„Do toho bych se nikdy neutírala! Je to škoda používat na nádobí! Zničily by se! Použila bych je spíš jako dečku nebo prostírání!“… takové a další podobné věty slýchám ve vztahu k ručně tkaným ručníkům nebo utěrkám. Kdybych se na věc dívala před časem, bez osobních zkušeností, určitě bych souhlasila. Ručně tkaný výrobek není levný a utírat si do něj ruce nebo ho používat v kuchyni s veškerou zátěží by byla představa hrozné škody. Ale jaká je to vlastně škoda? Koupím-li si drahý vlněný koberec, položím luxusní podlahu, pak po tom všem šlapu, nelétám vzduchem. Koupím-li si drahou sedací soupravu, nezakryji ji igelitem, používám ji. Jakoukoliv jinou věc, do které investuji větší peníze, používám. Vím, že mi bude dobře a déle sloužit než levný výrobek. Proto jsem investovala peníze. Stejné je to s utěrkami. První, na co se zákazník dívá, je vzhled výrobku. A hned potom se podívá na cenu. Možná až na třetím místě řeší, z čeho je výrobek zhotoven a kdo ho vyrobil. Cena se ale  odvíjí právě od tohoto třetího hlediska. Země …