All posts tagged: techniky tkaní

Co se zbytkem?

Jsem taková křeččí šetřivá povaha vycvičená nedostatkem v éře minulého režimu. A tak je mi vždy líto vyhodit zbytek nevyužitého materiálu, který třeba zbyl po výuce v kurzu. Jako třeba právě teď po víkendovém kurzu tkaní ažur. Vzorníků obou krajkových technik už mám dost, jen bych se opakovala. A tak jsem si řekla, že je čas naučit se zase něco nového, postoupit o krůček dál. Pohrát si třeba s něčím, co bych mohla využít pro svou další tvorbu. Listuji často knihami plnými vzorů a říkám si – tohle musím zkusit, tohle by bylo také fajn vyzkoušet, ale když potom dojde k té chvíli, že mohu, nejtěžší je se rozhodnout a vybrat si. Tkalcovské řemeslo je tak moc široká oblast, že asi ani do konce života nebudu moci zkusit utkat všechno. A tak jsem se rozhodla víceméně náhodně pro takový předstupeň techniky overshot, kde se plátno pojí s keprovým vzorem jednak kvůli svému tkaní koberců, kde tuhle znalost určitě zhodnotím, a jednak kvůli materiálu, který byl natažen jako osnova.  A takhle to dopadlo. Vzor je z …

Obrázky z kurzu tkaní

V Matyldině stodole si můžete objednat kurz podle vašeho přání připravený právě vám na míru. Takový individuální kurz, kdy se věnuji jednomu člověku, se právě odehrál v uplynulých dvou dnech. Je dobré, když můj budoucí student ví, co chce a umí si o to říct. Já jsem tím pádem připravená a za krátký čas jsme společně schopni zvládnout opravdu hodně práce. Tak tomu bylo i teď. Věděla jsem přesně, do čeho jdu a naplánovala program na přání. A měla jsem na závěr velkou radost, že se mi podařilo přání beze zbytku splnit. Osnovu jsem připravila předem, protože moje studentka si nechává osnovu snovat na zakázku v tkalcovně ve Strmilově. Šlo tu tedy především o techniky tkaní na čtyřech listech a jejich využití při práci s vlastní ručně předenou vlnou. V tom se cítím jako ryba ve vodě, vlastních zkušeností mám dost. Takže jsem se moc těšila, až začneme. Začaly jsme nejprve vysvětlením, jak číst vzory pro tkaní, jak si připravit návod osnovy do nitěnek, co zvedat a jak zvedat, neboli jak číst zvedací plán. Postupovaly …

Modrá

Modrou jsem končila předešlý rok a modrou začala ten letošní. Nezávisle na tom, že modrá je pro ten letošní rok oficiální barvou roku, jeden rok tedy budu i módní, pro mě je modrá barvou životní. Ne, nemám šatník celý modrý, ani byt ne, přece jen by to bylo hodně chladné, ale mám tu barvu ve všech podobách ráda. Modrou oblohu, takovou tu s bělavými narůžovělými mráčky, nemusí být jasná. Modré květiny – barva hortenzie asi vede, ale i pomněnka, rozrazil rezekvítek a další jemně něžné rostlinky jsou překrásně modré, stačí si povšimnout. Modrá hladina jihočeských rybníků – to je můj domov, dětství, zázemí, terapie. Modré oči, celá moje rodina je má, dokonce i náš pes Krok. Příroda v modrém oparu nebo modré obzory dálek. Stříbřitě modrý odlesk sněhu – není to nádhera? Ale nejvíc si vážím modré, kterou se mi podaří vyprosit od přírody. Opravdu to není jednoduché. Některé barvy se odvážně vpíjí do vlákna už jen při samotném doteku. Ale modrá? Ta ne. Ta se nechá prosit. Trvalo mi to několik let, než jsem …

Na stejné osnově

Většinou si nepřipravuji osnovu delší než na dva tři projekty. Tentokrát jsem udělala výjimku. Osnova je dlouhá přibližně pro čtyři koberce. První jsem odstřihla předělala návlek. Stávající mi nevyhovoval. Na další jsem si připravila alespoň rámcově návrh, jak by měly přibližně vypadat. To zdržení se mi vyplatilo. Osnova lépe drží a vzorování má mnohem více možností. Takže zůstanu věrná svým zásadám a nic, co vyleze z mého stavu nebude dvakrát stejné. Třetí koberec už mě začal malounko nudit, žádal si oživení, nějakou blbůstku, která třeba upoutá, aby to nebyla nuda. Prohrabala jsem své zásoby barev, sladila odstíny a na svět pomalu lezou ptačí legrácky.    

Plánování

Na každém novém dalším projektu je pro mě vůbec ta nejzdlouhavější část plánování. Nejprve se mi v hlavě usídlí jakási vize budoucího. Potom přemýšlím o materiálu a nejvhodnější technice. Nastane hledání, listování brouzdání internetem. Když už vize dostane konkrétnější obrysy, musím věnovat jeden den zavádění osnovy do nitěnek a navazování šlapadel ke konkrétním listům. Tak tomu bylo i tentokrát. Jenže vize se jaksi neproměnila v to, co jsem doufala. Poznala jsem to asi po třiceti řadách. Vůbec jsem nebyla spokojená. Měla jsem pocit, že jen marním materiál a že jeho hodnota silně ztrácí nedokonalostí. Nechala jsem projekt „odležet“ a zkusila jít na věci jinak. Ještě že jsou počítače a šikovné prográmky. Za hodinu jsem měla obraz, který se mi usídlil v hlavě, i před sebou na obrazovce. V podobných barvách, rozvedený do různých variant. Těch třicet řad bylo rychle vypáráno. Dokud je tkanina na stavu, jde to. Horší bylo, že jsem si musela znovu na dvě hodiny zalézt pod stav a všechna šlapadla převázat. To je snad jediná nevýhoda countermarch stavů. Zvláště s mými brýlemi, …