Nejnovější příspěvky

Deky s rodokmenem

Když si někdy povídám o tkaní s někým, komu se vybaví o této činnosti především obrázky tkalce, jak sedí za stavem a prohazuje člunek sem tam, většinou dostanu otázku typu – JAK DLOUHO TRVÁ UTKAT TENTO VÝROBEK?

Většinou odpovím – Utkat to trvá jen chvíli, ale…

… a pokud posluchač zbystří svou pozornost, nadechnu se a začnu vyprávět o cestě, která vede ke konečnému produktu. (Když ne, většinou takový člověk odchází s druhou otázkou v hlavě – Tak proč je to tak drahé?)

Jste ta první skupina lidí? Zajímá vás, jak to vzniklo? Pojďme se spolu podívat na proces vzniku dvou shetland dek. Pozor, začínáme odpočítávat čas!

Shetland proto, že jsem si pro jejich výrobu zvolila tentokrát komerční materiál (upříst ručně dostatek nití na dvě deky je proces hodně zdlouhavý). Ale abych zůstala u svých zásad, materiál je čistá vlna z oveček, které jsou chovány tradičně. Bohužel v tuzemsku je velmi těžké takovou přízi koupit, místní přádelny se zaměřují spíš na pletařky a jejich příze jsou ve velké většině směsové nebo úplně umělohmotné. Stejně tak dovoz je až na malinké výjimky určený pletařkám. Hledala jsem tedy v rámci Evropy. Tradičních výrobců vlněné příze určené pro tkaní je ještě stále dost. Jejich materiál je prověřený časem, dbají na kvalitu a z toho vyplývá, že nebude levný. (Jamieson’s Naturally shetland)

Náklady se samozřejmě navyšují o poštovné, proto nemá cenu objednávat malé množství. Další málo ekonomické chování by bylo tkát pouze jednu deku, odpad ve formě zadního zbytku osnovy, na které už nejde tkát, je značný. Proto je lépe natáhnout si osnovu na více kusů a tím se zmiňovaná zadní část dělí mezi více výrobků a nenavyšuje cenu.

Mezitím, než dorazí materiál, trávím dlouhý čas hledáním a plánováním toho, jak bude výrobek vypadat. Mám ráda originalitu a proto se pouze inspiruji ve světě tkaných výrobků, ale všechny mé tkaniny jsou originály vytvořené podle vzorů ze starých vzorníků. Když si nejsem jistá, jak bude výsledná tkanina vypadat, dělám si vzorek. Není to ztráta času vzhledem k tomu, že bych si jinak mohla znehodnotit drahý materiál.

Pak přijde na řadu osnova. Rozpočítat hustotu, délku, počet nití, kolik nití přijde do jedné sekce osnovního válce, jaký paprsek si zvolím a jak hustě jej navleču. To jsou počty, při kterých je možné lehce se splést. Raději počítám vícekrát a kontroluji se, než potom celou zbabranou osnovu předělávat. Napočítat a nasnovat osnovu trvá několik hodin. Další hodiny zabere čas strávený naváděním osnovy do nitěnek a do paprsku. A nakonec šup na kolena pod stav a navázat šlapadla podle zvedacího plánu.

Ještě stále není vyhráno. I když si dávám velký pozor a k zavádění osnovy přistupuji v pohodové náladě a odpočinutá, stejně se občas stane chybka. Dnes už mi nedělá velký problém ji najít a odstranit, našla jsem si různé obezličky jak to napravit. Dříve jsem prostě osnovu k místu chyby vyvlekla a začala znovu (brrr! nikdy víc!)

A teď se teprve tká. Když je všechno dobře připravené, tkaní frčí a je brzy hotové.

Ne však výrobek. Na řadě jsou zakončovací práce. Dnes už třásně nevážu v ruce, mám na to zkrucovač. Čas mi to neušetří, trvá to stejně dlouho (asi dvě hodiny), jen je to méně namáhavé.

A potom se jde prát a valchovat, což v mém případě znamená napustit vanu, vyzout ponožky a deku pěkně pošlapat bosýma nohama. Znovu a znovu, a měnit vodu, dokud není čistá. Mezitím se jednotlivé nitě pěkně otevřou, vlákna se začnou třením zachytávat do sebe, deka vlastně mírně zaplstí. Teprve po vyprání a usušení rozložením na čerstvém vzduchu přijdou na řadu další dokončovačky – odstřižení kousků příze v místech, kde se přidávala nová útková nit. Těch je hodně. Valchováním se upevnily ve tkanině a už by se z ní neměly dál uvolnit.

Deky se potom ještě mírně napaří přes látku, aby se vyrovnaly záhyby vzniklé sušením. A nakonec z obou stran mírně počešou pro pěkný vzhled. Teprve teď si mohu říct, že je hotovo.

 

IMG_3028
Reklamy

Říká se Jak na Nový rok, tak po celý rok!

Já na tohle heslo nedám dopustit. Konec roku, období kolem Vánoc nemám moc ráda. A možná chápu i proč. Snažím se mít totiž uklizeno nejen doma, ale i v duši a ve svých záležitostech. A to je dost únavné.

To Nový rok je příslib splněných plánů. Ano, na některé z té spousty, co se mi honí hlavou, nedojde. Ale některé z nich určitě uskutečním. Naučila jsem se své plány nevykřikovat nahlas. Jednak se může najít někdo, kdo po nich skočí dřív a také je dřív uskuteční a mě už potom nebaví pouštět se do stejné věci. A za druhé – některé plány zase mohu klidně z hlavy vypustit nebo přesunout na jindy, aniž bych měla výčitky, že jsem něco nesplnila. Místo dlouhého mudrování raději jdu a kousíček z těch plánů udělám.

