodně hnědé. Juch! A z toho i vyplývá, že napřesrok budu moci nabídnout koberce a jiné tkaniny v čistě přírodních odstínech. Proč až za tak dlouho? No nejprve musí drobečkové vyrůst, potom musí vyrůst jejich vlnky, pak nějaký čas trvá, než se všechno zpracuje do podoby příze, jako je tady na obrázku z minulých let, a teprve potom mě čeká odměna v podobě zasednutí za stav. …

Na stejné osnově

Většinou si nepřipravuji osnovu delší než na dva tři projekty. Tentokrát jsem udělala výjimku. Osnova je dlouhá přibližně pro čtyři koberce. První jsem odstřihla předělala návlek. Stávající mi nevyhovoval. Na další jsem si připravila alespoň rámcově návrh, jak by měly přibližně vypadat. To zdržení se mi vyplatilo. Osnova lépe drží a vzorování má mnohem více možností. Takže zůstanu věrná svým zásadám a nic, co vyleze z mého stavu nebude dvakrát stejné. Třetí koberec už mě začal malounko nudit, žádal si oživení, nějakou blbůstku, která třeba upoutá, aby to nebyla nuda. Prohrabala jsem své zásoby barev, sladila odstíny a na svět pomalu lezou ptačí legrácky.