All posts filed under: Zpracování vlny

Střiž, praní vlny, česání vlny

Matyldiny špalíčky

Máme ostříháno. Při každé další střiži mám méně a méně materiálu. Je to způsobeno tím, že už při stříhání třídím a vyhazuji, co určitě nebudu dál zpracovávat. Dokážu odhadnout, kolik mě to asi bude stát času a energie. V podstatě si nechávám vlnu z plece a boků. Nejhorší část je samozřejmě za krkem, ta jde okamžitě po odstřižení pryč, opatrně, aby neznečistila zbytek. Vlnu ze hřbetu a od zadku si ponechám jen tehdy, je-li neponičená. Poslední roky, co zvěřinec na noc nezavíráme (dělali jsme to snad jen první dva roky), si ovečky zvykly spát celoročně venku. Dovnitř jdou jen tehdy, když se to opravdu nedá vydržet, při nějaké průtrži mračen apod. Valaškám to svědčí. Jejich vlna je jemnější a bělostnější. Taky paradoxně čistší. Když pominu prach, který snadno vyperu, nebo ho odplaví déšť, jsou valašky zakrmené jen za krkem. Horší je to s merinkou Matyldou. Nechce „trhat partu“, drží se stále stáda i tehdy, kdy pro ni povětrnostní podmínky nejsou vůbec vhodné. Vlhké studené počasí způsobí, že nasákne jak houba. Povrch jejího rouna je spečený …

První letošní kurz barvení

Normálně když barvím, většinou mám v hrnci dvě, tři barvičky a dost. Barvení má svůj proces, který u mě trvá do druhého dne. Tentokrát to ale byla barevná smršť. Se svou žačkou jsme zkrátily proces každé barvy na několik hodin. Hrnec střídal hrnec a všechno probíhalo hladce i proto, že má žačka byla perfektně připravená, vybavená přadýnky vlastnoručně spředené příze vlny různých plemen i česanci. Bylo zajímavé pozorovat, jak který materiál barvu přijímá. Sušit nám pomáhal vítr. Když jsme si společně plánovaly náplň kurzu, byly tu menší obavy z toho, jestli už vůbec něco poroste. Rychlé jaro ale připravilo spoustu možností. Stačila malá vycházka v podvečer. Vypadaly jsme v den filipojakubské noci trochu čarodějně s náručí různých klacíků a bylin. Možná i kvůli té noci se nám tak vedlo. Mám radost, že paleta barev z vlastních zdrojů byla nakonec docela pestrá, i když jsme ji doplnily kupovanou mořenou kvůli oblíbené červené barvě. Po čase jsem se také vrátila ke zkouškám barvení bavlny. Ta má své vlastní postupy, ale na ty nebyl čas. Vzorky se koupaly …

Tajemství kůry

Ve svých barvířských počátcích jsem se hodně držela rad zkušených, zvláště při výběru přírodnin k barvení. Máte pocit, že jste o něco ochuzeni, když v místě, kde žijete, nemáte k dispozici takový výběr rostlin jako v mnohých jiných krajinách. Člověka pak svádí pokušení, aby začal objednávat exotická barviva odjinud. To je ale v konfliktu s mým uvažováním. Nevidím pak rozdíl v tom, jestli budu barvit syntetickým barvivem vyrobeným kdesi nebo přírodním barvivem putujícím přes půl planety, které také prošlo nějakým procesem zpracování.   Barvířství je výrobní proces jako každý jiný. Nejprve se učíte. Vaříte podle receptů. Někdy se daří a někdy ne. Potom začnete nabývat jistoty a recepty šidíte. Vaříte jen tak z ruky, od oka. Ingredience ale zůstávají ty osvědčené. A nakonec se pustíte do experimentů. Opouštíte osvědčené stereotypní postupy a hledáte jiné cesty i jiné zdroje. Tak to alespoň probíhá u mě. Barvířství mě naučilo znát okolní přírodu. Naučila jsem se poznávat nové rostliny, kolem kterých jsem dříve chodívala bez povšimnutí. Také jsem se naučila všímat si náznaků, jak mi příroda sama napovídá …

Deka Šárka

Tahle deka má mnohem delší historii než jakýkoliv jiný výrobek z mé dílny. V samých začátcích, kdy jsem si vlnu teprve osahávala a získávala první zkušenosti, doputovalo ke mně několik pytlů čehosi, co by bylo možné nazvat spíše kopa hnoje než ovčí rouno. Dnes bych si asi takový dárek nevzala. Tehdy jsem ale brala všechno, zvláště když pytle ukrývaly rouno několika barevných odstínů, jak už to tak ovečky prastarého plemene Jacob mají. Byla to ohromná zkušenost. Jestli mi kdy hned po valaškách přirostl nějaký jiný druh vlny k srdci, pak to byla právě jacobí vlna. Co mě zaujalo? Vezme-li se jediný kožíšek této překvapivě drobné ovečky, naleznete v něm nejen několik odstínů barev od bílé přes šedé odstíny po hnědé až černé, ale také vlnu různé hrubosti od opravdu hrubých rousů po jemně vlnkatou podobnou merinu. Musela jsem hodně třídit, spoustu vlny jsem musela vyhodit (tehdy se nehledělo na kvalitu ani čistotu, vlna byla odpad), byla to mravenčí práce, vůbec nevoněla, ale vyplatila se. Česání ukázalo další možnosti. Odstíny se daly sčesat do dalších jemných …

První barvičky z Matyldiny stodoly

Jaro se teprve protahuje a za uchem mu mu raší jen několik kvítků. Tráva vypadá jako jeden den neholená mužská tvář. Řeklo by se, že ještě nebude k nalezení nic, co by mohlo dát trochu barvy. Stačí ale vyjít si po okolí a něco se přece jen najde. Tak např. starý choroš (přesný název neznám, pro mě jsou tyhle dřevokazné houby všechny choroš). Několik kousků se jen tak zkusmo povařilo a barevný čajíček byl na světě. Barva vlny – jemně béžová. Určitě se bude hodit pro mou příští tapiserii. Pak se tu po větru všude po okolí válí jmelí. Poslední pokusy před lety mi daly jemně žlutou. Tentokrát se moc nezadařilo. Přestože jsem měla jmelí dostatek, zřejmě vadilo, že nebylo čerstvé, ale suché. Barva skoro žádná. Ale nic nezatracuji. I tato trochu jinak bílá se bude hodit. Zvlášť když je protkaná občasnými hnědými chloupky některého z beránků. Na této vlnce jsem si trochu pocvičila předení s přeslicí. Beránčí vlna měla hodně dlouhé, více než deseticentimetrové pesíky, které dost připomínají vlákna lnu. Česanec šel dobře upravit …