Od jara se připravuji na opravdu velký projekt. Předu a barvím jako o závod, klubíčka v koši přibývala jedno po druhém.

Byla to velká výzva zvednout tuhle hozenou rukavici. O co se jedná? Představte si velký koberec, ale malý stav. Můj stav tedy není malý, ale rozměr koberce převyšuje jeho rozměry. Je to oříšek, ale není neřešitelný. Může se například utkat více kusů různých tvarů, které k sobě padnou jako jednotlivé dílky skládačky, a ty se potom sešijí dohromady do jednoho velkého celku. Takový koberec patchwork by to byl. Nebo se dejme tomu utkají dva stejné díly a sešijí se v prostředku. Tak ostatně vznikla i má první deka.

Ale je tu ještě jedna možnost pro odvážné a tou je utkat koberec vcelku jako přeloženou tkaninu. Výsledná šířka pak bude dvojnásobek toho, co mám navlečeno na stavu. Jde to. Vím to, neboť jsem přeloženou tkaninu tkala už vícekrát. Dokonce, v rámci osmi listů, to jde i s parádou, totiž se vzorováním.

místo přeložení je trochu vidět, ale pořád je to méně, než kdybych sešívala

Jenže tenhle druh tkaní má svá úskalí, která vyskakují jako čertíci bertíci z krabičky i v době, kdy to vůbec nečekáte. Prolezla jsem všechna tajná zákoutí internetu, hledala v chytrých knížkách, naslouchala postřehům i zkušenostem druhých. A vyšlo mi z toho hned několik úskalí, která budu muset překonat.

• Tak především – ještě než vůbec začnu tkát, je tu rozvaha o materiálu, hlavně toho na osnovu. Osnovní nitě se během práce nesmí o sebe zachytávat, zůstávat tzv. viset. To by byla pohroma. Z přeložené tkaniny by byla rázem tkanina tuplovaná. Měly by být zároveň takové, aby držely pěkné rovnoměrné napětí.
• Návod do nitěnek má také svá úskalí, musí se myslet na to, že spodní vrstva je vlastně opačná k té horní. a musí se na to myslet i při navazování šlapadel, jinak se v tom člověk úplně ztratí. Totéž platí o prohazování, abych nakonec neutkala třeba  tunel.
• Pak jsou tu okraje. Udržet rovný okraj, aby se tkanina nezúžila ani o píď je velmi náročné. U jednoduché šířky to nevadí. Vadí to ale u dvojité tkaniny v místě přeložení, tam je to potom totiž vidět. Vyzkouším doporučené rady a uvidím.
• Největší oříšek pro mě ale bude to poslední úskalí, které na mě číhá na závěr. Představme si silnou kobercovou vrstvu, která se navíjí na válec. S každou otočkou je průměr navinutého válce větší, to je normální jev. A teď si představme, že se na válec navíjí současně dvě silné vrstvy, které jsou k sobě připojené na jednom okraji. S každou otočkou se bude lišit průměr vnitřní části od té vnější části přeložené tkaniny. Vychází mi z toho, že ta svrchní část bude mít tendenci více napínat osnovu, než ta spodní část. Tenhle oříšek jsem zatím nerozlouskla. Problému se budu trochu vyhýbat tím, že koberec budu tkát „na šířku“ a ne „na výšku“, aby se na zbožový válec navíjelo co nejméně tkaniny. Dál už budu muset improvizovat.

Tak mi držte palce a já se jdu do toho pustit.