All posts tagged: spinning

Textilní řemesla živě a moderně

Published by

Textilní řemesla živě a moderně, to je nejen název prvního ročníku prodejní akce v Toulcově dvoře Praha Hostivař, je to i filozofie lidí, kteří se tam sejdou. V posledních letech se v Čechách, na Moravě i v sousedním Slovensku objevuje stále více nadšenců, kteří propadli kouzlu vlny a jiným vláknům živočišným i rostlinným. Nejprve to bylo takové jakési ochutnávání, mazlení se s vlnou, náplň volného času, často i účinná terapie a únik od každodenních starostí. Sdílení zkušeností a výsledků nás sbližovalo. Vznikla komunita vlněnek, z nichž některé vlně propadly natolik, že se jí začaly věnovat i profesionálně. Ke zpracování vlny se pak logicky a rychle přidružila další řemesla, jako je pletení, tkaní nebo šití. Myslím, že to byl přirozený vývoj věci. Materiál na dosah ruky, dostupné nástroje a pomůcky nás mnohé dovedly obloukem k tomu, co se v dávné minulosti odehrávalo v každé domácnosti, totiž k textilní tvorbě. Ručně předená příze má své kouzlo a skvěle se dokáže uplatnit i v současných moderních textiliích. Navíc je ten bonus, že jsme podpořili místní chovatele ovcí a …

Další velký letní kurz zpracování vlny za námi

Published by

Už poněkolikáté se v zahradě Matyldiny stodoly sešla skvělá sestava lidí, kteří chtěli projít celým procesem zpracování vlny od surového rouna po finální výrobek. Kurz už se pomalu stává tradicí, obsah je vždy stejný, ale během procesu si každého z účastníků vlna přitáhne svým zvláštním způsobem, vede ho, přináší nápady i noční vnuknutí. Výsledky týdenního maratonu jsou pak u každé z účastnic naprosto jiné, originální a osobité. Tak tomu bylo v minulých letech a ani letošní kurz nebyl výjimkou. Vždy mě to fascinuje. Úplní začátečníci přistupují k vlně jako novému nezvyklému materiálu s úctou a respektem nebo i trochu s obavou. Vlna si je ale získává svou krásou hned, jakmile se vyloupne z nevalně vonící, uválené a smetím zašpiněné hmoty krásný bělounký materiál. Stejně tak působí kolovrátek nebo vřetánko. Dokud začínající přadlenka nepochopí, že se s těmito staletími prověřenými dokonalými nástroji musí sžít, respektovat je a tak trochu si je zkrotit, ty si budou dělat, co chtějí, vyvádět a trojčit, krást nit nebo ji odmítat, trhat, cuchat … Teprve když se zhluboka nadechnete a zklidníte …

Přadleny na Kačině

Published by

Blíží se víkend, a pokud ještě nemáte žádné plány a budete se nacházet někde v okolí Kutné hory, navštivte zámek Kačina. Krásné prostředí, expozice zámku, moc se mi třeba líbilo technické zázemí bývalých pánů, jako je prádelna, kuchyně, truhlářská dílna,… Knihovna je také impozantní. No, ale hlavně! Tento víkend se tam sejdou přadlenky ze všech možných koutů naší země. Je to možnost se vidět nejen virtuálně, ale prostě si sednout jedna vedle druhé k přástce, navíc v tak krásném prostředí, jakým je bývalá kaple. Tak neváhejte a zajděte. Budou tak také k mání výrobky šikovných rukou. Povezu přírodně barvená přadena, třeba se budou hodit pro zimní pletení, háčkování nebo tkaní.

Probuzení

Published by

Mám za sebou opravdu nepěkný rok naplněný různými zkouškami, hlavně toho, co ještě jsem schopná vydržet. Určitě nejsem sama. Hodně lidí muselo v dané situaci přehodnotit své dosavadní snažení, plány a priority, přeložit své úsilí i myšlenky na jinou kolej. Ano, tak jsem si často připadala, jako ve vlaku, který se řítí kamsi bez strojvůdce, a já nemám lístek ani možnost někde vyskočit. Bylo to o to těžší, že nezbyl čas pro vše kolem Matyldiny stodoly. Je to moje terapie, práce s vlnou i tkaní převádí šedé myšlenky na ty růžové. Ale vlna a všechen ten krásný materiál, ovečky s nově narozenými přírůstky, rozkvetlá zahrada a hlavně také lidi, od těch nejbližších až po ty, které nově poznávám, mě z toho dostali. Chuť tvořit se vrátila, kurzy se rychle naplnily, některé z nich už proběhly. Zase mám pocit, že všechno je jak má být. V hrncích ve stodůlce se čaruje s barvami, rouna jsou vypraná, nový pomocník v podobě elektrické česačky zpracovává jedno rouno za druhým, čímž jsem definitivně vyhlásila válku všem mrňavým vetřelcům, kteří …

Zima klepe na okna

Published by

První velký mráz definitivně ukončil podzim. Ten byl barevný, slunečný, teplý a dovolil mi dohnat to, na co jsem v létě neměla čas. Miluji zářivou oranžovou a všechny žluté a žlutozelené barvy, které mi poskytla moje zahrada. Barvila jsem ve slunečních konzervách i v kotlíku, všechny jsou krásné a syté. Jiřiny letos byly nejkrásnější, když kvetly v trvalkových záhonech nebo ve váze. Barva z nich se letos z mně neznámých důvodů vůbec nepovedla, a tak jsem se těšila jejich krásou v záhonech a nechala je žít. Ani indigo nedalo tolik barvy, jak bych si představovala. Hodně jsem se namlsala loňský rok. Letos bylo modrého barviva o mnoho méně. Zřejmě v tom hrálo roli deštivé léto, málo sluníčka. Listům se nepodařilo vyzrát. Nevadí, jsem ráda i za to co se podařilo. A konec podzimu byl ve znamení hub. Vlhka bylo až přespříliš, bylo těžké se suchou nohou vůbec do lesa dostat. Ale moje místečka nezklamala, tak jako nezklamou místa těch nadšenců, co si do lesa chodí pouze pro hříbky. Ale Pssst! my houbaři svá naleziště neprozrazujeme! …