Nejnovější příspěvky

Hotovo, dokončeno

Na koberci byl uvázaný poslední uzlík, proběhly nutné úpravy a já si teď mohu zpětně zrekapitulovat, co mi tento náročný projekt ukázal a jaké nové zkušenosti přinesl.

ručně tkaný koberec

Jsou okolnosti, které člověk dopředu předpokládá a snaží se je vyřešit předem. A jsou okolnosti, které překvapí a potrápí během práce. Mě asi nejvíce trápilo, že celou spodní vrstvu přeložené tkaniny nevidím, tedy tkám poslepu. Sice jsem si občas zalezla pod stav nebo použila zrcátko, ale jak se později ukázalo, nestačilo to. Naštěstí to byly chyby, které se po sejmutí koberce ze stavu daly napravit.

ručně tkaný koberec

Nejvíce času mi ale sebrala náprava nebo regulace v místě přeložení. Ačkoliv jsem se velice snažila o pravidelnost okraje, koberec je přece jen hodně silná vrstva a vnější přeložení se muselo nějak projevit. Tenhle nedostatek sice šel napravit, ale stál mě více času než samotné tkaní. Navíc jsem to musela provést v dost nepříjemné pozici, kdy jsem lezla po kolenou po koberci ve shrbené poloze, což bylo dost únavné. Nevím, jestli ještě někdy budu mít chuť do něčeho takového jít. Budu-li si moci vybrat, raději budu do požadované velikosti koberce sešívat dva kusy.

Výsledný koberec má rozměry 150 x 200 cm. Byl utkaný na délku, takže šířka přeložené vrstvy byla přibližně 75 cm.

ručně tkaný koberec

Reklamy

Když napadne sníh…

… dostaví se úleva a nový elán. Nemám ráda pošmourné blátivé dny. Sníh všechno prozáří a očistí. Jeho očistnou sílu ráda využívám i k očistě mých ručně tkaných vlněných koberců. Jakmile napadne jiskřivý prašan, je čas vyběhnout s koberci a rýžovým koštětem ven.

IMG_2539

Koberce rozprostřu na padlý sníh, nametu na ně prašan a ten pak koštětem postrkuji po koberci sem a tam. Nakonec sníh smetu a totéž provedu s druhou stranou koberce. Když je po pár chvilkách hotovo, koberec jednoduše protřepu a nechám ještě hodinu větrat přehozený přes tyč nebo zábradlí. Sníh by neměl být příliš mokrý, to by byl pak samozřejmě mokrý i koberec.

Mým kobercům tahle očista svědčí a vydrží s ní až do teplého jara, kdy jdou potom do prací lázně z dešťové vody. Ale to bude zas jiná kapitola.

Tyhle kousky z fotografie jsou mé vůbec první koberce, utkané pro radost. Nejsou dokonalé, vidím na nich spoustu chyb, na kterých jsem se učila a získávala první zkušenosti. Ale přes všechny své nedokonalosti slouží k mé spokojenosti. Ráda pozoruji, jak vlna odolává používání i praní, že i tolik diskutované přírodní barvy drží a neztratily se. Stačí jediné, postarat se, aby vlna i barvy dostaly své. Netrápím je chemií a nevystavuji dlouhodobě přímému slunci.

Opravdu velký projekt

Od jara se připravuji na opravdu velký projekt. Předu a barvím jako o závod, klubíčka v koši přibývala jedno po druhém.

IMG_2497

Byla to velká výzva zvednout tuhle hozenou rukavici. O co se jedná? Představte si velký koberec, ale malý stav. Můj stav tedy není malý, ale rozměr koberce převyšuje jeho rozměry. Je to oříšek, ale není neřešitelný. Může se například utkat více kusů různých tvarů, které k sobě padnou jako jednotlivé dílky skládačky, a ty se potom sešijí dohromady do jednoho velkého celku. Takový koberec patchwork by to byl. Nebo se dejme tomu utkají dva stejné díly a sešijí se v prostředku. Tak ostatně vznikla i má první deka.

Ale je tu ještě jedna možnost pro odvážné a tou je utkat koberec vcelku jako přeloženou tkaninu. Výsledná šířka pak bude dvojnásobek toho, co mám navlečeno na stavu. Jde to. Vím to, neboť jsem přeloženou tkaninu tkala už vícekrát. Dokonce, v rámci osmi listů, to jde i s parádou, totiž se vzorováním.

