Nejnovější příspěvky

Sekční válec – co to je a jak na něj

Published by

Pokud jste ještě tento výraz neslyšeli nebo máte pouze mlhavou představu o tom, co sekční válec je, a jste zvědaví nebo zvídaví, potom je tento příspěvek právě pro vás. Video v příspěvku vám pak ukáže proces navíjení osnovy na sekční válec.

Takže, co to znamená, když se řekne, že stav je opatřen sekčním válcem nebo si ho k němu můžete dokoupit? Většina malých podlahových stavů má systém navádění osnovy na osnovní válec přes nějaký rozřazovač. Např. Louët stavy jej už mívají zabudovaný, k Ashford stavům si rozřazovač dokoupíte jako příslušenství nebo vám ho někdo šikovný vyrobí. Rozřazovač slouží k tomu, aby se osnova navíjela rovnoměrně po celé šířce osnovního válce. Někdo vám ovšem musí osnovu při navíjení držet. Nebo musíte vymyslet nějaký systém zatížení, protože osnova musí být navinuta pod určitým a hlavně rovnoměrným tahem. Čím širší osnova, tím obtížnější to je.

A proto lidé přišli na systém postupného navíjení osnovy po částech, neboli sekcích. Osnovní válec je rozdělený přepážkami na úseky určitých rozměrů a každý z úseků je navíjen zvlášť. Profesionální tkalci k tomu potřebovali ještě cívečnici – rám, ve kterém jsou upevněné cívky s osnovním materiálem, dále zařízení, které se upevní ke stavu a slouží jako regulátor napětí i rozřazovač současně. Ty lepší mají ještě zabudované počítadlo, abyste věděli, kolik materiálu máte navinuto. Toto si dnes k sekčnímu snování můžete pořídit také, ovšem není to levné.

Svůj největší podlahový stav jsem si pořídila se sekčním válcem s tím, že bych osnovu klasickou cestou sama nedokázala navinout. A ukázalo se, že to byla dobrá investice. K navíjení mi totiž stačí ty nejjednodušší pomůcky, které se ke stavu dají koupit. Je to malý posuvný rozřazovač s dřevěnou pomůckou pro udržení osnovního kříže. Sekční válec je opatřený kovovými přepážkami, které jsou odnímatelné. Mohu si tedy nastavit šířku sekce podle potřeby.

Než začnu s počty, podotýkám, že můj sekční válec je rozdělený v centimetrech, ale zakoupit můžete i sekce měřené v palcích, tam je potom jedna sekce široká 2,5 cm. Nejmenší sekce na mém válci je široká 2 cm. Posuvný rozřazovač umožňuje navíjet sekci až 8 cm. Já mám sekce nastavené na 6 cm úseky a to mi plně vyhovuje při použití jakéhokoliv materiálu. Menší sekce volím pouze na okraji, když potřebuji menší šířku osnovy než je násobek 6. Např. potřebuji šířku osnovy 50 cm, rozdělím si tedy sekce na 8 sekcí po 6 a jednu sekci 2 cm širokou.

Při sekčním snování musíte trochu změnit myšlení co se týká počtu nití v osnově. Každá sekce se totiž musí zaplnit, nemůžete ji navíjet menším počtem nití, než do ní patří, osnova by se vám sesouvala k okrajům a její délka by pak neodpovídala ostatním sekcím. Ze stejného důvodu nemůžete do jedné ze sekcí navinout více nití než do ostatních. Tohle ale není na překážku. Jak už jsem se zmínila, šířku můžete vyrovnat zmenšením sekce, do které navinete odpovídající počet osnovních nití.

