Archiv pro rok: 2018

Deka Šárka

Tahle deka má mnohem delší historii než jakýkoliv jiný výrobek z mé dílny. V samých začátcích, kdy jsem si vlnu teprve osahávala a získávala první zkušenosti, doputovalo ke mně několik pytlů čehosi, co by bylo možné nazvat spíše kopa hnoje než ovčí rouno. Dnes bych si asi takový dárek nevzala. Tehdy jsem ale brala všechno, zvláště když pytle ukrývaly rouno několika barevných odstínů, jak už to tak ovečky prastarého plemene Jacob mají. Byla to ohromná zkušenost. Jestli mi kdy hned po valaškách přirostl nějaký jiný druh vlny k srdci, pak to byla právě jacobí vlna. Co mě zaujalo? Vezme-li se jediný kožíšek této překvapivě drobné ovečky, naleznete v něm nejen několik odstínů barev od bílé přes šedé odstíny po hnědé až černé, ale také vlnu různé hrubosti od opravdu hrubých rousů po jemně vlnkatou podobnou merinu. Musela jsem hodně třídit, spoustu vlny jsem musela vyhodit (tehdy se nehledělo na kvalitu ani čistotu, vlna byla odpad), byla to mravenčí práce, vůbec nevoněla, ale vyplatila se. Česání ukázalo další možnosti. Odstíny se daly sčesat do dalších jemných …

První barvičky z Matyldiny stodoly

Jaro se teprve protahuje a za uchem mu mu raší jen několik kvítků. Tráva vypadá jako jeden den neholená mužská tvář. Řeklo by se, že ještě nebude k nalezení nic, co by mohlo dát trochu barvy. Stačí ale vyjít si po okolí a něco se přece jen najde. Tak např. starý choroš (přesný název neznám, pro mě jsou tyhle dřevokazné houby všechny choroš). Několik kousků se jen tak zkusmo povařilo a barevný čajíček byl na světě. Barva vlny – jemně béžová. Určitě se bude hodit pro mou příští tapiserii. Pak se tu po větru všude po okolí válí jmelí. Poslední pokusy před lety mi daly jemně žlutou. Tentokrát se moc nezadařilo. Přestože jsem měla jmelí dostatek, zřejmě vadilo, že nebylo čerstvé, ale suché. Barva skoro žádná. Ale nic nezatracuji. I tato trochu jinak bílá se bude hodit. Zvlášť když je protkaná občasnými hnědými chloupky některého z beránků. Na této vlnce jsem si trochu pocvičila předení s přeslicí. Beránčí vlna měla hodně dlouhé, více než deseticentimetrové pesíky, které dost připomínají vlákna lnu. Česanec šel dobře upravit …

Začíná barvířská sezóna

Jaro je tu. Alespoň podle kalendáře a ptačího zpěvu. Chladné počasí zatím nechává rostliny spát. Já už ale myslím na první barevné lázně. Barvířská sezóna začala. Je třeba vysadit první semínka, naplánovat zahradu, protože velká část barvícího rostlinného materiálu pochází právě z mé zahrady. Počasí umožňuje pobyt venku a vycházky po okolí, a tak se můžu porozhlédnout i tam.   Bývaly časy, kdy jsem experimentovala se vším, co se mi dostalo pod ruce. Byla to doba objevování, doba převážně zelenožlutá, doba barev, které byly prchavě jemné. Také to byla doba toužení po něčem exoticky zářivém. Ale nakonec jsem vděčná sama sobě, že jsem nepodlehla lákadlům a zůstala věrná své původní myšlence – zpracovávat lokální vlnu a barvit ji pouze lokálními rostlinami, hlavně takovými, kterých je dost nebo které si v dostatečném množství vypěstuji sama. Toho se držím. Když se probírám starými fotografiemi i obarvenými zásobami v Matyldině stodůlce, není to zas tak málo. Pozoruji také, že za těch několik let, co se barvířstvím zabývám, začaly být tlumené přírodní barvy velice v kurzu. Výrobci vlněných přízí …

Hotovo

Poslední ubrousek, poslední steh, vyprat a vyžehlit. To vše je ještě navíc třeba udělat. Když se mě někdo ptá, jak dlouho mi trvá utkat to či ono, nevím vlastně, co mám rychle odpovědět. Cožpak utkat, to docela frčí a dlouho to netrvá. Pletení je pomalejší činnost. Jenže – je tu plánování a výběr vzoru, velikosti výrobku, počítání nití, propočítávání délky a přepočítávání pro případné sražení se (bez matematiky se to prostě neobejde). Další počty přijdou při snování osnovy a nové počty při napínání a zavádění osnovy. Hodiny soustředění, chyba není vítaná. Pak se tedy človíček usadí za stav, na pár hodin si užije zábavu zakončenou velkým „entrée“ v podobě odvinutí hotového díla ze zbožového válce. A je tu zase nudná mravenčina – špendlení, stehování, zašívání, zapošívání a další nutnosti kolem dokončení. S plánováním vzoru pro tyhle ubrousky jsem se docela potrápila. Nějak mi nedošlo, že šlapadla přece jen budou fungovat na jiném principu než klapky u stolního stavu. Všechno se muselo podřídit liftplánu. A ten mi dovolil jen pět listů. Žádné velké omezení to ale …

Dokončovací práce

Občas nudné, občas zdlouhavé, občas uklidňující, občas zdržující a odvádějící od vlastního tkaní, občas plné očekávání, jak to všechno dopadne. Šiji pouze ručně, protože podle mého ruční práce si žádá své. Je toho celý velký štůček. Několik metrů, ani nevím kolik. Prostě jsem nasnovala snovadlo tak, že jsem vyčerpala všechny jeho možnosti. Pomalu odstřihuji díl za dílem, pečlivě špendlím a vyšívám steh za stehem, v místě spojů vzniká drobná ažurka. Líbí se mi to mnohem víc, než kdybych to stejné přefrčela na šicím stroji. Tentokrát mi nevadí ani křiklavé barvy, pro mě – zvyklou na odstíny z přírody, tak neobvyklé a trochu jedovaté. Po dlouhé zimní šedi představují všechno mé těšení na jaro, první květiny i barevné motýly. Opět mám trochu problém vzdát se každého kousku. Ve všech sadách těchto prostírek je kus ze mne, z mé momentální nálady, odráží se v nich elán i únava. A tak žádná souprava není stejná. I když vznikly na stejné osnově se stejným návodem a ze stejného materiálu, jsou odlišné a originální. Jejich budoucí majitel se může spolehnout …