All posts tagged: naturaldyeing

Čas pro indigo

Published by

Někdy není vůbec na škodu, že trpím nedostatkem času. Znáte to, neustále se něco musí udělat nejprve a ostatní se odsouvá a odsouvá. K barvení indigem jsem se letos dostala jen jednou. A to ještě díky příjemně teplému podzimu na mě indigo bez úhony počkalo ve skleníku, až se uráčím a konečně si na něj udělám čas. Opět vyrostlo do výšky dospělého člověka, listy přitisklé na sklo se místy začaly zbarvovat do modra, tak hurá na to. Barvení indigem je časově náročné, vždy si musím včlenit celý den. Začíná se ráno otrháním listů, které hned namáčím do studené vody k propláchnutí a aby nezvadly, než se dostanu k další části procesu. Pak listí natrhám na malé kousky a zahřívám ve velkém hrnci v dešťové vodě. Musí se hlídat teplota, protože její přílišné zvýšení znamená, že máte po půlroční úrodě a vše můžete vyhodit. Dobré znamení, vedoucí k úspěchu, je asi po hodině zahřívání zelenomodrá temná tekutina. Pokud vývar vypadá jako čaj, je po všem, někde se stala chyba. Většinou to způsobí moc vysoká teplota. Následně …

Přadleny na Kačině

Published by

Blíží se víkend, a pokud ještě nemáte žádné plány a budete se nacházet někde v okolí Kutné hory, navštivte zámek Kačina. Krásné prostředí, expozice zámku, moc se mi třeba líbilo technické zázemí bývalých pánů, jako je prádelna, kuchyně, truhlářská dílna,… Knihovna je také impozantní. No, ale hlavně! Tento víkend se tam sejdou přadlenky ze všech možných koutů naší země. Je to možnost se vidět nejen virtuálně, ale prostě si sednout jedna vedle druhé k přástce, navíc v tak krásném prostředí, jakým je bývalá kaple. Tak neváhejte a zajděte. Budou tak také k mání výrobky šikovných rukou. Povezu přírodně barvená přadena, třeba se budou hodit pro zimní pletení, háčkování nebo tkaní.

Zima klepe na okna

Published by

První velký mráz definitivně ukončil podzim. Ten byl barevný, slunečný, teplý a dovolil mi dohnat to, na co jsem v létě neměla čas. Miluji zářivou oranžovou a všechny žluté a žlutozelené barvy, které mi poskytla moje zahrada. Barvila jsem ve slunečních konzervách i v kotlíku, všechny jsou krásné a syté. Jiřiny letos byly nejkrásnější, když kvetly v trvalkových záhonech nebo ve váze. Barva z nich se letos z mně neznámých důvodů vůbec nepovedla, a tak jsem se těšila jejich krásou v záhonech a nechala je žít. Ani indigo nedalo tolik barvy, jak bych si představovala. Hodně jsem se namlsala loňský rok. Letos bylo modrého barviva o mnoho méně. Zřejmě v tom hrálo roli deštivé léto, málo sluníčka. Listům se nepodařilo vyzrát. Nevadí, jsem ráda i za to co se podařilo. A konec podzimu byl ve znamení hub. Vlhka bylo až přespříliš, bylo těžké se suchou nohou vůbec do lesa dostat. Ale moje místečka nezklamala, tak jako nezklamou místa těch nadšenců, co si do lesa chodí pouze pro hříbky. Ale Pssst! my houbaři svá naleziště neprozrazujeme! …

Hotovo, dokončeno

Published by

Na koberci byl uvázaný poslední uzlík, proběhly nutné úpravy a já si teď mohu zpětně zrekapitulovat, co mi tento náročný projekt ukázal a jaké nové zkušenosti přinesl. Jsou okolnosti, které člověk dopředu předpokládá a snaží se je vyřešit předem. A jsou okolnosti, které překvapí a potrápí během práce. Mě asi nejvíce trápilo, že celou spodní vrstvu přeložené tkaniny nevidím, tedy tkám poslepu. Sice jsem si občas zalezla pod stav nebo použila zrcátko, ale jak se později ukázalo, nestačilo to. Naštěstí to byly chyby, které se po sejmutí koberce ze stavu daly napravit. Nejvíce času mi ale sebrala náprava nebo regulace v místě přeložení. Ačkoliv jsem se velice snažila o pravidelnost okraje, koberec je přece jen hodně silná vrstva a vnější přeložení se muselo nějak projevit. Tenhle nedostatek sice šel napravit, ale stál mě více času než samotné tkaní. Navíc jsem to musela provést v dost nepříjemné pozici, kdy jsem lezla po kolenou po koberci ve shrbené poloze, což bylo dost únavné. Nevím, jestli ještě někdy budu mít chuť do něčeho takového jít. Budu-li si moci …

První letošní kurz barvení

Published by

Normálně když barvím, většinou mám v hrnci dvě, tři barvičky a dost. Barvení má svůj proces, který u mě trvá do druhého dne. Tentokrát to ale byla barevná smršť. Se svou žačkou jsme zkrátily proces každé barvy na několik hodin. Hrnec střídal hrnec a všechno probíhalo hladce i proto, že má žačka byla perfektně připravená, vybavená přadýnky vlastnoručně spředené příze vlny různých plemen i česanci. Bylo zajímavé pozorovat, jak který materiál barvu přijímá. Sušit nám pomáhal vítr. Když jsme si společně plánovaly náplň kurzu, byly tu menší obavy z toho, jestli už vůbec něco poroste. Rychlé jaro ale připravilo spoustu možností. Stačila malá vycházka v podvečer. Vypadaly jsme v den filipojakubské noci trochu čarodějně s náručí různých klacíků a bylin. Možná i kvůli té noci se nám tak vedlo. Mám radost, že paleta barev z vlastních zdrojů byla nakonec docela pestrá, i když jsme ji doplnily kupovanou mořenou kvůli oblíbené červené barvě. Po čase jsem se také vrátila ke zkouškám barvení bavlny. Ta má své vlastní postupy, ale na ty nebyl čas. Vzorky se koupaly …