Nejnovější příspěvky

Deka Šárka

Tahle deka má mnohem delší historii než jakýkoliv jiný výrobek z mé dílny. V samých začátcích, kdy jsem si vlnu teprve osahávala a získávala první zkušenosti, doputovalo ke mně několik pytlů čehosi, co by bylo možné nazvat spíše kopa hnoje než ovčí rouno. Dnes bych si asi takový dárek nevzala. Tehdy jsem ale brala všechno, zvláště když pytle ukrývaly rouno několika barevných odstínů, jak už to tak ovečky prastarého plemene Jacob mají.

Byla to ohromná zkušenost. Jestli mi kdy hned po valaškách přirostl nějaký jiný druh vlny k srdci, pak to byla právě jacobí vlna. Co mě zaujalo? Vezme-li se jediný kožíšek této překvapivě drobné ovečky, naleznete v něm nejen několik odstínů barev od bílé přes šedé odstíny po hnědé až černé, ale také vlnu různé hrubosti od opravdu hrubých rousů po jemně vlnkatou podobnou merinu. Musela jsem hodně třídit, spoustu vlny jsem musela vyhodit (tehdy se nehledělo na kvalitu ani čistotu, vlna byla odpad), byla to mravenčí práce, vůbec nevoněla, ale vyplatila se.

Česání ukázalo další možnosti. Odstíny se daly sčesat do dalších jemných tónů, mohla se příst barevně gradující příze, nebo melíry větších či menších kontrastů. Bavilo mě i experimentovat s dobarvováním těchto melírů. Mezitím se dcera pustila do pletení velké deky. Myslely jsme si, že pytle s vlnou budou bezedné. Ale nakonec se ukázalo, že na celou deku příze nevystačí. Nedopletená zůstala v košíku pár let. Čekala na svou novou příležitost.

IMG_7166

A tu dostala s příchodem nového velkého stavu. Šířka pracovní plochy 110 cm na přikrývku postačí. Osnova byla natažená z příze oveček Romney, předené v nedaleké tkalcovně, takže komerční jen napůl. A pro útek mi už napředená příze vystačila. Všechny šedivé odstíny stačily pro více než dva metry tkaniny.

Vzor jsem si navrhla svůj v jednoduchém prográmku. Původně měl vypadat trochu jinak, ale vlna si sama řekla o jednoduché vystupující vlnky. Zkušenosti mě naučily materiál násilně nepřemlouvat ke svým vizím, ale spíš ho poslechnout. A on se potom odmění.

Tkanina mi připomíná kůru našich stromů, trochu hrubou, ale chránící. A deka hřeje. Je to příjemná záležitost pro chladné dny.

deka šárka

Starší články o zpracování jacobí vlnky najdete na mém starším blogu Pásli ovce valašky ZDE.

ZDE česaná jacobí vlna,

ZDE čokoládový jacob pro návleky,

ZDE ponožky z hrubé jacobí vlny,

ZDE ponožky z gradující vlny

Reklamy

První barvičky z Matyldiny stodoly

Jaro se teprve protahuje a za uchem mu mu raší jen několik kvítků. Tráva vypadá jako jeden den neholená mužská tvář. Řeklo by se, že ještě nebude k nalezení nic, co by mohlo dát trochu barvy. Stačí ale vyjít si po okolí a něco se přece jen najde.

Tak např. starý choroš (přesný název neznám, pro mě jsou tyhle dřevokazné houby všechny choroš). Několik kousků se jen tak zkusmo povařilo a barevný čajíček byl na světě. Barva vlny – jemně béžová. Určitě se bude hodit pro mou příští tapiserii.

Pak se tu po větru všude po okolí válí jmelí. Poslední pokusy před lety mi daly jemně žlutou. Tentokrát se moc nezadařilo. Přestože jsem měla jmelí dostatek, zřejmě vadilo, že nebylo čerstvé, ale suché. Barva skoro žádná. Ale nic nezatracuji. I tato trochu jinak bílá se bude hodit. Zvlášť když je protkaná občasnými hnědými chloupky některého z beránků.

Na této vlnce jsem si trochu pocvičila předení s přeslicí. Beránčí vlna měla hodně dlouhé, více než deseticentimetrové pesíky, které dost připomínají vlákna lnu. Česanec šel dobře upravit tak, aby předení z přeslice v podobě jednoduchého kolíku do ruky, který jsem si vyřezala z větvičky, šlo hladce.

IMG_20180414_171037

A ještě jako návnadek do třetice – barva kůry. Zjara bývá v zahradě spousta práce s prostříháváním ovocných stromů. Pro barvíře je tento odpad to nejlepší pro získání prvních barviček.

S přibývajícím teplem je růst všeho možného rychlejší.

Má barvířská kuchyně je na to připravená.

