All posts tagged: předení

Zima klepe na okna

První velký mráz definitivně ukončil podzim. Ten byl barevný, slunečný, teplý a dovolil mi dohnat to, na co jsem v létě neměla čas. Miluji zářivou oranžovou a všechny žluté a žlutozelené barvy, které mi poskytla moje zahrada. Barvila jsem ve slunečních konzervách i v kotlíku, všechny jsou krásné a syté. Jiřiny letos byly nejkrásnější, když kvetly v trvalkových záhonech nebo ve váze. Barva z nich se letos z mně neznámých důvodů vůbec nepovedla, a tak jsem se těšila jejich krásou v záhonech a nechala je žít. Ani indigo nedalo tolik barvy, jak bych si představovala. Hodně jsem se namlsala loňský rok. Letos bylo modrého barviva o mnoho méně. Zřejmě v tom hrálo roli deštivé léto, málo sluníčka. Listům se nepodařilo vyzrát. Nevadí, jsem ráda i za to co se podařilo. A konec podzimu byl ve znamení hub. Vlhka bylo až přespříliš, bylo těžké se suchou nohou vůbec do lesa dostat. Ale moje místečka nezklamala, tak jako nezklamou místa těch nadšenců, co si do lesa chodí pouze pro hříbky. Ale Pssst! my houbaři svá naleziště neprozrazujeme! …

A zase ty vzorníky

Trochu jsem si cvičila strukturované příze. Mívala jsem k nim kdysi nedůvěru. Dají hodně práce, je třeba je trénovat, než přadlenka přijde, jak na to. Také spolknou více času, kromě dvojího nebo trojího předení je tu ještě dvojí i trojí skaní. A k čemu je vlastně příst? Ano, hodí se na nějaké pletení s efekty, ale toho zase tolik nepotřebuji. Jenže je tu ještě také tkaní. A to nabízí spoustu možností k využití efektních, chcete-li artových přízí. A když opět zbyl kus osnovy po jiné práci, tak vzhůru za objevováním krás tkaniny z ručně předené příze. I ta nepovedená, ze začátečnických pokusů se začátečnickými chybami, je nakonec ve tkanině krásná. A chyby? Pozná je někdo?

Letní vlnění

Na kurzech mám nejraději setkávání se s novými, zajímavými a na stejnou vlnu naladěnými lidmi. Myslím, že to tentokrát platilo mnohonásobně. Přijely ke mně ženy a dívka, které si opravdu zamilovaly tento přírodní materiál. Jak jinak si vysvětlit jejich píli a vytrvalost v namáhavých činnostech, jaké jsou nutné v přípravné části, než se člověk dopracuje ke klubíčku vlněné příze. Také jsem vždy ráda, když účastník přijede s vlastním cílem a odhodláním, co se chce naučit. V tomto případě přijela auta naložená nejen nástroji, ale také pytle vlastní vlny. Je to důležité. Já mohu ukázat praní a všechny další úkony na vlně plemen, které mám k dispozici, ale účastníků, se mohou po pastvinách prohánět úplně jiná plemena. Každé surové rouno chce to své a nějakým plošným přístupem si mohu rouno úplně znehodnotit, proměnit ho v lepkavou hmotu nebo v kopu, ve které se dá krása jen tušit někde ukrytá mezi rostlinnými zbytky a bobky. Byla to i pro mě docela velká škola, protože v jednom z pytlů bylo skryté cosi, z čeho bych se nikdy nepokoušela …

Říká se Jak na Nový rok, tak po celý rok!

Já na tohle heslo nedám dopustit. Konec roku, období kolem Vánoc nemám moc ráda. A možná chápu i proč. Snažím se mít totiž uklizeno nejen doma, ale i v duši a ve svých záležitostech. A to je dost únavné. To Nový rok je příslib splněných plánů. Ano, na některé z té spousty, co se mi honí hlavou, nedojde. Ale některé z nich určitě uskutečním. Naučila jsem se své plány nevykřikovat nahlas. Jednak se může najít někdo, kdo po nich skočí dřív a také je dřív uskuteční a mě už potom nebaví pouštět se do stejné věci. A za druhé – některé plány zase mohu klidně z hlavy vypustit nebo přesunout na jindy, aniž bych měla výčitky, že jsem něco nesplnila. Místo dlouhého mudrování raději jdu a kousíček z těch plánů udělám. Ohledně Nového roku jsem také drobátko pověrčivá. Tak se, v duchu toho hesla, snažím mít doma jakýs takýs pořádek, aby jako bylo uklizeno po celý rok, a hned se pouštím do toho, co bych určitě příští rok dělat chtěla. Takže na Nový rok se …

Hotovo, dokončeno

Na koberci byl uvázaný poslední uzlík, proběhly nutné úpravy a já si teď mohu zpětně zrekapitulovat, co mi tento náročný projekt ukázal a jaké nové zkušenosti přinesl. Jsou okolnosti, které člověk dopředu předpokládá a snaží se je vyřešit předem. A jsou okolnosti, které překvapí a potrápí během práce. Mě asi nejvíce trápilo, že celou spodní vrstvu přeložené tkaniny nevidím, tedy tkám poslepu. Sice jsem si občas zalezla pod stav nebo použila zrcátko, ale jak se později ukázalo, nestačilo to. Naštěstí to byly chyby, které se po sejmutí koberce ze stavu daly napravit. Nejvíce času mi ale sebrala náprava nebo regulace v místě přeložení. Ačkoliv jsem se velice snažila o pravidelnost okraje, koberec je přece jen hodně silná vrstva a vnější přeložení se muselo nějak projevit. Tenhle nedostatek sice šel napravit, ale stál mě více času než samotné tkaní. Navíc jsem to musela provést v dost nepříjemné pozici, kdy jsem lezla po kolenou po koberci ve shrbené poloze, což bylo dost únavné. Nevím, jestli ještě někdy budu mít chuť do něčeho takového jít. Budu-li si moci …