Nejnovější příspěvky

Wool hunter, aneb cesta do Ameriky 1

Vždy jsem si přála, až znovu navštívím svou dceru a její rodinu v USA, najít a podívat se na místa, která znám jen z webových stránek zahraničních vlněnek. Těsně před odletem jsem si říkala, že zkusím oslovit někoho z facebookových skupin, jestli by mě nenasměroval. Nakonec to introvert ve mě a nedostatek času neudělal, ale nebylo to ani potřeba. Když něco chcete najít, najdete to. Vždyť máme s dcerou stejný koníček, tak už jsem měla půdu připravenou.

Cesty na severu státu NY i sousedního Vermontu lemuje spousta červených farem s bílým lemováním, malých i velkých, ale vlněná stvoření zahlédnete jen občas, převažuje skot. Přesto tu někde jsou. Musí být, protože s lokálními vlněnými produkty jsem se setkala hned několikrát.

První na mě vykoukly v úžasném místě, rozlehlém areálu pozemku s nádherným domem a přilehlými zahradami, sadem a lesy v horách, které patřilo rodině Lincolnů. V ne zrovna malé prodejně suvenýrů, kde byste mohli očekávat obvyklé kýče pro turisty, byly kromě jiných skvělých produktů, jako jsou výrobky z kozího mléka, medu nebo bylinek, to vše z domácích zdrojů tohoto zajímavého místa i jeho okolí, také police zaplněné vlněnou nebo alpačí přízí, ručně tkané deky či šály, knihy a časopisy věnované pletení apod. Toto neobvyklé muzeum totiž na svých rozlehlých pozemcích skrývá kozí, ovčí i lamí farmu a včely přináší med přímo do obchůdku.

Také dům byl plný připomínek, že textilní tvorba patřila do každé domácnosti, i do té bohaté, která si mohla dovolit textilie koupit.

Moc mě mrzelo, že zrovna v ten den tolik pršelo a vzdálenosti mezi jednotlivými částmi farmy byly pro pohyb pěšky docela velké. Tak jsem se jenom mohla pomazlit s ušatými kůzlaty a podívat se na místa, kde vznikají produkty z kozího mléka, ale slíbila jsem si, že se sem snad jednou podívám znovu. ZDE alespoň odkaz na farmu.

Můj první vlněný úlovek jsou zatím jen fotografie. Přece jen, lokální produkty nejsou levné a já si své kapesné schovávala pro ještě lepší časy. A ty přišly. Ale to zase příště.

Odkazy: https://en.wikipedia.org/wiki/Hildene

https://hildene.org/

Další velký letní kurz zpracování vlny za námi

Už poněkolikáté se v zahradě Matyldiny stodoly sešla skvělá sestava lidí, kteří chtěli projít celým procesem zpracování vlny od surového rouna po finální výrobek. Kurz už se pomalu stává tradicí, obsah je vždy stejný, ale během procesu si každého z účastníků vlna přitáhne svým zvláštním způsobem, vede ho, přináší nápady i noční vnuknutí. Výsledky týdenního maratonu jsou pak u každé z účastnic naprosto jiné, originální a osobité.

Tak tomu bylo v minulých letech a ani letošní kurz nebyl výjimkou. Vždy mě to fascinuje. Úplní začátečníci přistupují k vlně jako novému nezvyklému materiálu s úctou a respektem nebo i trochu s obavou. Vlna si je ale získává svou krásou hned, jakmile se vyloupne z nevalně vonící, uválené a smetím zašpiněné hmoty krásný bělounký materiál.

Stejně tak působí kolovrátek nebo vřetánko. Dokud začínající přadlenka nepochopí, že se s těmito staletími prověřenými dokonalými nástroji musí sžít, respektovat je a tak trochu si je zkrotit, ty si budou dělat, co chtějí, vyvádět a trojčit, krást nit nebo ji odmítat, trhat, cuchat … Teprve když se zhluboka nadechnete a zklidníte hlavu, nohy i ruce, dojde k zázraku. Vřetánko i kolovrátek budou poslušné, jako když zkrotíte neposlušného poníka.

