Se mnou je to tak, že ráda objevuji a zkouším nové věci. Některé mě chytnou drápkem, jiné vyzkouším a v okamžiku, kdy přijdu věci na kloub, jdu dál. Mluvím teď především o technikách tkaní, i když v životě to mám podobné, dá se říct.

Co mě vlastně na tkaní tak baví, že si už bez něj nedovedu představit život? Právě to objevování, pronikání do záhad a tajností technik, jejich nevyčerpatelné množství, hraní si s materiálem, až mě někdy vyděsí myšlenka, že tolik času na tomto světě už nemám, abych vyzkoušela všechno, co bych chtěla.

Techniku „crackle“ jsem znala z knih i internetových stránek už dlouho, ale zpočátku mě nijak nezaujala. A pak to najednou nějak přišlo, možná to byl podnět zvenčí, že je to technika vhodná pro různé druhy tkanin, od koberců přes utěrky, po přehozy, deky apod. Její výhodou je, že vzorující útková nit nepřeskakuje dlouhé úseky a tím se tkanina stává stabilní bez nebezpečí, že si něco neopatrností zatrhnete a tím poškodíte.

Tak jako spousta dalších mých oblíbených technik i tato pochází ze severu, ze Švédska. Název crackle ale získala až v USA, protože původní švédský název se jen těžko vyslovoval. Technika prý získala pojmenování podle toho, že připomíná popraskaný povrch keramiky. A ujalo se to.

Co je skvělé a naprosto báječné pro mou věčně znuděnou duši, když něco déle trvá, je to, že na jeden návod můžete vymyslet velké množství obměn. Takže jsem se pustila do utěrek a ani jedna není stejná jako ta druhá. Kdyby mi nedošla osnova, mohla bych klidně pokračovat dál a vymýšlet a vymýšlet.

Crackle vychází z kepru, není ho tedy těžké tkát, ale lépe se mi tkalo na stavu podlahovém s navázanými šlapadly, než na stavu stolním, kde jsem musela neustále přemýšlet jaké klapky překlopit.

Vyzkoušela jsem různorodý materiál. Osnova je bavlna z Tkalcovny Kubák, plátno v útku jsem tkala stejnou bavlnou. Na barevný útek, který tvoří vzor, jsem použila dvojitou bavlnu Venne. Na jednu z utěrek jsem pro útek také vyzkoušela len režný i barevný.

Tyto utěrky do světa nepůjdou. část z nich dostane dcera a část zůstane v mé domácnosti a nahradí ty zoufalé hadříky koupené v obchodu. Čím dál tím raději používám to, co jsem vytvořila, bez jakékoliv lítosti, že by se to mohlo zničit. Vždyť to bylo vytvořeno, aby to sloužilo.

Vzory jsou utkané podle knihy 8-shaft weaving od Carol Strickler. Některé z nich jsem si pak už ve fázi porozumění upravila podle svého.