Se mnou je to tak, že ráda objevuji a zkouším nové věci. Některé mě chytnou drápkem, jiné vyzkouším a v okamžiku, kdy přijdu věci na kloub, jdu dál. Mluvím teď především o technikách tkaní, i když v životě to mám podobné, dá se říct. Co mě vlastně na tkaní tak baví, že si už bez něj nedovedu představit život? Právě to objevování, pronikání do záhad a tajností technik, jejich nevyčerpatelné množství, hraní si s materiálem, až mě někdy vyděsí myšlenka, že tolik času na tomto světě už nemám, abych vyzkoušela všechno, co bych chtěla. Techniku „crackle“ jsem znala z knih i internetových stránek už dlouho, ale zpočátku mě nijak nezaujala. A pak to najednou nějak přišlo, možná to byl podnět zvenčí, že je to technika vhodná pro různé druhy tkanin, od koberců přes utěrky, po přehozy, deky apod. Její výhodou je, že vzorující útková nit nepřeskakuje dlouhé úseky a tím se tkanina stává stabilní bez nebezpečí, že si něco neopatrností zatrhnete a tím poškodíte. Tak jako spousta dalších mých oblíbených technik i tato pochází ze …