Začíná barvířská sezóna

Jaro je tu. Alespoň podle kalendáře a ptačího zpěvu. Chladné počasí zatím nechává rostliny spát. Já už ale myslím na první barevné lázně. Barvířská sezóna začala.

100B4422

Je třeba vysadit první semínka, naplánovat zahradu, protože velká část barvícího rostlinného materiálu pochází právě z mé zahrady. Počasí umožňuje pobyt venku a vycházky po okolí, a tak se můžu porozhlédnout i tam.

 

Bývaly časy, kdy jsem experimentovala se vším, co se mi dostalo pod ruce. Byla to doba objevování, doba převážně zelenožlutá, doba barev, které byly prchavě jemné. Také to byla doba toužení po něčem exoticky zářivém. Ale nakonec jsem vděčná sama sobě, že jsem nepodlehla lákadlům a zůstala věrná své původní myšlence – zpracovávat lokální vlnu a barvit ji pouze lokálními rostlinami, hlavně takovými, kterých je dost nebo které si v dostatečném množství vypěstuji sama. Toho se držím.

IMG_6815

Když se probírám starými fotografiemi i obarvenými zásobami v Matyldině stodůlce, není to zas tak málo. Pozoruji také, že za těch několik let, co se barvířstvím zabývám, začaly být tlumené přírodní barvy velice v kurzu. Výrobci vlněných přízí umí vždy zareagovat na poptávku. Ne že by se vrhli na renezanci přírodních barviv, ale chemie se velice snaží tomu přírodnímu přiblížit. Jestli je to dobře nebo špatně, nevím. Diskuze o šetrnosti nebo nešetrnosti barvení chemického i přírodního jsou nekonečné a oba tábory mají v lecčems pravdu.

 

Myslím, že záleží na jednom každém z nás, jak se k tomu postavíme. Pokud budu chtít být úplně ekologická, nebudu barvit vůbec a nechám vlnu v čistě přírodních odstínech. Jestliže se mi zasteskne po barvách, pak se to ani v případě přírodního barvířství bez trocha chemie neobejde. Je jen na mně, jaký druh si zvolím. Vezmu-li si za příklad modrou barvu, mohu barvit indigem a používat při procesu nepěkné chemikálie nebo si najdu cestu, při které chemii nepoužiji vůbec. Modrá bude sice světlejší než ta s chemií, ale já budu mít dobrý pocit.

 

Přírodní barvířství je cesta. Ta moje se podobá polním cestám, po kterých jsem jako dítě chodívala s tetičkami na procházky. Kolem kvetou rozličné druhy bylin, co mě tety učily poznávat, ve vzduchu prozpěvuje skřivánek, z příkopů je slyšet cvrkot a bzučení hmyzu a já si sbírám „kartáčky“ – bodláky, kterých bylo všude kolem spoustu (kam jen se poděly?) Domů jsem vždy nesla do vázy nějakou kytičku pro mamku, to sbírání kytek všeho druhu mám asi v krvi.

Jiná z cest přírodního barvířství se ale může podobat nákupu v supermarketu nebo na eshopu. Stačí pár kliknutí a vysněné barvy putují přes oceán až do mé kuchyně. S touhle cestou už tak srozuměná nejsem. Asi mi to i vadí. Nevím odkud rostlinný materiál přišel, jak byl vypěstován nebo sklizen, a ta dlouhá cesta než sem doputuje. To už si rovnou můžu koupit komerční přízi, vyjde to nastejno.

IMG_6316

Vím, že se bez chemického barvení neobejdeme a k přírodnímu se těžko budeme vracet. Nenosíme jedno oblečení několik let, ohledně barev, jejich stálosti i sytosti odstínů jsme nároční. Přesto bych si moc přála, aby staletími prověřené přírodní barvířství mělo vedle toho komerčního chemického své místo. Snažím se tomu přispět.

Zajímají-li vás tajnosti procesů barvení různými rostlinnými materiály, jsem ochotná se s vámi o své zkušenosti podělit na některém z mých kurzů. Kurz přírodního barvířství bude vždy originální v závislosti na období, počasí  a době sběru rostlin. V tom spočívá kouzlo přírodního barvířství – dobrodružství objevování

Fler:

Hotovo

Poslední ubrousek, poslední steh, vyprat a vyžehlit. To vše je ještě navíc třeba udělat. Když se mě někdo ptá, jak dlouho mi trvá utkat to či ono, nevím vlastně, co mám rychle odpovědět. Cožpak utkat, to docela frčí a dlouho to netrvá. Pletení je pomalejší činnost. Jenže – je tu plánování a výběr vzoru, velikosti výrobku, počítání nití, propočítávání délky a přepočítávání pro případné sražení se (bez matematiky se to prostě neobejde). Další počty přijdou při snování osnovy a nové počty při napínání a zavádění osnovy. Hodiny soustředění, chyba není vítaná. Pak se tedy človíček usadí za stav, na pár hodin si užije zábavu zakončenou velkým „entrée“ v podobě odvinutí hotového díla ze zbožového válce. A je tu zase nudná mravenčina – špendlení, stehování, zašívání, zapošívání a další nutnosti kolem dokončení.

