Nejnovější příspěvky

Kovářovic kobyla

Úsloví o kovářovic kobyle zná, doufám, každý. O mně z velké části platí také. Ne že bych doma neměla nic, co jsem si vyrobila, ale vždy dávám přednost práci pro druhé. Tak např. už pár let plánuji ručně tkané závěsy na míru mé kuchyně. Materiál nakoupený, ale pořád mělo něco přednost. Jako dobrá motivace se ukázalo ty letité sluncem vyrudlé sejmout a už je tam prostě nedávat. Pohled na polonahé okno popostrkoval k tomu, abych už konečně začala.

 

Konečně je tu tedy nějaký začátek, překonání všech nesnází kolem výpočtů, příprav osnovy, plánování vzoru a napínání osnovy na stav. Pod rukama mi vzniká cosi, co se uhnízdilo v mých představách. Nikdy se ale představa nezrealizuje zcela a přesně, vždy je to určité překvapení a to je na téhle ruční práci nádherné, protože já mám překvapení moc ráda. Takové to Ach!, když člunek prolétne několika řadami a barvy i vazba ukážou, co umí.

 

Tak teď už je konečná podoba jasná. A také je jasné, že kovářovic kobyla alespoň pro tentokrát naboso nebude.

IMG_20180819_113739

Budoucí závěsy na tři okna. Ažurová technika se projeví teprve po vyprání. Na správných místech se utevřou dírečky a tkanina pak bude vzdušná a propustná. Materiál je bavlna značky Venne, dražší ale luxusní záležitost. Zaručuje výrobku trvanlivost.

IMG_20180819_114011

Zkušenost ověřenou používáním výrobku už mám, podobné závěsy slouží už skoro rok mé sestře, která je s nimi moc spokojená.

Zajímá vás technika? Mohu vás s ní seznámit v individuálním kurzu tkaní.

Toužíte po podobných luxusních textiliích tkaných na míru? Můžeme se domluvit na zakázce. Doba zhotovení se odvíjí od náročnosti projektu a od toho, zda mám zrovna volný některý z mých dvou stavů. Nebojte se mne kontaktovat.

Reklamy
hackovana-ovce-matyldina-stodola

Borovanské ovčácké slavnosti

Blíží se slavnost mému srdci blízká. Oslavovány budou hlavně ovečky, ale i jiná chlupatá stvoření. Program bude nabitý ukázkami a produkty, které nám tato milá nenáročná stvoření poskytují. Více se můžete dočíst na stránkách českobudějovické Rosy.

Budu tam i já, letos to ale bude premiéra pro Matyldinu stodolu. Jestli vás tedy zajímají naše produkty a v neděli 5. srpna nemáte kloudného co na práci, rozjeďte se do jihočeských Borovan. Třeba jen pozdravit nebo si prohlédnout zblízka naše koberce i jiné tkaniny, ručně předenou přízi vlněnou i z angor nebo přírodně barvená klubíčka pro pletení i jiné šmodrchání.

A když vás popadne touha si také něco vyzkoušet, budu vám nápomocná u jednoduchých tkalcovských stávků nebo vřetánka.

 

Fotky jsou pár let staré, ale atmosféra bude určitě stejná.

Autorem ovečky z titulního obrázku, včetně návrhu, je dcera Katka z Matylda’s barn.

Ohlédnutí za kurzem

Individuální kurz Vzorování ve dvojité tkanině – myslím že se povedl. Program byl v rámci dvou dnů (16 hodin) velice nabitý. Už jenom příprava osnovy je náročná, tak tu jsem natáhla sama. Obešlo se to bez chyb, všech 440 nití vzorníku bylo na svém správném místě.

Znovu se mi potvrdilo, že zájem o ruční práce spojuje a přivádí mi do cesty jen samé zajímavé lidi. Bylo tomu tak i v tomto případě. Já jsem pomohla své žačce Evě proniknout do tajů několika technik, které dvojitá tkanina nabízí, a ona mě na oplátku obohatila svým vyprávěním o cestách mezi jihoamerické indiány, kteří, jak je vám mnohým jistě známo, jsou nepřekonatelní umělci ohledně spřádání vlny, přírodního barvířství i tkaní na neuvěřitelně primitivních, ale velice promyšlených zařízeních, která se snad ani nedají nazývat stavem. Je to prostě osnova se soustavou tyček, kterou si zavážete za záda a pak někde před sebou třeba za strom a můžete tkát.

Tento druh tkaní techniku z kurzu vzdáleně připomíná, protože se také používá zdvojená vícebarevná osnova. Ovšem u „backstrap weaving“ vzoruje osnova a útek je schovaný. U technik vzorování ve dvojité tkanině vzoruje vyváženě osnova společně s útkem.

Během lekce jsem naučila svou žačku chápat, jak jedna barevná vrstva prostupuje za určitých podmínek druhou, jak si mění své pozice a jak je přivést k tomu, aby ještě navíc vznikaly vzory podle našich představ. Chybami se člověk učí, takže se také občas páralo (párání, matka dobrého díla) a některé chyby odhalil až rub po sundání díla se stavu. Na nich se ovšem člověk také učí chápat, jak to funguje a na co si dát pozor.

