Před pár lety, když jsem zjistila, že pro vlnu z valašek bude zřejmě nejvhodnější použití pevná tkanina, nejlépe koberce, jsem se odvážila přihlásit se do kurzu v Domě gobelínů v nedalekém Jindřichově Hradci. Plán byl alespoň trochu proniknout do tajů základních kobercových vazeb typu kelim. Ty nejmenší nezbytně nutné základy tkaní jsem si skutečně osvojila hned při prvním kurzu, ale od počátku bylo jasné, že tahle škola tkaní musí mít pokračování. Nakonec mě chytlo to, co jsem na začátku neměla úplně v plánu, tkaní motivů, obrázků, prostě tkaní tapiserií. Chtěla jsem zůstat věrná valašce, tak si od počátku podřizuji výběr námětů, které budu tkát, přírodním barvám vlastního materiálu. Je to těžké. Zkusila jsem pro omezený výběr barev přidat do práce i přízi z chemicky barvených česanců. Nebylo to ono. Nelíbilo se mi to, pro mě jsou už všechny tyto barvy strašně křiklavé. Vrátila jsem se tedy znovu ke svým barvičkám. Jejich škála mi nikdy nedovolí, abych se přibližovala skutečnosti. Vždycky bude vše tón v tónu, kontrasty se tvoří dost špatně. Beru to jako velkou školu …