All posts filed under: Naše výrobky

Modrá

Published by

Modrou jsem končila předešlý rok a modrou začala ten letošní. Nezávisle na tom, že modrá je pro ten letošní rok oficiální barvou roku, jeden rok tedy budu i módní, pro mě je modrá barvou životní. Ne, nemám šatník celý modrý, ani byt ne, přece jen by to bylo hodně chladné, ale mám tu barvu ve všech podobách ráda. Modrou oblohu, takovou tu s bělavými narůžovělými mráčky, nemusí být jasná. Modré květiny – barva hortenzie asi vede, ale i pomněnka, rozrazil rezekvítek a další jemně něžné rostlinky jsou překrásně modré, stačí si povšimnout. Modrá hladina jihočeských rybníků – to je můj domov, dětství, zázemí, terapie. Modré oči, celá moje rodina je má, dokonce i náš pes Krok. Příroda v modrém oparu nebo modré obzory dálek. Stříbřitě modrý odlesk sněhu – není to nádhera? Ale nejvíc si vážím modré, kterou se mi podaří vyprosit od přírody. Opravdu to není jednoduché. Některé barvy se odvážně vpíjí do vlákna už jen při samotném doteku. Ale modrá? Ta ne. Ta se nechá prosit. Trvalo mi to několik let, než jsem …

Barvy z přírody

Published by

Kdysi jsem se rozhodla, že k přírodnímu materiálu patří jen chemie přírodních procesů, a tak začala moje dlouhá cesta zkoumání a poznávání tajů přírodních barev. Ani dnes, po nějakých 9 letech objevování, nemohu říct, že všemu rozumím. Ale nějaký pokrok tu k mému uspokojení přece jenom je – přadénka a obarvené rouno už nemají pouze nekonečné množství odstínů žluté a zelené, ale naučila jsem se i vytouženou oranžovou, červenou nebo modrou. Také intenzita barev se změnila od těch nejbledších odstínů po syté a tmavé. Ne že bych si občas nezaexperimentovala s něčím v místních podmínkách nedostupným, ale moje filozofie je pevná v tom, že získané barvy musí být z místních zdrojů, buď z mé zahrady, nebo z něčeho, co roste po okolí. A tak trochu závidím těm, kterým v okolí hojně roste svízel siřišťový nebo se zbavují borytu jako nepříjemného plevele, protože to mi tady neroste. Moje půda nedokáže například přijmout a uživit ani rezedu, ani mořenu barvířskou a světlice tu skomírá, stěží vykvete několik kvítků. Prostě, nemůžu mít všechno. Zato se tu daří jiným …

Deky s rodokmenem

Published by

Když si někdy povídám o tkaní s někým, komu se vybaví o této činnosti především obrázky tkalce, jak sedí za stavem a prohazuje člunek sem tam, většinou dostanu otázku typu – JAK DLOUHO TRVÁ UTKAT TENTO VÝROBEK? … a pokud posluchač zbystří svou pozornost, nadechnu se a začnu vyprávět o cestě, která vede ke konečnému produktu. (Když ne, většinou takový člověk odchází s druhou otázkou v hlavě – Tak proč je to tak drahé?) Jste ta první skupina lidí? Zajímá vás, jak to vzniklo? Pojďme se spolu podívat na proces vzniku dvou shetland dek. Pozor, začínáme odpočítávat čas! Shetland proto, že jsem si pro jejich výrobu zvolila tentokrát komerční materiál (upříst ručně dostatek nití na dvě deky je proces hodně zdlouhavý). Ale abych zůstala u svých zásad, materiál je čistá vlna z oveček, které jsou chovány tradičně. Bohužel v tuzemsku je velmi těžké takovou přízi koupit, místní přádelny se zaměřují spíš na pletařky a jejich příze jsou ve velké většině směsové nebo úplně umělohmotné. Stejně tak dovoz je až na malinké výjimky určený pletařkám. Hledala …

Hotovo, dokončeno

Published by

Na koberci byl uvázaný poslední uzlík, proběhly nutné úpravy a já si teď mohu zpětně zrekapitulovat, co mi tento náročný projekt ukázal a jaké nové zkušenosti přinesl. Jsou okolnosti, které člověk dopředu předpokládá a snaží se je vyřešit předem. A jsou okolnosti, které překvapí a potrápí během práce. Mě asi nejvíce trápilo, že celou spodní vrstvu přeložené tkaniny nevidím, tedy tkám poslepu. Sice jsem si občas zalezla pod stav nebo použila zrcátko, ale jak se později ukázalo, nestačilo to. Naštěstí to byly chyby, které se po sejmutí koberce ze stavu daly napravit. Nejvíce času mi ale sebrala náprava nebo regulace v místě přeložení. Ačkoliv jsem se velice snažila o pravidelnost okraje, koberec je přece jen hodně silná vrstva a vnější přeložení se muselo nějak projevit. Tenhle nedostatek sice šel napravit, ale stál mě více času než samotné tkaní. Navíc jsem to musela provést v dost nepříjemné pozici, kdy jsem lezla po kolenou po koberci ve shrbené poloze, což bylo dost únavné. Nevím, jestli ještě někdy budu mít chuť do něčeho takového jít. Budu-li si moci …

Když napadne sníh…

Published by

… dostaví se úleva a nový elán. Nemám ráda pošmourné blátivé dny. Sníh všechno prozáří a očistí. Jeho očistnou sílu ráda využívám i k očistě mých ručně tkaných vlněných koberců. Jakmile napadne jiskřivý prašan, je čas vyběhnout s koberci a rýžovým koštětem ven. Koberce rozprostřu na padlý sníh, nametu na ně prašan a ten pak koštětem postrkuji po koberci sem a tam. Nakonec sníh smetu a totéž provedu s druhou stranou koberce. Když je po pár chvilkách hotovo, koberec jednoduše protřepu a nechám ještě hodinu větrat přehozený přes tyč nebo zábradlí. Sníh by neměl být příliš mokrý, to by byl pak samozřejmě mokrý i koberec. Mým kobercům tahle očista svědčí a vydrží s ní až do teplého jara, kdy jdou potom do prací lázně z dešťové vody. Ale to bude zas jiná kapitola. Tyhle kousky z fotografie jsou mé vůbec první koberce, utkané pro radost. Nejsou dokonalé, vidím na nich spoustu chyb, na kterých jsem se učila a získávala první zkušenosti. Ale přes všechny své nedokonalosti slouží k mé spokojenosti. Ráda pozoruji, jak vlna odolává …