Mám ráda lidi, kteří se nebojí objevovat, tvořit, překonávat překážky a jít za svým. Myslím, že tkadlenky mezi ně patří. Rozhodně ty dvě z nich, které se u mě objevily na víkendovém kurzu. Vybraly si dost náročnou techniku Summer and Winter a chtěly ji zdolat během jednoho dne. A já jim nic neodpustila. Ani to otravné propočítávání, ani snování a navlékání stavu, protože i tím se člověk učí chápat princip. Zabralo nám to celé dopoledne a ještě kus odpoledne, než jsme se dostaly k samotnému tkaní. Ale moje žačky se nedaly zlomit a neúnavně pronikaly mezi spletené nitě a jejich taje. A že těch tajů bylo! Každý stav chce své a dovolí jen to své. Tak zatímco s ashfordíkem si můžete hrát a rozsévat summer kytičky po základu podle libosti, pak velký stav musíte přemlouvat, aby vám ledasco dovolil a ono to po zdlouhavém navázání šlapadel fungovalo. A ta radost, když to funguje!     Výsledek se zdá být malý. Vždycky se tomu smějeme, že když se pak přijede domů a rodina se ptá: „Tak …