All posts filed under: Není vlna jako vlna

Deky s rodokmenem

Když si někdy povídám o tkaní s někým, komu se vybaví o této činnosti především obrázky tkalce, jak sedí za stavem a prohazuje člunek sem tam, většinou dostanu otázku typu – JAK DLOUHO TRVÁ UTKAT TENTO VÝROBEK? … a pokud posluchač zbystří svou pozornost, nadechnu se a začnu vyprávět o cestě, která vede ke konečnému produktu. (Když ne, většinou takový člověk odchází s druhou otázkou v hlavě – Tak proč je to tak drahé?) Jste ta první skupina lidí? Zajímá vás, jak to vzniklo? Pojďme se spolu podívat na proces vzniku dvou shetland dek. Pozor, začínáme odpočítávat čas! Shetland proto, že jsem si pro jejich výrobu zvolila tentokrát komerční materiál (upříst ručně dostatek nití na dvě deky je proces hodně zdlouhavý). Ale abych zůstala u svých zásad, materiál je čistá vlna z oveček, které jsou chovány tradičně. Bohužel v tuzemsku je velmi těžké takovou přízi koupit, místní přádelny se zaměřují spíš na pletařky a jejich příze jsou ve velké většině směsové nebo úplně umělohmotné. Stejně tak dovoz je až na malinké výjimky určený pletařkám. Hledala …

Jak se mi přede – zwartbles

První úkol, který jsem si naplánovala zdolat během Tour de Fleece, byl pytel načesaného rouna z plemene zwartbles. Patří mezi moje oblíbené předení. Za prvé barva. Jsou to překrásné odstíny od čokoládově hnědé po tmavou téměř černou přírodní barvu. Ta určitě nevyprchá. Zůstane navěky. Je to nádherný a přirozený kontrast ke světlým vlnkám. Za druhé délka vlákna. Na rozdíl třeba od shetland, vlna těmto ovečkám přirůstá docela rychle, takže délka vláken je potom velice příjemná pro zpracování a předurčuje přízi například pro využití na osnovu tkanin nebo pro ponožkovou přízi, prostě všude tam, kde potřebujete pevnost. Za třetí. Zatím jsem se setkala s tím, že rouno není příliš mastné a dobře se pere. Odpuzuje špínu i v běžné vodě (z okapu, ze studny) a bez přidání detergentu. Rychle také schne. Výborně se češe. Ale! Trojici dobrých vlastností musí doplnit pár upozornění. Když je ovečka chovaná v ne zrovna příznivých podmínkách, dokáže se její vlna na povrchu úplně spéct do jednolité hmoty. Takové rouno už jsem si také přivezla. Protože bylo ale vespod překrásné a dlouhé, …

Matyldiny špalíčky

Máme ostříháno. Při každé další střiži mám méně a méně materiálu. Je to způsobeno tím, že už při stříhání třídím a vyhazuji, co určitě nebudu dál zpracovávat. Dokážu odhadnout, kolik mě to asi bude stát času a energie. V podstatě si nechávám vlnu z plece a boků. Nejhorší část je samozřejmě za krkem, ta jde okamžitě po odstřižení pryč, opatrně, aby neznečistila zbytek. Vlnu ze hřbetu a od zadku si ponechám jen tehdy, je-li neponičená. Poslední roky, co zvěřinec na noc nezavíráme (dělali jsme to snad jen první dva roky), si ovečky zvykly spát celoročně venku. Dovnitř jdou jen tehdy, když se to opravdu nedá vydržet, při nějaké průtrži mračen apod. Valaškám to svědčí. Jejich vlna je jemnější a bělostnější. Taky paradoxně čistší. Když pominu prach, který snadno vyperu, nebo ho odplaví déšť, jsou valašky zakrmené jen za krkem. Horší je to s merinkou Matyldou. Nechce „trhat partu“, drží se stále stáda i tehdy, kdy pro ni povětrnostní podmínky nejsou vůbec vhodné. Vlhké studené počasí způsobí, že nasákne jak houba. Povrch jejího rouna je spečený …

Deka Šárka

Tahle deka má mnohem delší historii než jakýkoliv jiný výrobek z mé dílny. V samých začátcích, kdy jsem si vlnu teprve osahávala a získávala první zkušenosti, doputovalo ke mně několik pytlů čehosi, co by bylo možné nazvat spíše kopa hnoje než ovčí rouno. Dnes bych si asi takový dárek nevzala. Tehdy jsem ale brala všechno, zvláště když pytle ukrývaly rouno několika barevných odstínů, jak už to tak ovečky prastarého plemene Jacob mají. Byla to ohromná zkušenost. Jestli mi kdy hned po valaškách přirostl nějaký jiný druh vlny k srdci, pak to byla právě jacobí vlna. Co mě zaujalo? Vezme-li se jediný kožíšek této překvapivě drobné ovečky, naleznete v něm nejen několik odstínů barev od bílé přes šedé odstíny po hnědé až černé, ale také vlnu různé hrubosti od opravdu hrubých rousů po jemně vlnkatou podobnou merinu. Musela jsem hodně třídit, spoustu vlny jsem musela vyhodit (tehdy se nehledělo na kvalitu ani čistotu, vlna byla odpad), byla to mravenčí práce, vůbec nevoněla, ale vyplatila se. Česání ukázalo další možnosti. Odstíny se daly sčesat do dalších jemných …

Finále

Konečně jsem se dopracovala k tomu, k čemu jsem se dopracovat chtěla. Od začátku vím, že vlna z našich valašek je vhodná, lepší by bylo říct nejvhodnější, pro kobercovou přízi. Potvrdila mi to i moje milá lektorka na kurzech tkaní tapiserií a jejím několik desetiletí dlouhým zkušenostem věřím. Potvrzovala jsem si to sama experimentováním a zkoušením různých způsobů předení i skaní, výběrem toho nejvhodnějšího rouna a potom taky stavu. Udělat dobrý vlněný koberec, aby opravdu sloužil déle než dva tři roky, je věda. Prokousávám se texty v angličtině, protože jinde informace najdu jen stěží. Učím se a hledám informace od lidí z celého světa. Nakukuji jim pod ruce, tajně závidím jejich um, nepřetržené tradice, předávání tajností i dovedností z generace na generaci a taky pomůcky a materiál, které v zahraničí můžete běžně koupit. Učarovaly mi seveřanky, jako ostatně i zbytku světa, protože ty povýšily tkalcovské řemeslo na skutečné umění. A podělily se o něj. Takže dnes vidím tkát severské techniky Američanky stejně jako třeba i Japonky. Díky mnoha obětavým lidem je tkalcovské řemeslo opět populární. …