All posts filed under: přírodní barvířství

Barvím, barvíme

Vrcholí barvící sezóna. Letos jsem si ji opět i přes nedostatek času užila. To jednomu nedá, když kolem sebe vidí, jak to všechno roste, kvete a plodí. A ono se to i přes chladné a deštivé počasí dělo. Navzdory mokru a zimě kytky stále kvetou. A těch plodů co se urodilo! Ve všem se skrývá nějaký barevný potenciál, který je možné využít. To si tak jdete na vycházku, a hele! krušina obsypaná plody! Tak honem, než ji oberou ptáci. Nějakou tašku nebo sáček nosím vždy při sobě. Takový barevný potenciál, jaký v sobě tyhle černé kuličky letos skrývaly, jsem už dlouho nezažila. První, druhá, třetí i čtvrtá lázeň stále měly co nabídnout. Barevné odstíny přecházely od svítivé zelené přes šedozelenou. Těžko takové barvy popsat. Těším se na tkalcovský projekt, který už mi zraje v hlavě, i na to, jak se tahle barva bude chovat dál, když bude v používaném kousku šatníku. Společně s účastnicemi mého barvířského kurzu jsme se pustily do experimentování s mořidly klasickými i přírodními. Vyzkoušely jsme si i zajímavý způsob jak vytěžit …

Přadleny na Kačině

Blíží se víkend, a pokud ještě nemáte žádné plány a budete se nacházet někde v okolí Kutné hory, navštivte zámek Kačina. Krásné prostředí, expozice zámku, moc se mi třeba líbilo technické zázemí bývalých pánů, jako je prádelna, kuchyně, truhlářská dílna,… Knihovna je také impozantní. No, ale hlavně! Tento víkend se tam sejdou přadlenky ze všech možných koutů naší země. Je to možnost se vidět nejen virtuálně, ale prostě si sednout jedna vedle druhé k přástce, navíc v tak krásném prostředí, jakým je bývalá kaple. Tak neváhejte a zajděte. Budou tak také k mání výrobky šikovných rukou. Povezu přírodně barvená přadena, třeba se budou hodit pro zimní pletení, háčkování nebo tkaní.

Probuzení

Mám za sebou opravdu nepěkný rok naplněný různými zkouškami, hlavně toho, co ještě jsem schopná vydržet. Určitě nejsem sama. Hodně lidí muselo v dané situaci přehodnotit své dosavadní snažení, plány a priority, přeložit své úsilí i myšlenky na jinou kolej. Ano, tak jsem si často připadala, jako ve vlaku, který se řítí kamsi bez strojvůdce, a já nemám lístek ani možnost někde vyskočit. Bylo to o to těžší, že nezbyl čas pro vše kolem Matyldiny stodoly. Je to moje terapie, práce s vlnou i tkaní převádí šedé myšlenky na ty růžové. Ale vlna a všechen ten krásný materiál, ovečky s nově narozenými přírůstky, rozkvetlá zahrada a hlavně také lidi, od těch nejbližších až po ty, které nově poznávám, mě z toho dostali. Chuť tvořit se vrátila, kurzy se rychle naplnily, některé z nich už proběhly. Zase mám pocit, že všechno je jak má být. V hrncích ve stodůlce se čaruje s barvami, rouna jsou vypraná, nový pomocník v podobě elektrické česačky zpracovává jedno rouno za druhým, čímž jsem definitivně vyhlásila válku všem mrňavým vetřelcům, kteří …

Zima klepe na okna

První velký mráz definitivně ukončil podzim. Ten byl barevný, slunečný, teplý a dovolil mi dohnat to, na co jsem v létě neměla čas. Miluji zářivou oranžovou a všechny žluté a žlutozelené barvy, které mi poskytla moje zahrada. Barvila jsem ve slunečních konzervách i v kotlíku, všechny jsou krásné a syté. Jiřiny letos byly nejkrásnější, když kvetly v trvalkových záhonech nebo ve váze. Barva z nich se letos z mně neznámých důvodů vůbec nepovedla, a tak jsem se těšila jejich krásou v záhonech a nechala je žít. Ani indigo nedalo tolik barvy, jak bych si představovala. Hodně jsem se namlsala loňský rok. Letos bylo modrého barviva o mnoho méně. Zřejmě v tom hrálo roli deštivé léto, málo sluníčka. Listům se nepodařilo vyzrát. Nevadí, jsem ráda i za to co se podařilo. A konec podzimu byl ve znamení hub. Vlhka bylo až přespříliš, bylo těžké se suchou nohou vůbec do lesa dostat. Ale moje místečka nezklamala, tak jako nezklamou místa těch nadšenců, co si do lesa chodí pouze pro hříbky. Ale Pssst! my houbaři svá naleziště neprozrazujeme! …

Letní vlnění

Na kurzech mám nejraději setkávání se s novými, zajímavými a na stejnou vlnu naladěnými lidmi. Myslím, že to tentokrát platilo mnohonásobně. Přijely ke mně ženy a dívka, které si opravdu zamilovaly tento přírodní materiál. Jak jinak si vysvětlit jejich píli a vytrvalost v namáhavých činnostech, jaké jsou nutné v přípravné části, než se člověk dopracuje ke klubíčku vlněné příze. Také jsem vždy ráda, když účastník přijede s vlastním cílem a odhodláním, co se chce naučit. V tomto případě přijela auta naložená nejen nástroji, ale také pytle vlastní vlny. Je to důležité. Já mohu ukázat praní a všechny další úkony na vlně plemen, které mám k dispozici, ale účastníků, se mohou po pastvinách prohánět úplně jiná plemena. Každé surové rouno chce to své a nějakým plošným přístupem si mohu rouno úplně znehodnotit, proměnit ho v lepkavou hmotu nebo v kopu, ve které se dá krása jen tušit někde ukrytá mezi rostlinnými zbytky a bobky. Byla to i pro mě docela velká škola, protože v jednom z pytlů bylo skryté cosi, z čeho bych se nikdy nepokoušela …