Vzorek přeložené tkaniny a barevnice příze

místo přeložení je trochu vidět, ale pořád je to méně, než kdybych sešívala

Jenže tenhle druh tkaní má svá úskalí, která vyskakují jako čertíci bertíci z krabičky i v době, kdy to vůbec nečekáte. Prolezla jsem všechna tajná zákoutí internetu, hledala v chytrých knížkách, naslouchala postřehům i zkušenostem druhých. A vyšlo mi z toho hned několik úskalí, která budu muset překonat.

  • Tak především – ještě než vůbec začnu tkát, je tu rozvaha o materiálu, hlavně toho na osnovu. Osnovní nitě se během práce nesmí o sebe zachytávat, zůstávat tzv. viset. To by byla pohroma. Z přeložené tkaniny by byla rázem tkanina tuplovaná. Měly by být zároveň takové, aby držely pěkné rovnoměrné napětí.
  • Návod do nitěnek má také svá úskalí, musí se myslet na to, že spodní vrstva je vlastně opačná k té horní. a musí se na to myslet i při navazování šlapadel, jinak se v tom člověk úplně ztratí. Totéž platí o prohazování, abych nakonec neutkala třeba  tunel.
  • Pak jsou tu okraje. Udržet rovný okraj, aby se tkanina nezúžila ani o píď je velmi náročné. U jednoduché šířky to nevadí. Vadí to ale u dvojité tkaniny v místě přeložení, tam je to potom totiž vidět. Vyzkouším doporučené rady a uvidím.
  • Největší oříšek pro mě ale bude to poslední úskalí, které na mě číhá na závěr. Představme si silnou kobercovou vrstvu, která se navíjí na válec. S každou otočkou je průměr navinutého válce větší, to je normální jev. A teď si představme, že se na válec navíjí současně dvě silné vrstvy, které jsou k sobě připojené na jednom okraji. S každou otočkou se bude lišit průměr vnitřní části od té vnější části přeložené tkaniny. Vychází mi z toho, že ta svrchní část bude mít tendenci více napínat osnovu, než ta spodní část. Tenhle oříšek jsem zatím nerozlouskla. Problému se budu trochu vyhýbat tím, že koberec budu tkát „na šířku“ a ne „na výšku“, aby se na zbožový válec navíjelo co nejméně tkaniny. Dál už budu muset improvizovat.

Tak mi držte palce a já se jdu do toho pustit.

Nikdy neříkej nikdy

Už docela dlouho obdivuji práci tkadlenek, které se věnují tkaní šátků na nošení dětí. V naší malé české kotlince se najdou úplné umělkyně, mistři svého oboru. Jejich šátky jsou mistrovská umělecká díla. Přesně propočítané barevné osnovy, složité vzory, výběr materiálu tak, aby vyhovoval všem požadavkům, preciznost a náročnost práce, to všechno jsou detaily, kvůli kterým jsem si říkala, že bych nikdy šátky tkát nechtěla. Jen se obdivně kochám pracemi jiných.

IMG_2489

Člověk míní, okolnosti mění. Požádal mě blízký příbuzný, sportovec tělem i duší, on i jeho žena, že by jejich nastávajícího potomka rádi nosili, tak jestli bych nezkusila šátek utkat.

Ráda jsem to pro ně udělala. Byla to výzva, u které ještě stále nevím, jestli jsem to zvládla. Šátek jsem dotkala přesně „za pět minut dvanáct“, den předtím než se malý budoucí sportoveček narodil. Jestli bude funkční, to jsem moc zvědavá. Pro osnovu jsem na radu zkušených vybrala bavlnu – osvědčenou Sněhurku, útek je směs bavlny a vlny. Barvy i vzor si vybrali budoucí rodiče, nešla jsem proti jejich přání, pouze jsem si dovolila hrát si s šířkou pruhů, aby to pro mě nebylo úplně nudné (trochu něco na způsob Fibonacciho posloupnosti).

IMG_2496

Teď je šátek vypraný, suší se a čeká, až bude moct ovinout malého mimíska. A já se těším s ním, jak ta moje premiéra dopadne.

Jaký stav si vybrat?