A pak to začne. Experimentuje se s druhy ovcí, barvením, česáním, postupně se uplatňují různé typy předení i skaní. Na tvorbě vlastní příze je nejlepší právě to, že si můžete vytvořit svou vlastní, originální a na míru budoucímu projektu. Takovou, jakou v obchodě nekoupíte a druhý další člověk ji nevytvoří. Do příze se totiž zapřede otisk vaší osobnosti, barevné kombinace, které máte rádi, pečlivost nebo rozevlátost a také zapracuje náhoda s momentem heuréka.

A již během přípravy příze běží hlavou myšlenky o tom, co pěkného by z ní mohlo být. Samotný materiál, celý proces i finální příze pomáhají při hledání nápadů.

Letos vznikly koberečky – podsedáky a nákrčníky. Jedna z přízí byla nakonec tak krásná sama o sobě, heboučká a hřejivá, že by možná bylo škoda cokoliv s ní provádět dál. Tak bude zatím plnit funkci nákrčníku taková, jaká je ve své přirozené kráse. Kus z ní byl také zatkán do textilie, která může sloužit jako límec, nákrčník a stejně tak i jako hřejivá minisukně obepínající boky.

Měla jsem velkou radost, že tohle všechno se povedlo lidem, kteří ještě před týdnem o vlně věděli jen to, že existuje. Kurz obohatil i mě. Možnost být u procesu tvorby dalšího člověka je totiž vždy hodně inspirující, přinášející další vlastní nápady. Sešla se také parta, která se rychle spřátelila a všichni si hned vzájemně pomáhali, podporovali se a povzbuzovali. Také to je velmi důležité, bylo to, jako bychom se znali odjakživa.

Děkuji všem za příjemný týden!

Hurá do Trutnova!

Ačkoliv cesta bývá dlouhá a zabere pomalu stejný čas jako samotný pobyt, přesto jezdím velice ráda do Domu pod jasanem. Poprvé to bylo pro mě jako vydat se do samotného ráje. Tím víc jsem potom měla chuť si návštěvu znovu a znovu zopakovat. Podkrkonošská chaloupka v sobě skrývá tolik krásna a ducha všech nádherných řemesel, co jen si člověk umí představit. Návštěvy tohoto místa jsou umocněné navíc tím, že jde vždy o setkání „stejně postižených lidí“, myslím tím lidí obdařených láskou k řemeslům všeho druhu, hlavně těch kolem textilní tvorby. Však je to také hlavně muzeum tkalcovské.

A takové bylo i poslední setkání, kterého jsem měla tu čest se zúčastnit jako lektorka a přispět svou troškou do mlýna. Tréma byla. Sešli se totiž více či méně zkušení tkalci obdaření velkou dávkou vlastní kreativity a dovedností.

Tkalcovský seminář ukázal, jak může být tkalcovské řemeslo nádherně různorodé a že když dva lidé tkají podobné nebo stejné věci, ty mohou být naprosto odlišné. V každé z nich je zatkaný kus duše autora, odráží povahy i styl života. Obdivné reakce střídalo ňuchání a ohmatávání tkanin, probíhala módní přehlídka vlastnoručně utkaného ošacení, zkoumala se různorodost materiálů.

Další den se nesl v duchu přednášek o tkaninách typu Huck lace – vedl zkušený lektor Matyáš Orsák. Technika Summer and Winter probíhala pod mým vedením. Výuku oživila zajímavá přednáška o zpracování lnu.

Škoda, že víkend není nafukovací, příběhy všech zúčastněných byly velice zajímavé, naslouchali jsme jim vzájemně hluboko do noci, než nás přemohla únava.

Velké poděkování patří Martině Poliakové, která tato setkání organizuje, umožňuje lidem potkávat se v krásném prostředí plném inspirace a cítit se tam jako doma, načerpat energii a chuť do další tvorby.

Martinko, díky za ten hezký čas!