Osnovu začínám výpočtem hustoty nití na 2 cm a následně počet nití na sekci. Má-li moje sekce 6 cm, vynásobím počet nití třemi. Např. si spočítám, že na 2 cm potřebuji 16 nití, pro sekci to potom bude 48 nití. Každou sekci si snovám zvlášť a buď s ní jdu rovnou po sejmutí ze snovacího rámu na stav, nebo si jednotlivé nasnované sekce pověsím a až je mám všechny, jdu navíjet. Je to celkem jedno, jaký postup si zvolíte. Jen byste si měli vše připravovat sami a ke snování i navíjení přistupovat v pohodové náladě. Změna napětí osnovy totiž může znamenat i několikacentimetrový rozdíl mezi jednotlivými sekcemi.

Hřebínek rozřazovače má čtyři zuby na 2 cm šířky. Pro sekci 6 cm to tedy bude 12 zubů, do kterých musím rovnoměrně rozdělit mých 48 nití. 48 je naštěstí dělitelné 12, takže vím, že do každého zubu rozřazovače v šíři 6 cm vložím 4 nitě osnovy.

Konec s počty!

Ve videu se vám budu snažit ukázat a vysvětlit, co s takto připravenou osnovou dělám a jak ji dostanu na válec. Tam se dozvíte více i s názornou ukázkou.

Možná se ptáte, jaká je přednost sekčního válce před klasickým osnovním válcem? Něco už jsem zmínila na začátku, ale shrnu to zde.

Za největší přednost považuji to, že nemusím nikoho shánět k ruce, aby mi s osnovou pomohl. Zvládnu to sama.

Druhá největší přednost spočívá v tom, že i při šířce tkaniny 110cm je osnova navinutá naprosto rovnoměrně, nikde se mi neprověšuje, nikde nenapíná víc, než by měla.

Osnovu nemusíte nasnovat a natahovat naráz, můžete si od toho odejít, odpočinout, nechat na další den, týden, měsíc, nic se nestane.

To jsou přednosti. Za možnou negativní věc oproti klasickému snování bych možná viděla to, že to asi déle trvá. Ale neumím to úplně posoudit. Nemám srovnání. 600 nití byste si pro klasickou osnovu také museli připravit po částech a když si pak představím, jak těch 600 nití ukládám do rozřazovače, pak mi má sekční varianta přijde přívětivější. Na klasický osnovní válec navíjím jen užší osnovy kolem 60 cm.

Jestli budete mít k sekčnímu snování dotaz, doplňující informace apod., směřujte je, prosím zde do komentáře nebo do komentáře pod video, třeba tak najdou odpověď na své otázky i další zájemci a nebudou se muset ptát. (A hlavně chci šetřit svůj čas, protože často opakovaně odpovídám na stále stejné dotazy, čímž vám ale nezakazuji se ptát, klidně se ptejte.)

Pokud zápasíte s přípravou osnovy, jejími výpočty a dalšími zákeřnostmi, a nemusí to být zrovna sekční snování, můžete mě kontaktovat a domluvit si individuální kurz. Nějaké termíny v letošním roce jsou ještě volné.

Příprava osnovy pro sekční válec:

Nová technika, nové utěrky

Published by

Se mnou je to tak, že ráda objevuji a zkouším nové věci. Některé mě chytnou drápkem, jiné vyzkouším a v okamžiku, kdy přijdu věci na kloub, jdu dál. Mluvím teď především o technikách tkaní, i když v životě to mám podobné, dá se říct.

Co mě vlastně na tkaní tak baví, že si už bez něj nedovedu představit život? Právě to objevování, pronikání do záhad a tajností technik, jejich nevyčerpatelné množství, hraní si s materiálem, až mě někdy vyděsí myšlenka, že tolik času na tomto světě už nemám, abych vyzkoušela všechno, co bych chtěla.

Techniku „crackle“ jsem znala z knih i internetových stránek už dlouho, ale zpočátku mě nijak nezaujala. A pak to najednou nějak přišlo, možná to byl podnět zvenčí, že je to technika vhodná pro různé druhy tkanin, od koberců přes utěrky, po přehozy, deky apod. Její výhodou je, že vzorující útková nit nepřeskakuje dlouhé úseky a tím se tkanina stává stabilní bez nebezpečí, že si něco neopatrností zatrhnete a tím poškodíte.

