All posts filed under: O vlně

Wool hunter, aneb cesta do Ameriky 1

Vždy jsem si přála, až znovu navštívím svou dceru a její rodinu v USA, najít a podívat se na místa, která znám jen z webových stránek zahraničních vlněnek. Těsně před odletem jsem si říkala, že zkusím oslovit někoho z facebookových skupin, jestli by mě nenasměroval. Nakonec to introvert ve mě a nedostatek času neudělal, ale nebylo to ani potřeba. Když něco chcete najít, najdete to. Vždyť máme s dcerou stejný koníček, tak už jsem měla půdu připravenou. Cesty na severu státu NY i sousedního Vermontu lemuje spousta červených farem s bílým lemováním, malých i velkých, ale vlněná stvoření zahlédnete jen občas, převažuje skot. Přesto tu někde jsou. Musí být, protože s lokálními vlněnými produkty jsem se setkala hned několikrát. První na mě vykoukly v úžasném místě, rozlehlém areálu pozemku s nádherným domem a přilehlými zahradami, sadem a lesy v horách, které patřilo rodině Lincolnů. V ne zrovna malé prodejně suvenýrů, kde byste mohli očekávat obvyklé kýče pro turisty, byly kromě jiných skvělých produktů, jako jsou výrobky z kozího mléka, medu nebo bylinek, to vše z …

Další velký letní kurz zpracování vlny za námi

Už poněkolikáté se v zahradě Matyldiny stodoly sešla skvělá sestava lidí, kteří chtěli projít celým procesem zpracování vlny od surového rouna po finální výrobek. Kurz už se pomalu stává tradicí, obsah je vždy stejný, ale během procesu si každého z účastníků vlna přitáhne svým zvláštním způsobem, vede ho, přináší nápady i noční vnuknutí. Výsledky týdenního maratonu jsou pak u každé z účastnic naprosto jiné, originální a osobité. Tak tomu bylo v minulých letech a ani letošní kurz nebyl výjimkou. Vždy mě to fascinuje. Úplní začátečníci přistupují k vlně jako novému nezvyklému materiálu s úctou a respektem nebo i trochu s obavou. Vlna si je ale získává svou krásou hned, jakmile se vyloupne z nevalně vonící, uválené a smetím zašpiněné hmoty krásný bělounký materiál. Stejně tak působí kolovrátek nebo vřetánko. Dokud začínající přadlenka nepochopí, že se s těmito staletími prověřenými dokonalými nástroji musí sžít, respektovat je a tak trochu si je zkrotit, ty si budou dělat, co chtějí, vyvádět a trojčit, krást nit nebo ji odmítat, trhat, cuchat … Teprve když se zhluboka nadechnete a zklidníte …

Probuzení

Mám za sebou opravdu nepěkný rok naplněný různými zkouškami, hlavně toho, co ještě jsem schopná vydržet. Určitě nejsem sama. Hodně lidí muselo v dané situaci přehodnotit své dosavadní snažení, plány a priority, přeložit své úsilí i myšlenky na jinou kolej. Ano, tak jsem si často připadala, jako ve vlaku, který se řítí kamsi bez strojvůdce, a já nemám lístek ani možnost někde vyskočit. Bylo to o to těžší, že nezbyl čas pro vše kolem Matyldiny stodoly. Je to moje terapie, práce s vlnou i tkaní převádí šedé myšlenky na ty růžové. Ale vlna a všechen ten krásný materiál, ovečky s nově narozenými přírůstky, rozkvetlá zahrada a hlavně také lidi, od těch nejbližších až po ty, které nově poznávám, mě z toho dostali. Chuť tvořit se vrátila, kurzy se rychle naplnily, některé z nich už proběhly. Zase mám pocit, že všechno je jak má být. V hrncích ve stodůlce se čaruje s barvami, rouna jsou vypraná, nový pomocník v podobě elektrické česačky zpracovává jedno rouno za druhým, čímž jsem definitivně vyhlásila válku všem mrňavým vetřelcům, kteří …

Zima klepe na okna

První velký mráz definitivně ukončil podzim. Ten byl barevný, slunečný, teplý a dovolil mi dohnat to, na co jsem v létě neměla čas. Miluji zářivou oranžovou a všechny žluté a žlutozelené barvy, které mi poskytla moje zahrada. Barvila jsem ve slunečních konzervách i v kotlíku, všechny jsou krásné a syté. Jiřiny letos byly nejkrásnější, když kvetly v trvalkových záhonech nebo ve váze. Barva z nich se letos z mně neznámých důvodů vůbec nepovedla, a tak jsem se těšila jejich krásou v záhonech a nechala je žít. Ani indigo nedalo tolik barvy, jak bych si představovala. Hodně jsem se namlsala loňský rok. Letos bylo modrého barviva o mnoho méně. Zřejmě v tom hrálo roli deštivé léto, málo sluníčka. Listům se nepodařilo vyzrát. Nevadí, jsem ráda i za to co se podařilo. A konec podzimu byl ve znamení hub. Vlhka bylo až přespříliš, bylo těžké se suchou nohou vůbec do lesa dostat. Ale moje místečka nezklamala, tak jako nezklamou místa těch nadšenců, co si do lesa chodí pouze pro hříbky. Ale Pssst! my houbaři svá naleziště neprozrazujeme! …

Nová dílna

Původně to měla být předváděcí místnost, kde bych měla po ruce k nakouknutí hotové výrobky a kam bych se případně mohla přesunout s předením ze dvorečka při nepříznivém počasí. Má dobrou polohu, je hned u vchodu. A protože to měl být původně sklad, je to místnost pro trvalé obývání chladná a také hodně temná. Jenže mám už tolik materiálu a věcí, že jsem ji dokázala během léta zaplnit vším možným. Přestěhovala jsem sem svou odbornou knihovnu, abych měla blíž k oblíbeným tkalcovským knihám. Našly tu místo kolovrátky i jeden ze stavů, ke kterému si po chvilkách odbíhám tkát vzorníky. Odkládám sem nově načesanou vlnu, která čeká na spřádání (pssst, moli o tom zatím neví!). Takže místo na utkané koberce, jak jsem původně měla v plánu, nakonec nezbylo. Nevadí. Tahle místnost, zpočátku ještě nevybavená regály, měla už svou premiéru v podobě kurzu tkaní a předení. I to mi vyhovuje více, v dílně v patře mohu mít klidně ponechaný pracovní nepořádek, rozdělanou práci a nemusím se stresovat rychlým uklízením. Jenže místnost je dost tmavá. Oproti Slunečnímu pokoji, …