All posts filed under: Zpracování vlny

Střiž, praní vlny, česání vlny

Koberce

Od začátku, co máme vlastní ovce a tím pádem i dostatek vlny, směřuji k jejímu nejvhodnějšímu využití. A protože má valaška vlnku hrubou a tím pádem pevnou, dlouhou s jemnou podsadou, nabízí se jako nejlepší tvořit z ní přízi kobercovou a dále pak koberce. Už dávno jsem se přestala snažit udělat z ní něco jiného, a když, tak jen okrajově. Také proč? Více než stoleté zkušenosti předků mi ukázaly možnosti tohoto původního plemene. V boxech tedy čekají klubíčka tenké nitky pro tkaní tapiserií, což jsou vlastně také takové lepší koberce, i klubíčka silnější a silné příze určené právě pro koberce. Barevnost mých přízí je omezená zdroji přírodních barviv, které čerpám převážně ve své zahradě pěstováním vlastních barvířských rostlin, nebo sbírám rostliny po okolí, ale vždy jen ty, kterých je hodně a můj sběr je nikterak neohrozí. Zároveň je ale tato paleta obrovsky široká v celé škále jednotlivých odstínů. Barvím vždy jen menší množství a z každé barvící lázně získávám odlišný odstín barev od béžové, přes zelené po žluté, hnědé, růžové, fialové nebo hnědé. Také modrá …

Jako čerstvá smetánka

Koberec je skoro hotový, jen mi na konci došla bílá a v zásobách nebyla žádná podobná té, kterou jsem použila. I zalovila jsem ve své vlněné stodůlce a vytáhla plný pytel bílé valašky. Nezdála se mi příliš kvalitní, konce lokýnek byly občas „spečené“, taky byla poměrně krátká, ale pro útek, říkala jsem si, to bude stačit. Začala jsem vlnky vyčesávat na kartáčích (česačka už odpočívá uložená do zimního spánku), a jedna rolička za druhou se krásně leskly. Měly barvu ve sklenici čerstvě nalitého mléka. Spředením vlna vždy dostane tmavší nádech, tak výsledkem byla jemná smetanová barva. A jak přibývala klubíčka, bylo mi jasné, že tahle příze bude úplně něco odlišného, než ta použitá v koberci. A celý proces mě natolik vtáhl do sebe, že si neustále kontroluji, kolik že rouna mi ještě zbývá a jestli budu mít dostatek příze na celý nový projekt, protože tahle vlnka, která na začátku vypadala, že ji použiji jenom na výplň něčeho, se ukázala být nádherná a na valašku neobvykle hebká. Předu na vřetánku a hned skám do trojnitky. I …

Není vlna jako vlna – původní valaška

Už jsem se mnohokrát vyznala, jak moc miluji přírodní surovou, komerčně nezpracovanou vlnu. Naučila mě všechno, co o tomto skvělém přírodním materiálu vím. Nejvíc jsem se samozřejmě naučila na vlně z vlastních oveček – původních valašek. Bývaly doby, kdy lidé nevěděli nic o ovcích s jemnou vlnou typu merino. Přesto se odívali do vlněných ošacení. Možná měli hroší kůži, napadne mnohého zhýčkaného dnešními materiály. Já si však myslím, že uměli vlnu původních plemen dobře zpracovat. Využít ji pro různé účely, při kterých se zcela uplatní všechny skvělé vlastnosti tohoto materiálu. Valašky chováme už sedm let (tady to začalo). Od začátku je stříháme dvakrát ročně, jejich vlna totiž přirůstá rychle a pro ovce je myslím pohodlnější nenosit přes zimu na hřbetě takovou váhu. Zjara, když se rodí jehňata, je opět lepší, když má ovce kratší vlnu. Za prvé kvůli čistotě a za druhé – jehňátka se snáze dostanou k vemínku přes kratší vlnu než přes dlouhé licousy. Nemůžu si tedy stěžovat na nedostatek materiálu, dvakrát ročně mám vlnu z dospělých ovcí a jedenkrát za rok z …

Česance a jak na ně

Každý, kdo začíná s předením ať už na vřetánku nebo na kolovrátku, pociťuje radost z procesu, na jehož konci je stočená nit, která drží a dá se z ní plést, háčkovat nebo tkát. Tato velká radost přetrvává poměrně dlouho. Nicméně jakmile se stane předení samozřejmým pohybem, nad kterým už není nutné přemýšlet a hlídat každý pohyb a klidně se při něm můžete bavit s návštěvou nebo koukat na televizi, přijde druhá fáze. Kolem vás se hromadí klubíčka a najednou možná zjistíte, že ne všechna jsou úplně to pravé ořechové. Že možná čepice nemusela být tak tuhá, šála tak kousavá, ponožky mohly vydržet o něco déle a možná jste si mohli ušetřit zklamání z popraskané osnovy na stavu. Jak tomu předejít? Musíme se vrátit na samý začátek. Už výběr vlny nebo srsti dalších živočichů je důležitý. Nebudu teď psát o komerčních česancích. Občas si je spředu, ale není to pro mě žádná zábava. Mnohem raději mám vlnu surovou, kterou si připravuji od samého začátku – praní, sušení, barvení a nakonec česání. Všechno tohle mi dává velkou …

Beránčí vlnky

Přišel k nám z nedalekých Novohradských hor z prostředí, kdy lišky dávají dobrou noc a z kopců, kde se ovečky pasou, jsou nádherné výhledy na nedaleký klášter. Měl volnost, kam až mu ohradník dovolil. Musel se vyrovnat s rozmary počasí, pásl se na místních bylinách. To vše se projevilo na jeho kožíšku. Mojmír (jak jsme ho nakonec pojmenovali, protože do Bivoje má hodně daleko a prostě ho nemůže nahradit), má vlnu totálně odlišnou od všech našich ovcí i beránků. Znovu se mi potvrdilo, že na kvalitu má vliv prostředí i čím se ovce živí, nejen stáří. Mojmír je mladík, přesto měl ze všech na podzim ostříhaných zvířat nejhrubší vlnu. Ale také nejčistší. Jeho vlna má vysoký lesk, mírně zažloutlé zbarvení a k mé velké radosti vypraná a vyčesaná byla velice rychle. Využila jsem babí léto, obyčejnou odraženou vodu ze studně, starou ždímačku, která je k nezaplacení (jinak vlna schne nejméně týden), a česačka zdolala Mojmírův kožíšek během dvou odpolední. Vlna byla poměrně krátká, Mojmír byl zřejmě ostříhaný i na jaře. Převažovaly hrubé pesíky, podsady bylo …