Tak jako spousta dalších mých oblíbených technik i tato pochází ze severu, ze Švédska. Název crackle ale získala až v USA, protože původní švédský název se jen těžko vyslovoval. Technika prý získala pojmenování podle toho, že připomíná popraskaný povrch keramiky. A ujalo se to.

Co je skvělé a naprosto báječné pro mou věčně znuděnou duši, když něco déle trvá, je to, že na jeden návod můžete vymyslet velké množství obměn. Takže jsem se pustila do utěrek a ani jedna není stejná jako ta druhá. Kdyby mi nedošla osnova, mohla bych klidně pokračovat dál a vymýšlet a vymýšlet.

Crackle vychází z kepru, není ho tedy těžké tkát, ale lépe se mi tkalo na stavu podlahovém s navázanými šlapadly, než na stavu stolním, kde jsem musela neustále přemýšlet jaké klapky překlopit.

Vyzkoušela jsem různorodý materiál. Osnova je bavlna z Tkalcovny Kubák, plátno v útku jsem tkala stejnou bavlnou. Na barevný útek, který tvoří vzor, jsem použila dvojitou bavlnu Venne. Na jednu z utěrek jsem pro útek také vyzkoušela len režný i barevný.

Tyto utěrky do světa nepůjdou. část z nich dostane dcera a část zůstane v mé domácnosti a nahradí ty zoufalé hadříky koupené v obchodu. Čím dál tím raději používám to, co jsem vytvořila, bez jakékoliv lítosti, že by se to mohlo zničit. Vždyť to bylo vytvořeno, aby to sloužilo.

Vzory jsou utkané podle knihy 8-shaft weaving od Carol Strickler. Některé z nich jsem si pak už ve fázi porozumění upravila podle svého.

Povlaky na polštáře

Published by

Rozhodně mě moc baví navrhovat a tkát bytový textil. Chci se tomu věnovat stále více a tak je jasné, že ne vše se vejde k nám do bytu. Přebytky utkaného díla tedy přesouvám do mého obchůdku na Fler. A tam se nyní ocitly dvě sady povlaků na polštáře.

První kolekce je ve znamení hrátek s mou velmi oblíbenou technikou Summer and Winter. Jejich základ tvoří čistá bavlna. Vzor má zajímavou strukturu nejen díky technice, ale i díky přízi se zajímavou strukturou. Tu jsem zdědila, už ani nevím, od koho ji mám. Konečně se dočkala uplatnění. Nebude to čistě přírodní materiál, ale vzhledem k tomu, že vlastně recykluji, mi to v tomto případě nevadí.

Na stejné osnově, stejnou technikou vznikl i velmi originální povlak „paví pero“. Originální je zejména tím, že jsem si úplně sama přišla na to, jak v technice Summer and Winter ručně nabírat vzor, který si předtím nakreslím do čtverečkovaného papíru. Měla jsem z toho velkou radost a určitě se k tomuto způsobu ještě vrátím. Ke vzorování jsem opět využila jakýsi zbytek od pletařky. Byla to krásná modrotyrkysová příze s hedvábným leskem a drobným vlasem, pro paví pero úplně stvořená. Je dobré mít takové zásoby.

Druhá menší kolekce mi posloužila k tomu, abych ovládla techniku nabíraných smyček. Je to technika celkem starobylá, například na zámku Kačina se v jeho pokojích můžete setkat s nádherným přehozem přes postel, utkaným právě touto technikou. Ovšem moje smyčky jsou o dost větší. Technika, kterou v Itálii nazývají Pibione a tam s ní dokážou vytkat naprosto neuvěřitelné motivy, uchvátila mě i mou sestru. Každá jsme vyzkoušely něco jiného. A obě nás to bavilo. Nabírání je ovšem docela zdlouhavé, takže jestli se budu vracet, tak jen k menším projektům.

Všechny polštáře už jsou vystavené v obchůdku ke koupi, tak kdyby se někomu z vás zalíbily, těším se na návštěvu.

