Normálně když barvím, většinou mám v hrnci dvě, tři barvičky a dost. Barvení má svůj proces, který u mě trvá do druhého dne. Tentokrát to ale byla barevná smršť. Se svou žačkou jsme zkrátily proces každé barvy na několik hodin. Hrnec střídal hrnec a všechno probíhalo hladce i proto, že má žačka byla perfektně připravená, vybavená přadýnky vlastnoručně spředené příze vlny různých plemen i česanci. Bylo zajímavé pozorovat, jak který materiál barvu přijímá. Sušit nám pomáhal vítr. Když jsme si společně plánovaly náplň kurzu, byly tu menší obavy z toho, jestli už vůbec něco poroste. Rychlé jaro ale připravilo spoustu možností. Stačila malá vycházka v podvečer. Vypadaly jsme v den filipojakubské noci trochu čarodějně s náručí různých klacíků a bylin. Možná i kvůli té noci se nám tak vedlo. Mám radost, že paleta barev z vlastních zdrojů byla nakonec docela pestrá, i když jsme ji doplnily kupovanou mořenou kvůli oblíbené červené barvě. Po čase jsem se také vrátila ke zkouškám barvení bavlny. Ta má své vlastní postupy, ale na ty nebyl čas. Vzorky se koupaly …