All posts tagged: přírodní barvířství

Jak se tvoří tapiserie

Blíží se termín setkání tkadlenek, mohu už určitě říci dobré party těch z nás, které se každoročně vracíme do Domu gobelínů v Jindřichově Hradci. Je to příjemné odskočení si od běžných starostí a stereotypů. Těším se, zároveň mě ale každoročně trošku stresuje, co si zvolím za námět ke tkaní. Většinou si něco načmárám na poslední chvíli, barvy hledám až na místě a tak s sebou tahám spoustu klubek, většinou nepotřebných, a improvizuji a improvizuji. Letos jsem ale nějak víc natěšená a námětů mám taky v zásobě dost. Jaro propuklo bleskovou rychlostí. Stromy kvetly jako ve zrychleném filmu a ptáci se mohli strhat v lovu potravy, švitoření, námluvách a stavbách hnízd. Bylo na co koukat, co fotit a najednou mě popadla touha něco takového zachytit vetkané do tapiserie. V hlavě mám ten obraz vždy naprosto dokonalý. Dostat ho na papír ale úplně nedokážu. Kresba je opravdu jen náznak toho, jak bych chtěla, aby to vypadalo. Vlna je něco jako sochařská hlína. Dá se s ní modelovat. A moje výhoda spočívá i v tom, že už mám …

Tajemství kůry

Ve svých barvířských počátcích jsem se hodně držela rad zkušených, zvláště při výběru přírodnin k barvení. Máte pocit, že jste o něco ochuzeni, když v místě, kde žijete, nemáte k dispozici takový výběr rostlin jako v mnohých jiných krajinách. Člověka pak svádí pokušení, aby začal objednávat exotická barviva odjinud. To je ale v konfliktu s mým uvažováním. Nevidím pak rozdíl v tom, jestli budu barvit syntetickým barvivem vyrobeným kdesi nebo přírodním barvivem putujícím přes půl planety, které také prošlo nějakým procesem zpracování.   Barvířství je výrobní proces jako každý jiný. Nejprve se učíte. Vaříte podle receptů. Někdy se daří a někdy ne. Potom začnete nabývat jistoty a recepty šidíte. Vaříte jen tak z ruky, od oka. Ingredience ale zůstávají ty osvědčené. A nakonec se pustíte do experimentů. Opouštíte osvědčené stereotypní postupy a hledáte jiné cesty i jiné zdroje. Tak to alespoň probíhá u mě. Barvířství mě naučilo znát okolní přírodu. Naučila jsem se poznávat nové rostliny, kolem kterých jsem dříve chodívala bez povšimnutí. Také jsem se naučila všímat si náznaků, jak mi příroda sama napovídá …

První barvičky z Matyldiny stodoly

Jaro se teprve protahuje a za uchem mu mu raší jen několik kvítků. Tráva vypadá jako jeden den neholená mužská tvář. Řeklo by se, že ještě nebude k nalezení nic, co by mohlo dát trochu barvy. Stačí ale vyjít si po okolí a něco se přece jen najde. Tak např. starý choroš (přesný název neznám, pro mě jsou tyhle dřevokazné houby všechny choroš). Několik kousků se jen tak zkusmo povařilo a barevný čajíček byl na světě. Barva vlny – jemně béžová. Určitě se bude hodit pro mou příští tapiserii. Pak se tu po větru všude po okolí válí jmelí. Poslední pokusy před lety mi daly jemně žlutou. Tentokrát se moc nezadařilo. Přestože jsem měla jmelí dostatek, zřejmě vadilo, že nebylo čerstvé, ale suché. Barva skoro žádná. Ale nic nezatracuji. I tato trochu jinak bílá se bude hodit. Zvlášť když je protkaná občasnými hnědými chloupky některého z beránků. Na této vlnce jsem si trochu pocvičila předení s přeslicí. Beránčí vlna měla hodně dlouhé, více než deseticentimetrové pesíky, které dost připomínají vlákna lnu. Česanec šel dobře upravit …

Začíná barvířská sezóna

Jaro je tu. Alespoň podle kalendáře a ptačího zpěvu. Chladné počasí zatím nechává rostliny spát. Já už ale myslím na první barevné lázně. Barvířská sezóna začala. Je třeba vysadit první semínka, naplánovat zahradu, protože velká část barvícího rostlinného materiálu pochází právě z mé zahrady. Počasí umožňuje pobyt venku a vycházky po okolí, a tak se můžu porozhlédnout i tam.   Bývaly časy, kdy jsem experimentovala se vším, co se mi dostalo pod ruce. Byla to doba objevování, doba převážně zelenožlutá, doba barev, které byly prchavě jemné. Také to byla doba toužení po něčem exoticky zářivém. Ale nakonec jsem vděčná sama sobě, že jsem nepodlehla lákadlům a zůstala věrná své původní myšlence – zpracovávat lokální vlnu a barvit ji pouze lokálními rostlinami, hlavně takovými, kterých je dost nebo které si v dostatečném množství vypěstuji sama. Toho se držím. Když se probírám starými fotografiemi i obarvenými zásobami v Matyldině stodůlce, není to zas tak málo. Pozoruji také, že za těch několik let, co se barvířstvím zabývám, začaly být tlumené přírodní barvy velice v kurzu. Výrobci vlněných přízí …

Finále

Konečně jsem se dopracovala k tomu, k čemu jsem se dopracovat chtěla. Od začátku vím, že vlna z našich valašek je vhodná, lepší by bylo říct nejvhodnější, pro kobercovou přízi. Potvrdila mi to i moje milá lektorka na kurzech tkaní tapiserií a jejím několik desetiletí dlouhým zkušenostem věřím. Potvrzovala jsem si to sama experimentováním a zkoušením různých způsobů předení i skaní, výběrem toho nejvhodnějšího rouna a potom taky stavu. Udělat dobrý vlněný koberec, aby opravdu sloužil déle než dva tři roky, je věda. Prokousávám se texty v angličtině, protože jinde informace najdu jen stěží. Učím se a hledám informace od lidí z celého světa. Nakukuji jim pod ruce, tajně závidím jejich um, nepřetržené tradice, předávání tajností i dovedností z generace na generaci a taky pomůcky a materiál, které v zahraničí můžete běžně koupit. Učarovaly mi seveřanky, jako ostatně i zbytku světa, protože ty povýšily tkalcovské řemeslo na skutečné umění. A podělily se o něj. Takže dnes vidím tkát severské techniky Američanky stejně jako třeba i Japonky. Díky mnoha obětavým lidem je tkalcovské řemeslo opět populární. …