DSC_0911-2

S plánováním vzoru pro tyhle ubrousky jsem se docela potrápila. Nějak mi nedošlo, že šlapadla přece jen budou fungovat na jiném principu než klapky u stolního stavu. Všechno se muselo podřídit liftplánu. A ten mi dovolil jen pět listů. Žádné velké omezení to ale nebylo, i pět listů umožňuje různé kombinace. A tak vzniklo několik souprav na jedné osnově, každá z nich něčím originální. Barvou i vzorováním. Technika SandW je v tomto velmi variabilní a poddajná. Jestli si to někdy zopakuji? Ano, líbí se mi to a jsem do SandW zamilovaná až po uši. Ale určitě to bude něco odlišného. Nejsem stavěná na vyrábění seriových kousků a už čtveřice stejných ubrousků mě stála velké přemáhání.

DSC_0975

Líbí se vám některá ze souprav? Už jsou konečně přidané i do výlohy v obchůdku na Fler. Přijďte a nakoukněte. Jste zváni.

Nebo se můžete odvážit proniknout do tajů této techniky a naučit se ji u nás v Kurzu tkaní techniky Summer and Winter.

DSC_0932

Foto – Kateřina Cepáková, Matyldas barn

Dokončovací práce

ručně tkané prostírání

Občas nudné, občas zdlouhavé, občas uklidňující, občas zdržující a odvádějící od vlastního tkaní, občas plné očekávání, jak to všechno dopadne. Šiji pouze ručně, protože podle mého ruční práce si žádá své.

Je toho celý velký štůček. Několik metrů, ani nevím kolik. Prostě jsem nasnovala snovadlo tak, že jsem vyčerpala všechny jeho možnosti. Pomalu odstřihuji díl za dílem, pečlivě špendlím a vyšívám steh za stehem, v místě spojů vzniká drobná ažurka. Líbí se mi to mnohem víc, než kdybych to stejné přefrčela na šicím stroji.

Tentokrát mi nevadí ani křiklavé barvy, pro mě – zvyklou na odstíny z přírody, tak neobvyklé a trochu jedovaté. Po dlouhé zimní šedi představují všechno mé těšení na jaro, první květiny i barevné motýly.

ručně tkané prostírání

Opět mám trochu problém vzdát se každého kousku. Ve všech sadách těchto prostírek je kus ze mne, z mé momentální nálady, odráží se v nich elán i únava. A tak žádná souprava není stejná. I když vznikly na stejné osnově se stejným návodem a ze stejného materiálu, jsou odlišné a originální. Jejich budoucí majitel se může spolehnout na to, že druhé takové prostírky už nikdo jiný mít nebude. Vznikly spletené z náhod a momentálních nálad a taková konstelace už se nebude opakovat. To by mě nebavilo, nejsem stavěná na sériovou výrobu.

Kromě originality mají tyhle kousky další přednosti:

  • I když je to veskrze ruční práce, mohou se prát bez úhony v pračce.
  • Bavlna zaručuje snadnou údržbu, technika tkaní zase pevnost a také to, že při pečlivém pověšení po vyprání se nemusí prostírky žehlit. Stačí je trochu uhladit rukou a slouží dál.
  • Jsou oboustranné. Ušpinila se jedna z nich jako naschvál hned při prvním prostření? Nevadí. Stačí je otočit a je zase čisto.
  • Nemusíte se na ně bát položit horké nádoby, bavlna na rozdíl od plastu vydrží vysoké teploty.
  • Vzor se nesepere, neboť není natištěný, ale vytkaný.
  • Prostírky nejsou pouze na jedno nebo jen několik použití. Měly by vydržet dlouho. Nic vás nebude nutit je vyhodit a jít kupovat nové. A když už je jednou nebudete chtít dál prostírat, poslouží dál dobře jako utěrky nebo hadry na otírání čehokoliv.
  • Jsou utkané z materiálů od českých výrobců. Neabsolvovaly tedy cestu kolem světa, aby se dostaly na evropský stůl. Výběr materiálu je můj příspěvek k alespoň částečné ochraně životního prostředí. (Neberte to, prosím, jako klišé. Opravdu mi na něm záleží.)

Přesvědčila jsem vás? Už brzy budou všechny prostírky v několika barevných variantách k dostání v obchůdku na Fler (nebo rovnou tady). Mohou tak přispět k sváteční atmosféře velikonočních svátků.

IMG_20180309_112054