Občas nudné, občas zdlouhavé, občas uklidňující, občas zdržující a odvádějící od vlastního tkaní, občas plné očekávání, jak to všechno dopadne. Šiji pouze ručně, protože podle mého ruční práce si žádá své. Je toho celý velký štůček. Několik metrů, ani nevím kolik. Prostě jsem nasnovala snovadlo tak, že jsem vyčerpala všechny jeho možnosti. Pomalu odstřihuji díl za dílem, pečlivě špendlím a vyšívám steh za stehem, v místě spojů vzniká drobná ažurka. Líbí se mi to mnohem víc, než kdybych to stejné přefrčela na šicím stroji. Tentokrát mi nevadí ani křiklavé barvy, pro mě – zvyklou na odstíny z přírody, tak neobvyklé a trochu jedovaté. Po dlouhé zimní šedi představují všechno mé těšení na jaro, první květiny i barevné motýly. Opět mám trochu problém vzdát se každého kousku. Ve všech sadách těchto prostírek je kus ze mne, z mé momentální nálady, odráží se v nich elán i únava. A tak žádná souprava není stejná. I když vznikly na stejné osnově se stejným návodem a ze stejného materiálu, jsou odlišné a originální. Jejich budoucí majitel se může spolehnout …