Priority

Published by

Můj manžel vždycky, když už se skoro začnu hroutit z toho, jak jsem neschopná a nic nestíhám, říká: Stanov si priority! Loňský rok a i dva předešlé mi moje priority hodně rozházely, to je fakt. Přehoupla jsem se do další životní fáze. Je ze mě rázem trojnásobná babička a navíc v důchodu, takže si mohu své vytoužené vnučky užívat.

svetřík pro Adu

Myslela jsem, že teď budu mít více času také na své koníčky, kterým chci věnovat zbytek svého času, přiděleného mi na tomto světě. Ale tohle nějak nevychází. Takže mé hlavní priority jsou teď vnoučátka, tkaní a zpracování vlny je opět až na nějakém následujícím místě ve frontě. Ani čas na dokumentování toho, co všechno dělám a připravuji, mi nezbývá. To je skoro až ta poslední priorita. Ano, pořád češu vlnu, barvím, předu, mám napředenou hromadu kobercových přízí, které čekají, až bude natažená vhodná osnova,… Jen mi to připadá pořád takové stejné a v tom zimním šeru se mi ani nechce fotit.

Jeden projekt se mi ale podařilo dokončit, a to nové kuchyňské závěsy. Ty předchozí lépe vynikají v tkalcovské dílně, praním se dovysrážely do té správné velikosti a mému kutlochu moc sluší. Pro novou variantu jsem si vybrala jiné, světlejší barvy a i jiný materiál (Sněhurku z Niťárny Česká Třebová), u kterého vím, co od něj při praní očekávat.

Po předchozí zkušenosti se čtverečkovým vzorem, kdy bylo nutné hlídat velikost každé čtverečkové řady, aby na sebe závěsy navazovaly, jsem se tentokrát rozhodla pro svislé vzorové pruhy. Kombinovala jsem barevné osnovní pruhy z plátna s pruhy ažurovými tkanými technikou Bronson lace. A navíc jsem místy vložila silnější osnovu pro otočený overshot (nevzoruje jako útek, ale jako vložená osnova). Vzor jsem nevymýšlela, to už bych byla fakt troufalost sama, ale modifikovala jsem jeden existující.

Měla jsem v plánu utkat nějakých deset metrů, vloženou osnovu jsem tedy nemohla dát na osnovní vál spolu se základní osnovou. Můj šikovný manžel mi tedy vyrobil jakousi hrazdu nad zadním břevnem, přes kterou visela vložená osnova zatížená závažím. Byla to ode mne fakt troufalost se do něčeho takového bez předchozí zkušenosti s menším projektem pustit. Chvílemi jsem o sobě i velmi pochybovala, to když jsem v polovině osnovy zopakovala jednu a tutéž velmi hloupou chybu a přišla na ní až po utkání deseti centimetrů práce. Následovalo odstřižení, převlečení poloviny osnovy (jinak to nešlo) a znovu vyzkoušet, jestli to bude fungovat.

  • závěsy ještě na stavu

Kdybych to měla shrnout, tak plánování celého projektu mi zabralo více než týden, snování po částech týden, následující příprava osnovy také týden a vlastní utkání celé délky asi 4 dny. Následovalo praní a šití, což zabere dva dny. To jen na okraj pro ty neznalé, kteří se často ptají, jak dlouho věc tkám. Tkaní není podstatná část celého projektu, je to odměna za všechnu předchozí vynaloženou trpělivost a vytrvalost, protože navlékat dvakrát několik set nití není žádná zábava, je to řehole.