Dostala jsem jednoduchou otázku, na kterou není úplně snadná odpověď. Sama jsem, z pohledu jiných tkalců, za zřejmě poměrně krátkou dobu prošla obdobím hledání a tápání. Některé stavy jsem si krátce vyzkoušela, jiné se zabydlely v mém ateliéru a už na ně nedám dopustit. Můj problém byl, že jsem věděla přesně, co chci tkát, ale nevěděla jsem na čem. Nevěděla jsem nic o systémech tkalcovských stavů a už vůbec jsem netušila, že každý jeden stav se nehodí úplně na všechno, co si usmyslím. K tomu jsem dospěla teprve po mnoha pátráních, pročítáním diskuzí, pokukováním po jiných tkadlenkách a také, jakmile se naskytla možnost, zkoušením na skutečných stavech.

Než se tedy začnete poohlížet po stavu, promyslete:

  • Bude tkaní můj koníček? Budu tkát jen občas, protože tkaní je časově náročné a já nemám tolik času. Nebo chci tkát na profesionální úrovni a tkaním si třeba i vydělávat?
  • Co chci tkát? Budu dělat radost rodině tkanými doplňky nebo se chci pustit do koberců, do kterých zatkám všechny své zbytky? Chci tkát jednoduché vzory nebo mě lákají složité vazby? Budu tkát z komerčních a spíš tenčích materiálů, nebo se pustím do tkané z vlastnoručně spředené příze?
  • Kolik mám doma prostoru pro tkaní? Nejen stav potřebuje své místo, někde musí být uskladněný i materiál.
  • A nakonec to nejdůležitější – kolik jsme ochotni za své tkaní utratit, protože věřte, jedná se tu o značnou investici.

Když si promyslíte tyto základní otázky, můžete se začít poohlížet po stavech. Dnes jsou u nás poměrně dobré možnosti, jak se dostat k vysněnému stavu. Máme zde tuzemské výrobce, občas se dá narazit na inzerát, který nabízí starší stavy za celkem slušné peníze. Kdo ovládá jazyk, bazary fungují i v sousedních zemích, jako je Rakousko nebo Německo. U nás doma můžeme zakoupit i nové stavy zahraničních výrobců, protože ti tu mají své obchodní zastoupení. To už tak levné není, ale cena odpovídá kvalitě. Nebo si seženete nějakého šikulu a postavíte si stav svépomocí. Na internetu se dají nalézt návody.

19433457_1930993700522364_2087967578_n

Nejjednodušší tkaní je tkaní na rámu. Rám může (nemusí) být opatřený hřebíčky, na které se upíná osnova. Rozměry tkanin se řídí rozměrem rámu, ale malý rám nemusí představovat malou věc, protože tkanina se dá sešívat do větších celků. Mezi hračkami pro tvořivé děti můžete objevit docela slušné dětské stávky, které pro jednoduché tkaní postačí.

IMG_7822.JPG

O něco vyšší třída jsou stavy s pevným listem, známé také jako RH stavy. Chcete levný, skladný, přenosný a přesto plně funkční stav? Pak je RH stav dobrá volba. Zde se dá natáhnout delší osnova a tkát tak delší kusy nebo i více kusů za sebou, což shledáte jako výhodné s ohledem na náročnost napínání osnovy. Šířka stavů je od 25 do 80 cm a dají se k nim dokoupit stojany. Stejně dobře se ale na nich tká i na stole. Na stavech s pevným listem se především tká plátnová vazba, ale absolutně nepředstavují žádné omezení. Jakmile proniknete do základů, začnete si „hrát“ a zjistíte, že i na tomto typu stavu se dá vzorovat a vytvářet poměrně složité vazby. Jen to bude časově náročnější než u stavů vyšší třídy. Existuje kniha vzorů pro tento typ stavu, ale pokud nevládnete angličtinou, dá se na You tube nalézt spoustu videonávodů. K některým z nich se dá také přidat druhý pevný list a hned je tu možnost dalších vazeb nebo dvojitého tkaní.

U nás se dají koupit stavy značky Ashford v Dalin Praha a stavy Kromski u Katrincola yarn.