Ohledně Nového roku jsem také drobátko pověrčivá. Tak se, v duchu toho hesla, snažím mít doma jakýs takýs pořádek, aby jako bylo uklizeno po celý rok, a hned se pouštím do toho, co bych určitě příští rok dělat chtěla.

Takže na Nový rok se u nás tkalo…

Budoucí, už skoro hotový šátek na nošení miminka

Také trochu pletlo… Jestli tohle vyjde, tak jako vždy budu mít spoustu rozpletených nedokončených projektů.

Ježíšek přinesl nové krátké jehlice, které ladí s těmi starými kruhovými
svetr pletený z přírodou barvené valašky

Háčkovalo se. To bude záclonka do kuchyňského okna.

Česala i spřádala se vlna…

angora zčesaná s merinem, vzorky jsou krásně nadýchané

Bylo potřeba se postarat o angoráčky a střiž z nich byla úžasná, tak mě lákala k zpracování…

Neodolala jsem a nakoupila nádherné zbytky látek, které přímo vybízejí k proměně v koberce. A po chvilkách je k tomu účelu připravuji…

V zimě se přírodně barvit nedá, to ale neznamená, že jsem se barvením nezabývala, alespoň teoreticky, v knihách. Také při pletení tohoto svetru si připomínám, kde jsem utrhla jaké kvítko nebo bobuli, aby vznikla barva…

indigo, jiřinky, líska a aronie

No, a také jsem se zaobírala předáváním svých zkušeností v kurzech. Pomaloučku se mi začíná naplňovat diář, do jara už čas nemám. Ale jaro je stále otevřené, tak neváhejte. V Matyldině stodole se začne barvit a zpracovávat vlna. To je totiž ten nejlepší čas pro uskutečňování mnohých plánů.

Sama se také budu učit nové věci. Tiffany je technika, která mě moc láká. Tenhle nádherný andělíček ke mně připutoval z Domu andělů. Je pro mě velkou motivací a já doufám, že zvládnu alespoň něco malinkatého pro radost. Mimochodem, v plánovaném kurzu s paní Štěpánkou Kašparovou jsou 4 místa volná, tak kdyby měl někdo chuť za námi v sobotu 2.3. přijet do Chlumu u Třeboně, bude vítán.

Tak vám všem spolu s touto andělskou bytostí přeji takový nový rok, jaký si jen budete přát, aby byl. Ať se daří!

Hotovo, dokončeno

Na koberci byl uvázaný poslední uzlík, proběhly nutné úpravy a já si teď mohu zpětně zrekapitulovat, co mi tento náročný projekt ukázal a jaké nové zkušenosti přinesl.

ručně tkaný koberec

Jsou okolnosti, které člověk dopředu předpokládá a snaží se je vyřešit předem. A jsou okolnosti, které překvapí a potrápí během práce. Mě asi nejvíce trápilo, že celou spodní vrstvu přeložené tkaniny nevidím, tedy tkám poslepu. Sice jsem si občas zalezla pod stav nebo použila zrcátko, ale jak se později ukázalo, nestačilo to. Naštěstí to byly chyby, které se po sejmutí koberce ze stavu daly napravit.

ručně tkaný koberec

Nejvíce času mi ale sebrala náprava nebo regulace v místě přeložení. Ačkoliv jsem se velice snažila o pravidelnost okraje, koberec je přece jen hodně silná vrstva a vnější přeložení se muselo nějak projevit. Tenhle nedostatek sice šel napravit, ale stál mě více času než samotné tkaní. Navíc jsem to musela provést v dost nepříjemné pozici, kdy jsem lezla po kolenou po koberci ve shrbené poloze, což bylo dost únavné. Nevím, jestli ještě někdy budu mít chuť do něčeho takového jít. Budu-li si moci vybrat, raději budu do požadované velikosti koberce sešívat dva kusy.

Výsledný koberec má rozměry 150 x 200 cm. Byl utkaný na délku, takže šířka přeložené vrstvy byla přibližně 75 cm.

ručně tkaný koberec

Když napadne sníh…

… dostaví se úleva a nový elán. Nemám ráda pošmourné blátivé dny. Sníh všechno prozáří a očistí. Jeho očistnou sílu ráda využívám i k očistě mých ručně tkaných vlněných koberců. Jakmile napadne jiskřivý prašan, je čas vyběhnout s koberci a rýžovým koštětem ven.

IMG_2539

Koberce rozprostřu na padlý sníh, nametu na ně prašan a ten pak koštětem postrkuji po koberci sem a tam. Nakonec sníh smetu a totéž provedu s druhou stranou koberce. Když je po pár chvilkách hotovo, koberec jednoduše protřepu a nechám ještě hodinu větrat přehozený přes tyč nebo zábradlí. Sníh by neměl být příliš mokrý, to by byl pak samozřejmě mokrý i koberec.

Mým kobercům tahle očista svědčí a vydrží s ní až do teplého jara, kdy jdou potom do prací lázně z dešťové vody. Ale to bude zas jiná kapitola.

Tyhle kousky z fotografie jsou mé vůbec první koberce, utkané pro radost. Nejsou dokonalé, vidím na nich spoustu chyb, na kterých jsem se učila a získávala první zkušenosti. Ale přes všechny své nedokonalosti slouží k mé spokojenosti. Ráda pozoruji, jak vlna odolává používání i praní, že i tolik diskutované přírodní barvy drží a neztratily se. Stačí jediné, postarat se, aby vlna i barvy dostaly své. Netrápím je chemií a nevystavuji dlouhodobě přímému slunci.