Jasně, že jsem se několikrát během procesu ptala sama sebe, proč jsem si ty závěsy nedošla koupit. Ale ne, teď zažívám skvělý pocit, že mám něco, co přesně ladí mé kuchyni, propouští právě tolik světla, kolik chci, a rozhodně bych nic podobného nesehnala. Teď jsem ráda, že jsem tomu můj vzácný čas věnovala.

jak si užívám tkaní

Pár technických parametrů, kdyby to někoho zajímalo:

Vzor: upravená varianta šály z e-Book Handwoven, Free 8-shaft Weaving Patterns for the 8-shaft Loom, Carry Wilcox – Cashmere/silk and bamboo shawl (https://handwovenmagazine.com/library/)

Materiál: bavlněná příze Sněhurka

Počet osnovních nití na 10 cm základní tkaniny: 60

Osnova pro vzorování se přidávala k základní osnově navíc, takže v místě vzoru byly 4 nitě v zubu paprsku.

Navlékala jsem po dvou nitích do zubu do paprsku č.30. Zpočátku se to zdálo velmi řídké, ale je potřeba počítat s tím, že bavlna se sráží. Šířka 110 cm se mi srazila na 97 cm. To je víc, než by se mi líbilo, ale s tím nic nenadělám. Srážka na délku nebyla tak dramatická.

Při samotném procesu tkaní, jsem neustále musela hlídat napětí vložené osnovy, některé nitě vzoru, které přeskakovaly delší úsek, měly tendenci být volnější. Měla jsem je tedy zatížené zvlášť. Jako zátěž mi skvěle posloužila kovová učka ze sekčního válce. Mám jich dost navíc, protože je všechny nepoužívám. Bohužel, fotky k této části procesu jsem si nedopatřením smazala, Tak snad někdy příště.

Děkuji za přízeň i za nové čtenáře!

Wool hunter, aneb cesta do Ameriky 3

Published by

Battenkill Fibers a Mary Jeanne Packer – slíbila jsem pokračování, tak tady je. Je to ale velice těžké. Kde začít, když máte stručně popsat člověka, který je tolik pracovitý a aktivní v mnoha směrech? Od chvíle, kdy jsem se o ní dozvěděla od dcery Katky, na mě začaly vyskakovat zajímavé podcasty i videorozhovory s ní. Mary Jeanne je velice aktivní i na instagramových stránkách Battenkill Fibers a má i svůj instagramový profil.

Z mnohých rozhovorů i z osobního setkání s ní jsem pochopila, že je to žena velice aktivní, která se nebojí vstupovat do nových projektů a přijímat výzvy. Tak jako většina z nás žen, které se zabýváme textilními řemesly, i ona začínala už v dětství. Úžasné je, že třeba plést se naučila SAMA ve velmi nízkém věku, snad v pěti letech! Pletení ji provází celý život a bylo podnětem pro její další a další aktivity. A k němu se přidalo ještě v Americe oblíbené textilní umění – Punch Needle.

A právě nedostatek vhodného přírodního materiálu pro její vlastní tvorbu podnítil Mary Jeanne, aby se stala vlastníkem několika obchodů s přízí. Jenže ani to ji neuspokojilo, cítila potřebu něco udělat se sortimentem, který nabízí. Začala se zajímat o lokální domácí zdroje vlny a to byl podnět k tomu, že opustila ve věku, kdy už se mnozí z nás pomalu připravují na důchod, své zaměstnání a vybudovala úplně z nuly skvělý podnik, který už nějakých deset let nabízí služby místním farmářům, produkujícím vlnu a srst z různých druhů zvířat od ovcí po alpaky. Místní i vzdálenější producenti vlny tak našli další místo, kde jim jejich vlněné bohatství přemění z ušmudlané hmoty v přadýnka v přírodní i v barevné podobě. A nejen to! Jak jsem pochopila, ve své přádelně zaměstnává na částečné i plné úvazky lidi, pro které je právě vlna srdeční záležitost. U spřádacího stroje tak můžete např. zastihnout tkadlenu, která se jinak živí právě tkaním, manžel této tkadleny pomáhá s internetovými stránkami přádelny. V provozu pracuje třeba i farmářka z ovčí farmy. Jsou to lidé, kteří vlně rozumějí, protože s ní dále pracují, pletou, tkají,… Spojuje je společná filozofie lokálního produktu a udržitelnosti místních malých firem. Nechtějí nikterak bohatnout, dobývat svět, chtějí prostě normálně pracovat a žít. Ta vzájemná podpora mě fascinuje.

