All posts tagged: přírodní barvířství

V barvě bobulí

Jeden z mých dlouhodobých projektů. Představuje dvě, tři sezóny sklizně plodů aronie a bezinek, následné barvení, česání a spředení do příze dvojnitky. Něco bylo spředeno na kolovrátku, něco na vřetánku. Vlnu jsem získala od okolních majitelů. Nebyla to žádná sláva, co se týče čistoty. Většinou bývá hodně zakrmená a to znamená každý chomáček vlny pěkně ručně rozvolnit, aby co nejvíce špíny vypadalo. Další se uvolní česáním a zbytek při předení. Přadýnka přibývala pomalu jedno za druhým bez jakéhokoliv plánu co s nimi. Ale jakmile se poskládala vedle sebe, popadla mě chuť vzít do ruky háček a zkusit něco klasického, háčkovaného. Třeba teplý přehoz, který bude zdobit i hřát. Jak bude velký? To záleží na tom, kolik mi zahrada i okolní příroda nabídne dalších sklizní.

Den indiga

Indigo ve skleníku dosáhlo výšky sousedních rajčat. Je to opravdu impozantní rostlina, když uvážím, z jak malého nepatrného semínka stačí za tak krátkou dobu vyrůst. I když mi počasí není nakloněno a venku to vypadá, že už zima co nevidět udeří, mráz zatím nepřišel a rostliny bohatě kvetou. Je to moje zbožné přání dopěstovat se semínek, která jinak musím složitě shánět. Letos jsem se nedostala k letnímu barvení a prochladlé lístky rostlin moc barviva neslibovaly. Přesto se povedlo. Materiálu bylo dost, a tak jsme mohli barvit různá vlákna od jemného merina, přes merinolandschaf a samozřejmě nechyběla valaška. Každé vlákno přijímalo barvu různě. Někde vyšla barva spíše do zelena a modře se jí vybarvit nechtělo, jiná modrala okamžitě jakmile byla vynořena z lázně. Zbytky barvících lázní jsem slila dohromady do dvou kbelíků, jeden pro merino, druhý pro valašku, a nechala je stát do druhého dne. I to zafungovalo dobře. Obě rouna se obarvily do modra a byly modré už ve kbelíku. Odsály si z lázně skoro všechno barvivo. Pro mě je to nová zkušenost, že nemusím …

Historie jedné deky

Utkat si svou vlastní teplou vlněnou deku byl můj velký sen. Chtěla jsem si vyzkoušet celý proces vzniku od ovce po hotový produkt. Vybrala jsem si plemeno charolaise, protože jsem měla dostupné množství  a protože je to dostatečně jemnovlnné plemeno. Ovečky bohužel nebyly chované v příznivých podmínkách, vlna byla hodně zakrmená, takže mi dalo hodně velkou práci ji vyčistit. Zabralo to hodně času a další čas si vzalo česání a přečesávání vlny. Na vysvětlenou – zakrmenou vlnu nejprve rozvolním, potom několikrát češu na bubnové česačce a nakonec ji ještě přečistím na hřebenech, na kterých se odstraní poslední nečistoty. Potom přišla fáze barvení. Ve skleníku rostlo od jara japonské indigo. Starala jsem se o něj celé léto, aby mi na podzim vydalo za užití speciálního postupu odstíny modré. Barvila jsem jen část připravené vlny, zbytek zůstal v přírodní bílé. Předla jsem na kolovrátku i na vřetánku tenkou dvojnitku. V praxi to znamená, že si musíte napříst dvojnásobek délky příze potřebné pro osnovu i útek. Stovky metrů. Modrá byla v různých odstínech i v různých délkách a …

Všechno z vlny

Mnozí lidé, se kterými jsem měla možnost mluvit o vlně, k ní přistupují s averzí. Mají zafixováno, že vlněné výrobky škrábou, koušou, způsobují alergie, špatně se udržují, … Já vlnu jako všestranně využitelný materiál prostě miluji. A je mi líto, když se na ni lidé dívají skrz prsty. Je mi také velice líto, že celá staletí tento materiál věrně člověku sloužil a teprve poslední dvě století z něho lidská společnost udělala odpad. Naštěstí se to, mám takový pocit, malounko obrací. A tak bych k tomu také chtěla přispět a posílit tento vývoj. O vlně a jejích skvělých vlastnostech už toho bylo napsáno dost. Nechci opakovat cizí slova. Chci se vyznat, jak to cítím já. Co mě tedy na vlně učarovalo? Vlna je dar! Dar, který nám matka příroda poskytuje pouze za to, že se postaráme o ovečky. Nebo jiná chlupatá stvoření. Selský rozum mi velí takové dary neodmítat, neplýtvat jimi ani neopovrhovat. Proč mám např. nosit svetr, který byl vyroben z chemického vlákna někde na druhém konci planety a pak ke mně putoval velkou dálku, …