Autor: Vladka @matyldinastodola

Šály v tyrkysu

Moc se mi líbí kombinace světlé hnědé, bílé a tyrkysové barvy. Takže když jsem v nabídce oblíbeného prodejce přízí z přírodních materiálů objevila tuhle barevnou trojkombinaci, neváhala jsem. Alpaka je hřejivý materiál, tak na co jiného by se hodila více, než na šály? Chtěla jsem si zároveň vyzkoušet oblíbenou ažurovou techniku, kterou se nyní zabývám více do hloubky, a tak bylo jasné, jakým způsobem budu šály tkát. Hrála jsem si s kombinováním barev i vzoru, protože příze se se přece jen chová jinak než nit a nemůžu od ní očekávat ten samý výsledek. Vznikly dvě šály, v jedné převažuje tyrkysová a hnědá a ve druhé bílá s tyrkysovou, hnědé tyto dvě barvy jen doplňuje. První je utkaná jednoduchým útkem a je proto vzdušnější. Také je delší. U druhé jsem použila útek nadvojato, proto je šála hřejivější, ale je kratší. Mohou být pro svou podobnost použité jako partnerské šály. Jestli se někomu z vás líbí a chtěl by je mít, neváhejte mě kontaktovat, nebo navštivte náš obchůdek na fler.cz/matyldina-stodola

Ručně tkané utěrky

„Do toho bych se nikdy neutírala! Je to škoda používat na nádobí! Zničily by se! Použila bych je spíš jako dečku nebo prostírání!“… takové a další podobné věty slýchám ve vztahu k ručně tkaným ručníkům nebo utěrkám. Kdybych se na věc dívala před časem, bez osobních zkušeností, určitě bych souhlasila. Ručně tkaný výrobek není levný a utírat si do něj ruce nebo ho používat v kuchyni s veškerou zátěží by byla představa hrozné škody. Ale jaká je to vlastně škoda? Koupím-li si drahý vlněný koberec, položím luxusní podlahu, pak po tom všem šlapu, nelétám vzduchem. Koupím-li si drahou sedací soupravu, nezakryji ji igelitem, používám ji. Jakoukoliv jinou věc, do které investuji větší peníze, používám. Vím, že mi bude dobře a déle sloužit než levný výrobek. Proto jsem investovala peníze. Stejné je to s utěrkami. První, na co se zákazník dívá, je vzhled výrobku. A hned potom se podívá na cenu. Možná až na třetím místě řeší, z čeho je výrobek zhotoven a kdo ho vyrobil. Cena se ale  odvíjí právě od tohoto třetího hlediska. Země …

Není vlna jako vlna – původní valaška

Už jsem se mnohokrát vyznala, jak moc miluji přírodní surovou, komerčně nezpracovanou vlnu. Naučila mě všechno, co o tomto skvělém přírodním materiálu vím. Nejvíc jsem se samozřejmě naučila na vlně z vlastních oveček – původních valašek. Bývaly doby, kdy lidé nevěděli nic o ovcích s jemnou vlnou typu merino. Přesto se odívali do vlněných ošacení. Možná měli hroší kůži, napadne mnohého zhýčkaného dnešními materiály. Já si však myslím, že uměli vlnu původních plemen dobře zpracovat. Využít ji pro různé účely, při kterých se zcela uplatní všechny skvělé vlastnosti tohoto materiálu. Valašky chováme už sedm let (tady to začalo). Od začátku je stříháme dvakrát ročně, jejich vlna totiž přirůstá rychle a pro ovce je myslím pohodlnější nenosit přes zimu na hřbetě takovou váhu. Zjara, když se rodí jehňata, je opět lepší, když má ovce kratší vlnu. Za prvé kvůli čistotě a za druhé – jehňátka se snáze dostanou k vemínku přes kratší vlnu než přes dlouhé licousy. Nemůžu si tedy stěžovat na nedostatek materiálu, dvakrát ročně mám vlnu z dospělých ovcí a jedenkrát za rok z …

Česance a jak na ně

Každý, kdo začíná s předením ať už na vřetánku nebo na kolovrátku, pociťuje radost z procesu, na jehož konci je stočená nit, která drží a dá se z ní plést, háčkovat nebo tkát. Tato velká radost přetrvává poměrně dlouho. Nicméně jakmile se stane předení samozřejmým pohybem, nad kterým už není nutné přemýšlet a hlídat každý pohyb a klidně se při něm můžete bavit s návštěvou nebo koukat na televizi, přijde druhá fáze. Kolem vás se hromadí klubíčka a najednou možná zjistíte, že ne všechna jsou úplně to pravé ořechové. Že možná čepice nemusela být tak tuhá, šála tak kousavá, ponožky mohly vydržet o něco déle a možná jste si mohli ušetřit zklamání z popraskané osnovy na stavu. Jak tomu předejít? Musíme se vrátit na samý začátek. Už výběr vlny nebo srsti dalších živočichů je důležitý. Nebudu teď psát o komerčních česancích. Občas si je spředu, ale není to pro mě žádná zábava. Mnohem raději mám vlnu surovou, kterou si připravuji od samého začátku – praní, sušení, barvení a nakonec česání. Všechno tohle mi dává velkou …

Beránčí vlnky

Přišel k nám z nedalekých Novohradských hor z prostředí, kdy lišky dávají dobrou noc a z kopců, kde se ovečky pasou, jsou nádherné výhledy na nedaleký klášter. Měl volnost, kam až mu ohradník dovolil. Musel se vyrovnat s rozmary počasí, pásl se na místních bylinách. To vše se projevilo na jeho kožíšku. Mojmír (jak jsme ho nakonec pojmenovali, protože do Bivoje má hodně daleko a prostě ho nemůže nahradit), má vlnu totálně odlišnou od všech našich ovcí i beránků. Znovu se mi potvrdilo, že na kvalitu má vliv prostředí i čím se ovce živí, nejen stáří. Mojmír je mladík, přesto měl ze všech na podzim ostříhaných zvířat nejhrubší vlnu. Ale také nejčistší. Jeho vlna má vysoký lesk, mírně zažloutlé zbarvení a k mé velké radosti vypraná a vyčesaná byla velice rychle. Využila jsem babí léto, obyčejnou odraženou vodu ze studně, starou ždímačku, která je k nezaplacení (jinak vlna schne nejméně týden), a česačka zdolala Mojmírův kožíšek během dvou odpolední. Vlna byla poměrně krátká, Mojmír byl zřejmě ostříhaný i na jaře. Převažovaly hrubé pesíky, podsady bylo …