Co se se spředeným materiálem děje dál má více možností. Některé vlněné farmy si své produkty prodávají ve svých vlastních obchůdcích přímo na farmě. Skvělá mi přišla třeba rodinná spolupráce, kde se všichni starají o ovce, jedna z žen pěstuje rostliny vhodné pro přírodní barvení a druhá jimi potom kouzlí krásné odstíny na přadenech, které jim zpracovali v Battenkill Fibers. Z takto obarvené příze jsou upletené vlněné textilie a vy si je můžete zakoupit hotové nebo jako Knit Kit – koupíte si návod spolu s přízí. ZDE nebo ZDE.

Přízi z vlastního podniku ale nabízí ve své prodejně i Mary Jeanne, a nejen tam. Máte možnost si ji koupit při různých příležitostech, jakými jsou lokální farmářské trhy i přímo Fiber festivaly, mezi největší patří např. vyhlášený Rhinebeck.

Když už je řeč o barvení příze v minulém i tomto příspěvku, Mary Jeanne je docela často tázána, proč nebarví rostlinami. Její odpověď zní logicky. Pro takový objem příze, který produkuje, by musela pěstovat pole rostlin. Byl by to zásah do přírody, pěstování monokultur a vše, co to s sebou přináší. Používání chemických barviv na bázi kyselé lázně, kdy se veškeré barvivo vstřebá do vlákna a zbyde voda, je pro její podnik lepší varianta. Nakonec odstíny, které jsem tam viděla, hodně přírodní barvy připomínají.

Neodpustím si ale malé odbočení, protože coby přírodní barvířka jsem vnímala obrovskou hromadu barvícího materiálu všude kolem. Především to byly lány zlatobýlu kanadského, který se plevelil všude, kam nemohly sekačky, a právě kvetl. Oblast, kde jsme se pohybovali, je bohatá na vodu, je tu spoustu řek, které se rozlévají, a v mokřadech pak roste hodně rákosu. A pak mě také zaujala všudypřítomná škumpa. S trháním rostlin v Americe to ale není tak jednoduché, jako u nás. Zde se ctí soukromé pozemky. Nevstupuje se na ně a bez souhlasu majitele nic netrhá. Viděla jsem líčidlo americké, krásnoočka i černooké zuzanky, prostě barvit by bylo určitě čím, jen si to člověk musí sám vypěstovat, případně se někde dovolit.

Ale zpátky k Mary Jeanne. Mysleli byste, že to, co dělá, úplně stačí člověka vytížit od rána do večera. Ona si ale najde ještě čas pro několik místních sdružení, jichž je spoluzakladatelkou. Jedním z nich je Hudson Valley Textile Project. Nejlépe, když si o jejich filozofii přečtete sami na stránkách v odkaze. Další je sdružení nebo družstvo lidí kolem produkce lokální vlny, kteří úzce spolupracují.

Pro svou komunitu organizuje Mary Jeanne zájezdy „Za vlnou“. Navštěvují země, kde objevují místní komunity pletařek, producentů vlny a přízí a textil obecně. Několikrát byli i v Evropě v zemích s velkou vlněnou tradicí, jako je třeba Skotsko nebo Island. Když jsme spolu mluvily, projevila přání vidět Prahu. Naše země sice nemá svou vlastní pletařskou kulturu, jsme hodně ovlivněni a přejímáme z vnějšího světa, ale v oblasti textilních řemesel, myslím, máme co nabídnout. Tak třeba se to někdy povede a budu jí moct oplatit pohostinnost.

Pokud chcete, nahlédněte do Battenkill Fibers, protože nejlépe vás celým procesem zpracování vlákna provede samotná Mary Jeanne Packer.

Znalí angličtiny si jistě rádi poslechnou také Podcast, jeden ze zajímavých rozhovorů.