Někomu postačí jednoduché vazby a raději si hraje s barvami. Ale jsou lidé, kteří rádi náročnější věcičky. Pro ty jsou tu stavy vícelisté. Začínají na dvou listech, které dokážou také pouze plátno, ale rozhodnete-li se pro čtyřlistý stav, vaše možnosti jsou rázem obrovské. Platí, že čím více listů, tím více možností. Já se zastavila na osmi listech a opravdu mi to stačí. Nikdy nebudu moci vyzkoušet všechny možné vazby, protože můj život je příliš krátký na to, abych to zvládla. Tyto stavy už jsou samozřejmě dražší v řádu od několika tisíců, přes částky desetitícové až po částky přes sto tisíc.

IMG_6373

Mohou být stolní, které se často dají i s osnovou složit a pak nezabírají místo. Ty jsou ovládané soustavou klapek, takže tkaní se odehrává tak, že si ručně zvedáte listy soustavou klapek a pak terpve prohazujete člunek. Zaměstnané jsou tedy hlavně ruce. Představuje to zpomalení procesu, ale zase jsou tu bohaté možnosti obměňování vzoru na jedné osnově a návodu. To na těchto stavech velmi oceňuji, protože mě příliš nebaví tkát vícekrát stále stejnou věc. Netvrdím, že se na těchto stavech nedá tkát něco hutnějšího, ale shledala jsem je jako vhodnější pro jemnější práci – prostírky, šály, ponča, polštáře apod. Koberce, které se musí hodně přitloukat, bych přenechala podlahovým stavům. Také mají mnohem méně prostoru kolem zbožového válce, takže u tkaní silnějších hutnějších tkanin můžete být nepříjemně překvapeni, že se vám tkanina na válec nevejde. Omezením je i pracovní šířka stavů. která se pohybuje od nějakých 40 cm po 80 cm.

IMG_20180824_155041

Podlahové stavy dokážou utkat všechno, od jemného plátna po pevné koberce. Limituje je pouze počet listů, případně šířka, ale tyto stavy bývají často širší než stolní stavy a jsou stabilnější a pevnější. Zvedání listů ovládáme šlapadly, takže ruce jsou nyní volné a práce se tak zrychlí. Když je ještě navíc stav opatřený dráhou pro létající člunek, můžete si u tkaní odříkávat ono tkalcovské „na cukr, na kafe“. Tyto stavy se dělí do tří základních skupin. Nebudu vás nudit podrobnostmi, ale jde o systém navázání šlapadel a zvedání listů. Buď může být každé jedno šlapadlo navázané na jeden list, což není u stavů s více než čtyřmi listy výhodné, nebo se na jedno šlapadlo naváže určitý počet listů podle daného vzoru a ty se pak zvednou naráz. Další systém zároveň zvedá a zároveň stahuje listy a tím se otevírá větší prošlup a pohodlněji se provléká tkací jehla naplněná materiálem. Podlahové stavy jsou drahé, zabírají poměrně dost místa, z mého pohledu jsou to jediné nevýhody. Výhod je více, např. někde je možnost nechat si nasnovat osnovu, jiné nabízejí sekční válec, který je skvělý pro ty, co nemají k natahování osnovy žádného pomocníčka po ruce. Kapacita těchto stavů je mnohonásobně větší, z jedné osnovy utkáte mnoho výrobků.

A kam dál pro stav?

U nás:

V zahraničí:

Oblíbené jsou severské stavy značky Glimakra nebo Toika, které se u nás nedají zakoupit (pouze z druhé ruky), ale dají se dovézt ze zahraničí (Polsko, Německo, Rakousko,…)

A ještě jeden poznatek. Až budete zvažovat cenu, nezapomeňte na to, že ta bývá vždy základní, startovací, protože ke stavu si zároveň musíte pořídit další vybavení, jako je snovací rám, člunky nebo tkací jehly, další paprsky, nitěnky navíc, rozpínka, rozřazovač  apod. A to všechno stojí nemalé peníze. Tkaní je finančně náročný koníček, ale krásný. Nejsou to zbytečně vyhozené peníze. Viděla bych to spíš jako investici. Tkalcovský stav zůstal po staletí v celkem nepříliš změněné podobě. Je to nástroj, který vám nezrezne jako auto v garáži, nevyjde z módy jako drahé značkové doplňky, nezestárne jako drahá elektronika. Zůstane tu pro vaše potomky nebo se dá vždy prodat a poslat dál k jinému nadšenci, který s ním stráví krásné chvíle.