Year: 2018

Jaký stav si vybrat?

Dostala jsem jednoduchou otázku, na kterou není úplně snadná odpověď. Sama jsem, z pohledu jiných tkalců, za zřejmě poměrně krátkou dobu prošla obdobím hledání a tápání. Některé stavy jsem si krátce vyzkoušela, jiné se zabydlely v mém ateliéru a už na ně nedám dopustit. Můj problém byl, že jsem věděla přesně, co chci tkát, ale nevěděla jsem na čem. Nevěděla jsem nic o systémech tkalcovských stavů a už vůbec jsem netušila, že každý jeden stav se nehodí úplně na všechno, co si usmyslím. K tomu jsem dospěla teprve po mnoha pátráních, pročítáním diskuzí, pokukováním po jiných tkadlenkách a také, jakmile se naskytla možnost, zkoušením na skutečných stavech. Než se tedy začnete poohlížet po stavu, promyslete: Bude tkaní můj koníček? Budu tkát jen občas, protože tkaní je časově náročné a já nemám tolik času. Nebo chci tkát na profesionální úrovni a tkaním si třeba i vydělávat? Co chci tkát? Budu dělat radost rodině tkanými doplňky nebo se chci pustit do koberců, do kterých zatkám všechny své zbytky? Chci tkát jednoduché vzory nebo mě lákají složité vazby? …

Kovářovic kobyla

Úsloví o kovářovic kobyle zná, doufám, každý. O mně z velké části platí také. Ne že bych doma neměla nic, co jsem si vyrobila, ale vždy dávám přednost práci pro druhé. Tak např. už pár let plánuji ručně tkané závěsy na míru mé kuchyně. Materiál nakoupený, ale pořád mělo něco přednost. Jako dobrá motivace se ukázalo ty letité sluncem vyrudlé sejmout a už je tam prostě nedávat. Pohled na polonahé okno popostrkoval k tomu, abych už konečně začala.   Konečně je tu tedy nějaký začátek, překonání všech nesnází kolem výpočtů, příprav osnovy, plánování vzoru a napínání osnovy na stav. Pod rukama mi vzniká cosi, co se uhnízdilo v mých představách. Nikdy se ale představa nezrealizuje zcela a přesně, vždy je to určité překvapení a to je na téhle ruční práci nádherné, protože já mám překvapení moc ráda. Takové to Ach!, když člunek prolétne několika řadami a barvy i vazba ukážou, co umí.   Tak teď už je konečná podoba jasná. A také je jasné, že kovářovic kobyla alespoň pro tentokrát naboso nebude. Budoucí závěsy na …

hackovana-ovce-matyldina-stodola

Borovanské ovčácké slavnosti

Blíží se slavnost mému srdci blízká. Oslavovány budou hlavně ovečky, ale i jiná chlupatá stvoření. Program bude nabitý ukázkami a produkty, které nám tato milá nenáročná stvoření poskytují. Více se můžete dočíst na stránkách českobudějovické Rosy. Budu tam i já, letos to ale bude premiéra pro Matyldinu stodolu. Jestli vás tedy zajímají naše produkty a v neděli 5. srpna nemáte kloudného co na práci, rozjeďte se do jihočeských Borovan. Třeba jen pozdravit nebo si prohlédnout zblízka naše koberce i jiné tkaniny, ručně předenou přízi vlněnou i z angor nebo přírodně barvená klubíčka pro pletení i jiné šmodrchání. A když vás popadne touha si také něco vyzkoušet, budu vám nápomocná u jednoduchých tkalcovských stávků nebo vřetánka.   Fotky jsou pár let staré, ale atmosféra bude určitě stejná. Autorem ovečky z titulního obrázku, včetně návrhu, je dcera Katka z Matylda’s barn.

Ohlédnutí za kurzem

Individuální kurz Vzorování ve dvojité tkanině – myslím že se povedl. Program byl v rámci dvou dnů (16 hodin) velice nabitý. Už jenom příprava osnovy je náročná, tak tu jsem natáhla sama. Obešlo se to bez chyb, všech 440 nití vzorníku bylo na svém správném místě. Znovu se mi potvrdilo, že zájem o ruční práce spojuje a přivádí mi do cesty jen samé zajímavé lidi. Bylo tomu tak i v tomto případě. Já jsem pomohla své žačce Evě proniknout do tajů několika technik, které dvojitá tkanina nabízí, a ona mě na oplátku obohatila svým vyprávěním o cestách mezi jihoamerické indiány, kteří, jak je vám mnohým jistě známo, jsou nepřekonatelní umělci ohledně spřádání vlny, přírodního barvířství i tkaní na neuvěřitelně primitivních, ale velice promyšlených zařízeních, která se snad ani nedají nazývat stavem. Je to prostě osnova se soustavou tyček, kterou si zavážete za záda a pak někde před sebou třeba za strom a můžete tkát. Tento druh tkaní techniku z kurzu vzdáleně připomíná, protože se také používá zdvojená vícebarevná osnova. Ovšem u „backstrap weaving“ vzoruje osnova …

Jak se mi přede – zwartbles

První úkol, který jsem si naplánovala zdolat během Tour de Fleece, byl pytel načesaného rouna z plemene zwartbles. Patří mezi moje oblíbené předení. Za prvé barva. Jsou to překrásné odstíny od čokoládově hnědé po tmavou téměř černou přírodní barvu. Ta určitě nevyprchá. Zůstane navěky. Je to nádherný a přirozený kontrast ke světlým vlnkám. Za druhé délka vlákna. Na rozdíl třeba od shetland, vlna těmto ovečkám přirůstá docela rychle, takže délka vláken je potom velice příjemná pro zpracování a předurčuje přízi například pro využití na osnovu tkanin nebo pro ponožkovou přízi, prostě všude tam, kde potřebujete pevnost. Za třetí. Zatím jsem se setkala s tím, že rouno není příliš mastné a dobře se pere. Odpuzuje špínu i v běžné vodě (z okapu, ze studny) a bez přidání detergentu. Rychle také schne. Výborně se češe. Ale! Trojici dobrých vlastností musí doplnit pár upozornění. Když je ovečka chovaná v ne zrovna příznivých podmínkách, dokáže se její vlna na povrchu úplně spéct do jednolité hmoty. Takové rouno už jsem si také přivezla. Protože bylo ale vespod překrásné a dlouhé, …