Archiv pro rok: 2018

Hotovo, dokončeno

Na koberci byl uvázaný poslední uzlík, proběhly nutné úpravy a já si teď mohu zpětně zrekapitulovat, co mi tento náročný projekt ukázal a jaké nové zkušenosti přinesl. Jsou okolnosti, které člověk dopředu předpokládá a snaží se je vyřešit předem. A jsou okolnosti, které překvapí a potrápí během práce. Mě asi nejvíce trápilo, že celou spodní vrstvu přeložené tkaniny nevidím, tedy tkám poslepu. Sice jsem si občas zalezla pod stav nebo použila zrcátko, ale jak se později ukázalo, nestačilo to. Naštěstí to byly chyby, které se po sejmutí koberce ze stavu daly napravit. Nejvíce času mi ale sebrala náprava nebo regulace v místě přeložení. Ačkoliv jsem se velice snažila o pravidelnost okraje, koberec je přece jen hodně silná vrstva a vnější přeložení se muselo nějak projevit. Tenhle nedostatek sice šel napravit, ale stál mě více času než samotné tkaní. Navíc jsem to musela provést v dost nepříjemné pozici, kdy jsem lezla po kolenou po koberci ve shrbené poloze, což bylo dost únavné. Nevím, jestli ještě někdy budu mít chuť do něčeho takového jít. Budu-li si moci …

Když napadne sníh…

… dostaví se úleva a nový elán. Nemám ráda pošmourné blátivé dny. Sníh všechno prozáří a očistí. Jeho očistnou sílu ráda využívám i k očistě mých ručně tkaných vlněných koberců. Jakmile napadne jiskřivý prašan, je čas vyběhnout s koberci a rýžovým koštětem ven. Koberce rozprostřu na padlý sníh, nametu na ně prašan a ten pak koštětem postrkuji po koberci sem a tam. Nakonec sníh smetu a totéž provedu s druhou stranou koberce. Když je po pár chvilkách hotovo, koberec jednoduše protřepu a nechám ještě hodinu větrat přehozený přes tyč nebo zábradlí. Sníh by neměl být příliš mokrý, to by byl pak samozřejmě mokrý i koberec. Mým kobercům tahle očista svědčí a vydrží s ní až do teplého jara, kdy jdou potom do prací lázně z dešťové vody. Ale to bude zas jiná kapitola. Tyhle kousky z fotografie jsou mé vůbec první koberce, utkané pro radost. Nejsou dokonalé, vidím na nich spoustu chyb, na kterých jsem se učila a získávala první zkušenosti. Ale přes všechny své nedokonalosti slouží k mé spokojenosti. Ráda pozoruji, jak vlna odolává …

Opravdu velký projekt

Od jara se připravuji na opravdu velký projekt. Předu a barvím jako o závod, klubíčka v koši přibývala jedno po druhém. Byla to velká výzva zvednout tuhle hozenou rukavici. O co se jedná? Představte si velký koberec, ale malý stav. Můj stav tedy není malý, ale rozměr koberce převyšuje jeho rozměry. Je to oříšek, ale není neřešitelný. Může se například utkat více kusů různých tvarů, které k sobě padnou jako jednotlivé dílky skládačky, a ty se potom sešijí dohromady do jednoho velkého celku. Takový koberec patchwork by to byl. Nebo se dejme tomu utkají dva stejné díly a sešijí se v prostředku. Tak ostatně vznikla i má první deka. Ale je tu ještě jedna možnost pro odvážné a tou je utkat koberec vcelku jako přeloženou tkaninu. Výsledná šířka pak bude dvojnásobek toho, co mám navlečeno na stavu. Jde to. Vím to, neboť jsem přeloženou tkaninu tkala už vícekrát. Dokonce, v rámci osmi listů, to jde i s parádou, totiž se vzorováním. Jenže tenhle druh tkaní má svá úskalí, která vyskakují jako čertíci bertíci z krabičky …

Nikdy neříkej nikdy

Už docela dlouho obdivuji práci tkadlenek, které se věnují tkaní šátků na nošení dětí. V naší malé české kotlince se najdou úplné umělkyně, mistři svého oboru. Jejich šátky jsou mistrovská umělecká díla. Přesně propočítané barevné osnovy, složité vzory, výběr materiálu tak, aby vyhovoval všem požadavkům, preciznost a náročnost práce, to všechno jsou detaily, kvůli kterým jsem si říkala, že bych nikdy šátky tkát nechtěla. Jen se obdivně kochám pracemi jiných. Člověk míní, okolnosti mění. Požádal mě blízký příbuzný, sportovec tělem i duší, on i jeho žena, že by jejich nastávajícího potomka rádi nosili, tak jestli bych nezkusila šátek utkat. Ráda jsem to pro ně udělala. Byla to výzva, u které ještě stále nevím, jestli jsem to zvládla. Šátek jsem dotkala přesně „za pět minut dvanáct“, den předtím než se malý budoucí sportoveček narodil. Jestli bude funkční, to jsem moc zvědavá. Pro osnovu jsem na radu zkušených vybrala bavlnu – osvědčenou Sněhurku, útek je směs bavlny a vlny. Barvy i vzor si vybrali budoucí rodiče, nešla jsem proti jejich přání, pouze jsem si dovolila hrát si …

Jaký stav si vybrat?

Dostala jsem jednoduchou otázku, na kterou není úplně snadná odpověď. Sama jsem, z pohledu jiných tkalců, za zřejmě poměrně krátkou dobu prošla obdobím hledání a tápání. Některé stavy jsem si krátce vyzkoušela, jiné se zabydlely v mém ateliéru a už na ně nedám dopustit. Můj problém byl, že jsem věděla přesně, co chci tkát, ale nevěděla jsem na čem. Nevěděla jsem nic o systémech tkalcovských stavů a už vůbec jsem netušila, že každý jeden stav se nehodí úplně na všechno, co si usmyslím. K tomu jsem dospěla teprve po mnoha pátráních, pročítáním diskuzí, pokukováním po jiných tkadlenkách a také, jakmile se naskytla možnost, zkoušením na skutečných stavech. Než se tedy začnete poohlížet po stavu, promyslete: Bude tkaní můj koníček? Budu tkát jen občas, protože tkaní je časově náročné a já nemám tolik času. Nebo chci tkát na profesionální úrovni a tkaním si třeba i vydělávat? Co chci tkát? Budu dělat radost rodině tkanými doplňky nebo se chci pustit do koberců, do kterých zatkám všechny své zbytky? Chci tkát jednoduché vzory nebo mě lákají složité vazby? …