All posts tagged: farma

Není vlna jako vlna – původní valaška

Už jsem se mnohokrát vyznala, jak moc miluji přírodní surovou, komerčně nezpracovanou vlnu. Naučila mě všechno, co o tomto skvělém přírodním materiálu vím. Nejvíc jsem se samozřejmě naučila na vlně z vlastních oveček – původních valašek. Bývaly doby, kdy lidé nevěděli nic o ovcích s jemnou vlnou typu merino. Přesto se odívali do vlněných ošacení. Možná měli hroší kůži, napadne mnohého zhýčkaného dnešními materiály. Já si však myslím, že uměli vlnu původních plemen dobře zpracovat. Využít ji pro různé účely, při kterých se zcela uplatní všechny skvělé vlastnosti tohoto materiálu. Valašky chováme už sedm let (tady to začalo). Od začátku je stříháme dvakrát ročně, jejich vlna totiž přirůstá rychle a pro ovce je myslím pohodlnější nenosit přes zimu na hřbetě takovou váhu. Zjara, když se rodí jehňata, je opět lepší, když má ovce kratší vlnu. Za prvé kvůli čistotě a za druhé – jehňátka se snáze dostanou k vemínku přes kratší vlnu než přes dlouhé licousy. Nemůžu si tedy stěžovat na nedostatek materiálu, dvakrát ročně mám vlnu z dospělých ovcí a jedenkrát za rok z …

Beránčí vlnky

Přišel k nám z nedalekých Novohradských hor z prostředí, kdy lišky dávají dobrou noc a z kopců, kde se ovečky pasou, jsou nádherné výhledy na nedaleký klášter. Měl volnost, kam až mu ohradník dovolil. Musel se vyrovnat s rozmary počasí, pásl se na místních bylinách. To vše se projevilo na jeho kožíšku. Mojmír (jak jsme ho nakonec pojmenovali, protože do Bivoje má hodně daleko a prostě ho nemůže nahradit), má vlnu totálně odlišnou od všech našich ovcí i beránků. Znovu se mi potvrdilo, že na kvalitu má vliv prostředí i čím se ovce živí, nejen stáří. Mojmír je mladík, přesto měl ze všech na podzim ostříhaných zvířat nejhrubší vlnu. Ale také nejčistší. Jeho vlna má vysoký lesk, mírně zažloutlé zbarvení a k mé velké radosti vypraná a vyčesaná byla velice rychle. Využila jsem babí léto, obyčejnou odraženou vodu ze studně, starou ždímačku, která je k nezaplacení (jinak vlna schne nejméně týden), a česačka zdolala Mojmírův kožíšek během dvou odpolední. Vlna byla poměrně krátká, Mojmír byl zřejmě ostříhaný i na jaře. Převažovaly hrubé pesíky, podsady bylo …

Všechno z vlny

Mnozí lidé, se kterými jsem měla možnost mluvit o vlně, k ní přistupují s averzí. Mají zafixováno, že vlněné výrobky škrábou, koušou, způsobují alergie, špatně se udržují, … Já vlnu jako všestranně využitelný materiál prostě miluji. A je mi líto, když se na ni lidé dívají skrz prsty. Je mi také velice líto, že celá staletí tento materiál věrně člověku sloužil a teprve poslední dvě století z něho lidská společnost udělala odpad. Naštěstí se to, mám takový pocit, malounko obrací. A tak bych k tomu také chtěla přispět a posílit tento vývoj. O vlně a jejích skvělých vlastnostech už toho bylo napsáno dost. Nechci opakovat cizí slova. Chci se vyznat, jak to cítím já. Co mě tedy na vlně učarovalo? Vlna je dar! Dar, který nám matka příroda poskytuje pouze za to, že se postaráme o ovečky. Nebo jiná chlupatá stvoření. Selský rozum mi velí takové dary neodmítat, neplýtvat jimi ani neopovrhovat. Proč mám např. nosit svetr, který byl vyroben z chemického vlákna někde na druhém konci planety a pak ke mně putoval velkou dálku, …

Bivoj

Stádo potřebovalo nutně svého vedoucího hrdinu, který udělá pořádek mezi puberťáckými výrostky. Letos je to na pastvině totiž samý beránek. Někteří už se ani pod mámu nevejdou a když jdou ukojit své sací touhy, mámu div nenadzvednou a sami si pod ni musí lehnout. Zároveň se ale u nich probouzí i jiné touhy, pro ně zatím neznámé. A tak se to mezi sebou ducá a drká a strká… Pořádný beran by měl umět zakročit. A holky si zaslouží někoho krásného. Tak jsme vybírali. Rozpálené výstaviště v Českých Budějovicích, právě probíhal ovčácký den v rámci kterého se odehrávalo i hodnocení chovných beranů. A valášků tam pár bylo. Někdo kouká na vzrůst, držení těla, zuby nebo rohy, já se dívala na barvu a zvlnění vlny. A byl tam krásný kus, který mě upoutal. Prý bude šance mít zbarvené potomstvo, tak z toho mám fakt radost. I z toho, jaký je to krasavec, jak se hrdě nese a že do našeho stádečka vlije novou krev. Jen jeho rohy budí respekt i vzhledem k tomu, že ještě pořád porostou. …

Na začátku byla „vovec“

Podobně jako mnoho dalších lidí vlastnících pozemek, i my před lety řešili jak jej udržet v přijatelném stavu. Nejsme příznivci sekaček. Můj muž i já jsme vyrostli na zvuku naklepávaných kos, který se v podvečer nesl vsí. Den nato už kosa svištěla trávou. Zvuk, který nikoho neobtěžoval. Tatínek mého muže dokázal s tímto nástrojem udržovat v bezvadném pořádku celý areál sádek i okolí některých rybníčků. I můj děda byl v tomto oboru machr. Vyráběl kosišťata i hrábě, kosu naklepával pro celou ves a trávu sekl nejen u nás na zahradě, ale stačil osíkat i nevzhledná místa podél cest. Asi se tedy nikdo nebude divit tomu, že jakmile jsem přišla do rodiny mého muže, dostala jsem brzy do ruky hrábě, které dodnes držím srandovním způsobem, a brzy jsem popadla i kosu a srp, protože bylo třeba nasíct králíkům… Udržování rozlehlých pozemků jen za pomoci kosy je ale těžký sport. A tak jsme dumali a vydumali zvířátko, které bude větší než králík. „Rozhodně nechci kozu!“ projevila jsem pevný postoj hned na začátku. Bylo by na dlouhé vyprávění, …