IMG_20180721_203143

Může se zdát, že vzorník, který vznikl, je opravdu skromné dílo, že za dva dny by toho mohlo být více. Ovšem tady se nejedná o nějaké „šup sem šup tam“ člunkem. Musí se přemýšlet, musí se nabírat pomocným dřívkem, musí se počítat. O to lepší pocit má člověk z dobře udělaného díla.

Dovolím si přidat slova mé žačky:

Vlaďka je výborná učitelka, takže tkaní ve dvojité tkanině jsem v pohodě zvládla. Už si vybírám, jakým kurzem budu pokračovat….!

Chcete se přidat? Stačí se přihlásit tady nebo na Fler.

Jak se mi přede – zwartbles

První úkol, který jsem si naplánovala zdolat během Tour de Fleece, byl pytel načesaného rouna z plemene zwartbles. Patří mezi moje oblíbené předení.

IMG_20180708_163000

Za prvé barva. Jsou to překrásné odstíny od čokoládově hnědé po tmavou téměř černou přírodní barvu. Ta určitě nevyprchá. Zůstane navěky. Je to nádherný a přirozený kontrast ke světlým vlnkám.

Za druhé délka vlákna. Na rozdíl třeba od shetland, vlna těmto ovečkám přirůstá docela rychle, takže délka vláken je potom velice příjemná pro zpracování a předurčuje přízi například pro využití na osnovu tkanin nebo pro ponožkovou přízi, prostě všude tam, kde potřebujete pevnost.

IMG_9236

Za třetí. Zatím jsem se setkala s tím, že rouno není příliš mastné a dobře se pere. Odpuzuje špínu i v běžné vodě (z okapu, ze studny) a bez přidání detergentu. Rychle také schne. Výborně se češe.

IMG_20180707_105807

Ale! Trojici dobrých vlastností musí doplnit pár upozornění. Když je ovečka chovaná v ne zrovna příznivých podmínkách, dokáže se její vlna na povrchu úplně spéct do jednolité hmoty. Takové rouno už jsem si také přivezla. Protože bylo ale vespod překrásné a dlouhé, jednoduše jsem tu svrchní spečenou hmotu odstřihla střihačskými nůžkami a bylo.

Tahle příhoda také napovídá další vlastnost téhle vlny – docela dobře plstí. Pozor tedy na vyšší teploty a hlavně na prudké střídání teplot. Ponožky vyprané s běžným prádlem se slijí do neproniknutelné hmoty a zmenší svou velikost z pánské ponožky na dětskou (vyzkoušela moje sestra).

Takže tady je nějakých přibližně 530 metrů česané zwartbles dvojnitky. Je to právě z toho rouna, které bylo na vyhození a nůžky ho zachránily. Bylo by ho škoda, co říkáte? Zase jedna příze, která mě utvrzuje v mém smýšlení, že každé plemeno ovcí má svůj půvab a nějakou možnost využití. Jen se nebát a nepodléhat názorům, že není nad merino. Nejsem vůbec proti jemnému merinu, to ne. K němu se také dostanu, ale jsem pro druhovou pestrost a to i v případě přízí ať už pro pletařky, tkadlenky nebo jiné švadlenky. Přece si všechny nevytváříme jenom něco okolo krku.

IMG_20180708_072324

Na závěr si neodpustím moji pomocnici. I ona pozná kvalitu. Zwartbles jí krásně voní, připomíná asi maminčin kožíšek. Nejprve hledala v prázdném pytli a pak se celý den motala kolem mých česanců. Tentokrát ale měla smůlu.

IMG_20180707_110212

Tour de Fleece

Dnes startuje Tour de Fleece, mezinárodně už ani nevím po kolikáté, ale náš českomoravský tým jede už potřetí. Pro neznalé – v době, kdy cyklisté zvučných jmen šlapou do pedálů Tour de France, závodí v jednotlivých různě náročných etapách nebo také odpočívají, přadlenky šlapou do pedálů svých kolovratů a snaží se „našlapat“ co nejvíce kilometrů příze. A nenechte se mýlit, i tady si lze předurčit, jak náročná etapa to bude.

sufolk a charolais

ručně předená a přírodně barvená vlna

Tak já mám připravené snadné, ale dlouhé kilometry kobercovky valaškovité, pro náročné stoupání jsem si naplánovala zmáknout co nejvíce příze angorské (ještě včera jsem ostříhala pár jedinců, takže je to přímo chlupatá hora) a pak si hodlám odskočit k přízím s různou texturou. Na to se už docela těším.

1923672_1665277637093973_1700644292294816830_n

Materiálu k předení mám víc, než měl k dispozici slavný Rumplcimprcampl. Tak uvidím, kolik kilometrů se mi podaří urazit. Tahle recesistická soutěž je velká motivace. A hlavně, jede se v týmu. Někde o kousek dál šlape kilometry jiná přadlenka a večer se všechny moc těšíme, až se vzájemně pokocháme výsledky těch druhých. Za závodníky zůstávají ujeté kilometry v krásném prostředí hor, za námi zůstávají hory krásného napředeného materiálu. Můžete nám fandit ZDE.