All posts filed under: O vlně

Není vlna jako vlna – původní valaška

Už jsem se mnohokrát vyznala, jak moc miluji přírodní surovou, komerčně nezpracovanou vlnu. Naučila mě všechno, co o tomto skvělém přírodním materiálu vím. Nejvíc jsem se samozřejmě naučila na vlně z vlastních oveček – původních valašek. Bývaly doby, kdy lidé nevěděli nic o ovcích s jemnou vlnou typu merino. Přesto se odívali do vlněných ošacení. Možná měli hroší kůži, napadne mnohého zhýčkaného dnešními materiály. Já si však myslím, že uměli vlnu původních plemen dobře zpracovat. Využít ji pro různé účely, při kterých se zcela uplatní všechny skvělé vlastnosti tohoto materiálu. Valašky chováme už sedm let (tady to začalo). Od začátku je stříháme dvakrát ročně, jejich vlna totiž přirůstá rychle a pro ovce je myslím pohodlnější nenosit přes zimu na hřbetě takovou váhu. Zjara, když se rodí jehňata, je opět lepší, když má ovce kratší vlnu. Za prvé kvůli čistotě a za druhé – jehňátka se snáze dostanou k vemínku přes kratší vlnu než přes dlouhé licousy. Nemůžu si tedy stěžovat na nedostatek materiálu, dvakrát ročně mám vlnu z dospělých ovcí a jedenkrát za rok z …

Česance a jak na ně

Každý, kdo začíná s předením ať už na vřetánku nebo na kolovrátku, pociťuje radost z procesu, na jehož konci je stočená nit, která drží a dá se z ní plést, háčkovat nebo tkát. Tato velká radost přetrvává poměrně dlouho. Nicméně jakmile se stane předení samozřejmým pohybem, nad kterým už není nutné přemýšlet a hlídat každý pohyb a klidně se při něm můžete bavit s návštěvou nebo koukat na televizi, přijde druhá fáze. Kolem vás se hromadí klubíčka a najednou možná zjistíte, že ne všechna jsou úplně to pravé ořechové. Že možná čepice nemusela být tak tuhá, šála tak kousavá, ponožky mohly vydržet o něco déle a možná jste si mohli ušetřit zklamání z popraskané osnovy na stavu. Jak tomu předejít? Musíme se vrátit na samý začátek. Už výběr vlny nebo srsti dalších živočichů je důležitý. Nebudu teď psát o komerčních česancích. Občas si je spředu, ale není to pro mě žádná zábava. Mnohem raději mám vlnu surovou, kterou si připravuji od samého začátku – praní, sušení, barvení a nakonec česání. Všechno tohle mi dává velkou …

Beránčí vlnky

Přišel k nám z nedalekých Novohradských hor z prostředí, kdy lišky dávají dobrou noc a z kopců, kde se ovečky pasou, jsou nádherné výhledy na nedaleký klášter. Měl volnost, kam až mu ohradník dovolil. Musel se vyrovnat s rozmary počasí, pásl se na místních bylinách. To vše se projevilo na jeho kožíšku. Mojmír (jak jsme ho nakonec pojmenovali, protože do Bivoje má hodně daleko a prostě ho nemůže nahradit), má vlnu totálně odlišnou od všech našich ovcí i beránků. Znovu se mi potvrdilo, že na kvalitu má vliv prostředí i čím se ovce živí, nejen stáří. Mojmír je mladík, přesto měl ze všech na podzim ostříhaných zvířat nejhrubší vlnu. Ale také nejčistší. Jeho vlna má vysoký lesk, mírně zažloutlé zbarvení a k mé velké radosti vypraná a vyčesaná byla velice rychle. Využila jsem babí léto, obyčejnou odraženou vodu ze studně, starou ždímačku, která je k nezaplacení (jinak vlna schne nejméně týden), a česačka zdolala Mojmírův kožíšek během dvou odpolední. Vlna byla poměrně krátká, Mojmír byl zřejmě ostříhaný i na jaře. Převažovaly hrubé pesíky, podsady bylo …

V barvě bobulí

Jeden z mých dlouhodobých projektů. Představuje dvě, tři sezóny sklizně plodů aronie a bezinek, následné barvení, česání a spředení do příze dvojnitky. Něco bylo spředeno na kolovrátku, něco na vřetánku. Vlnu jsem získala od okolních majitelů. Nebyla to žádná sláva, co se týče čistoty. Většinou bývá hodně zakrmená a to znamená každý chomáček vlny pěkně ručně rozvolnit, aby co nejvíce špíny vypadalo. Další se uvolní česáním a zbytek při předení. Přadýnka přibývala pomalu jedno za druhým bez jakéhokoliv plánu co s nimi. Ale jakmile se poskládala vedle sebe, popadla mě chuť vzít do ruky háček a zkusit něco klasického, háčkovaného. Třeba teplý přehoz, který bude zdobit i hřát. Jak bude velký? To záleží na tom, kolik mi zahrada i okolní příroda nabídne dalších sklizní.

Den indiga

Indigo ve skleníku dosáhlo výšky sousedních rajčat. Je to opravdu impozantní rostlina, když uvážím, z jak malého nepatrného semínka stačí za tak krátkou dobu vyrůst. I když mi počasí není nakloněno a venku to vypadá, že už zima co nevidět udeří, mráz zatím nepřišel a rostliny bohatě kvetou. Je to moje zbožné přání dopěstovat se semínek, která jinak musím složitě shánět. Letos jsem se nedostala k letnímu barvení a prochladlé lístky rostlin moc barviva neslibovaly. Přesto se povedlo. Materiálu bylo dost, a tak jsme mohli barvit různá vlákna od jemného merina, přes merinolandschaf a samozřejmě nechyběla valaška. Každé vlákno přijímalo barvu různě. Někde vyšla barva spíše do zelena a modře se jí vybarvit nechtělo, jiná modrala okamžitě jakmile byla vynořena z lázně. Zbytky barvících lázní jsem slila dohromady do dvou kbelíků, jeden pro merino, druhý pro valašku, a nechala je stát do druhého dne. I to zafungovalo dobře. Obě rouna se obarvily do modra a byly modré už ve kbelíku. Odsály si z lázně skoro všechno barvivo. Pro mě je to nová zkušenost, že nemusím …