Barvím, barvíme

Vrcholí barvící sezóna. Letos jsem si ji opět i přes nedostatek času užila. To jednomu nedá, když kolem sebe vidí, jak to všechno roste, kvete a plodí. A ono se to i přes chladné a deštivé počasí dělo. Navzdory mokru a zimě kytky stále kvetou. A těch plodů co se urodilo! Ve všem se skrývá nějaký barevný potenciál, který je možné využít.

To si tak jdete na vycházku, a hele! krušina obsypaná plody! Tak honem, než ji oberou ptáci. Nějakou tašku nebo sáček nosím vždy při sobě. Takový barevný potenciál, jaký v sobě tyhle černé kuličky letos skrývaly, jsem už dlouho nezažila. První, druhá, třetí i čtvrtá lázeň stále měly co nabídnout. Barevné odstíny přecházely od svítivé zelené přes šedozelenou. Těžko takové barvy popsat. Těším se na tkalcovský projekt, který už mi zraje v hlavě, i na to, jak se tahle barva bude chovat dál, když bude v používaném kousku šatníku.

Společně s účastnicemi mého barvířského kurzu jsme se pustily do experimentování s mořidly klasickými i přírodními. Vyzkoušely jsme si i zajímavý způsob jak vytěžit alespoň trochu indiga velice jednoduchou cestou čistě přírodně bez chemikálií. Klasická džínová modrá byla sice pouze zbožné přání, ale barva je velice zajímavá, taková petrolejová modř. A jak už to u indiga bývá, mění se vzorek na vzduchu stále více do temna. Určitě se k tomuto způsobu ještě někdy vrátím.

Mám velkou radost z toho, kolik barevných odstínů jsme dokázali během pouhých dvou dnů získat. Celkem 105 odstínů. A není to žádná nuda. Zelené a žluté sice převládají, ale máme i červenou, růžovou, fialovou, modrou nebo temně hnědou. Většina těchto barev pochází z mé zahrady, ve které si pomalounku buduji barvířskou část. Hodně rostlin v ní pochází z domácích zdrojů, nebo jsou to rostliny kdysi do Evropy dovezené, které jsou tu už věky zplanělé a najdete je na každém rumišti. Dobře slouží i rostliny okrasné nebo užitkové. A další příspěvky do barevné palety rostou všude po okolí. Jen se člověk víc naběhá.

Barevných odstínů mohlo být daleko víc, ale byli jsme limitovaní počasím, časem a také počtem hrnců, přece jen nejsem zařízená na takovou smršť barviva. Nestíhali jsme ani přidělávat další přadýnka pro barevný vzorník. Prostě čas i déšť je v tomto případě nepřítel kreativity.

Přesto těchto pár drobností jsme byly spokojené a za vzorník, který vznikl během dvou dnů, by se jistě nemusel stydět ani profesionální podnik. Barvily jsme vzorky vlny z českých ovcí, která byla spředená v tkalcovně Strmilov, bez chemické úpravy. A já si přihodila ještě pár velkých přaden slovenské vlny od Evucha vlna (70% vlna, 30%viskoza) a několik přadýnek litevské vlny.

Přadleny na Kačině

Blíží se víkend, a pokud ještě nemáte žádné plány a budete se nacházet někde v okolí Kutné hory, navštivte zámek Kačina. Krásné prostředí, expozice zámku, moc se mi třeba líbilo technické zázemí bývalých pánů, jako je prádelna, kuchyně, truhlářská dílna,… Knihovna je také impozantní.

No, ale hlavně! Tento víkend se tam sejdou přadlenky ze všech možných koutů naší země. Je to možnost se vidět nejen virtuálně, ale prostě si sednout jedna vedle druhé k přástce, navíc v tak krásném prostředí, jakým je bývalá kaple.

Tak neváhejte a zajděte. Budou tak také k mání výrobky šikovných rukou. Povezu přírodně barvená přadena, třeba se budou hodit pro zimní pletení, háčkování nebo tkaní.