All posts filed under: Naše výrobky

hackovana-ovce-matyldina-stodola

Borovanské ovčácké slavnosti

Blíží se slavnost mému srdci blízká. Oslavovány budou hlavně ovečky, ale i jiná chlupatá stvoření. Program bude nabitý ukázkami a produkty, které nám tato milá nenáročná stvoření poskytují. Více se můžete dočíst na stránkách českobudějovické Rosy. Budu tam i já, letos to ale bude premiéra pro Matyldinu stodolu. Jestli vás tedy zajímají naše produkty a v neděli 5. srpna nemáte kloudného co na práci, rozjeďte se do jihočeských Borovan. Třeba jen pozdravit nebo si prohlédnout zblízka naše koberce i jiné tkaniny, ručně předenou přízi vlněnou i z angor nebo přírodně barvená klubíčka pro pletení i jiné šmodrchání. A když vás popadne touha si také něco vyzkoušet, budu vám nápomocná u jednoduchých tkalcovských stávků nebo vřetánka.   Fotky jsou pár let staré, ale atmosféra bude určitě stejná. Autorem ovečky z titulního obrázku, včetně návrhu, je dcera Katka z Matylda’s barn. Reklamy

Jak se mi přede – zwartbles

První úkol, který jsem si naplánovala zdolat během Tour de Fleece, byl pytel načesaného rouna z plemene zwartbles. Patří mezi moje oblíbené předení. Za prvé barva. Jsou to překrásné odstíny od čokoládově hnědé po tmavou téměř černou přírodní barvu. Ta určitě nevyprchá. Zůstane navěky. Je to nádherný a přirozený kontrast ke světlým vlnkám. Za druhé délka vlákna. Na rozdíl třeba od shetland, vlna těmto ovečkám přirůstá docela rychle, takže délka vláken je potom velice příjemná pro zpracování a předurčuje přízi například pro využití na osnovu tkanin nebo pro ponožkovou přízi, prostě všude tam, kde potřebujete pevnost. Za třetí. Zatím jsem se setkala s tím, že rouno není příliš mastné a dobře se pere. Odpuzuje špínu i v běžné vodě (z okapu, ze studny) a bez přidání detergentu. Rychle také schne. Výborně se češe. Ale! Trojici dobrých vlastností musí doplnit pár upozornění. Když je ovečka chovaná v ne zrovna příznivých podmínkách, dokáže se její vlna na povrchu úplně spéct do jednolité hmoty. Takové rouno už jsem si také přivezla. Protože bylo ale vespod překrásné a dlouhé, …

Jaro hýří barvami

Zapršelo. Tentokrát celkem vydatně. Pro mě to znamená příslib rostlin, jejich květů, svěžích listů a budoucích plodů. Mnoho možností k získání jemných tónů barev přírody. Nyní se probírám zásobami barevných roun z minulé sezóny, vzpomínám, kde jsem kterou bylinku objevila a jaká barevná překvapení v sobě ukrývala. Často je to velká alchymie. Jdete na jistotu pro určitou barvu, ale ejhle – objeví se jiný, překvapivý odstín. Není to zklamání. Je to hra, která mě moc baví. Legrační na celém procesu je, že podle zdání nezúčastněného pozorovatele vytahuji z hrnce téměř stejné barvy. Já ale vím, že stejné nejsou. Že kdybych si chtěla nabarvit půl kila příze od jedné barvy, půjde mi to jen stěží, protože i z jednoho hrnce vytahuji přadýnka nebo rouna, která nemají jednolitý barevný odstín. Ale v tom, podle mého, spočívá krása přírodního barvířství. Také v tom, jak barvy v materiálu dále pracují. Některé pomalu prchají z materiálu pryč, některé zvolna proměňují svůj odstín v jiný, jiné jsou stálice nebo možná i trochu časem zintenzivní. I to je pro mě zábavná hra. …

Tajemství kůry

Ve svých barvířských počátcích jsem se hodně držela rad zkušených, zvláště při výběru přírodnin k barvení. Máte pocit, že jste o něco ochuzeni, když v místě, kde žijete, nemáte k dispozici takový výběr rostlin jako v mnohých jiných krajinách. Člověka pak svádí pokušení, aby začal objednávat exotická barviva odjinud. To je ale v konfliktu s mým uvažováním. Nevidím pak rozdíl v tom, jestli budu barvit syntetickým barvivem vyrobeným kdesi nebo přírodním barvivem putujícím přes půl planety, které také prošlo nějakým procesem zpracování.   Barvířství je výrobní proces jako každý jiný. Nejprve se učíte. Vaříte podle receptů. Někdy se daří a někdy ne. Potom začnete nabývat jistoty a recepty šidíte. Vaříte jen tak z ruky, od oka. Ingredience ale zůstávají ty osvědčené. A nakonec se pustíte do experimentů. Opouštíte osvědčené stereotypní postupy a hledáte jiné cesty i jiné zdroje. Tak to alespoň probíhá u mě. Barvířství mě naučilo znát okolní přírodu. Naučila jsem se poznávat nové rostliny, kolem kterých jsem dříve chodívala bez povšimnutí. Také jsem se naučila všímat si náznaků, jak mi příroda sama napovídá …

Deka Šárka

Tahle deka má mnohem delší historii než jakýkoliv jiný výrobek z mé dílny. V samých začátcích, kdy jsem si vlnu teprve osahávala a získávala první zkušenosti, doputovalo ke mně několik pytlů čehosi, co by bylo možné nazvat spíše kopa hnoje než ovčí rouno. Dnes bych si asi takový dárek nevzala. Tehdy jsem ale brala všechno, zvláště když pytle ukrývaly rouno několika barevných odstínů, jak už to tak ovečky prastarého plemene Jacob mají. Byla to ohromná zkušenost. Jestli mi kdy hned po valaškách přirostl nějaký jiný druh vlny k srdci, pak to byla právě jacobí vlna. Co mě zaujalo? Vezme-li se jediný kožíšek této překvapivě drobné ovečky, naleznete v něm nejen několik odstínů barev od bílé přes šedé odstíny po hnědé až černé, ale také vlnu různé hrubosti od opravdu hrubých rousů po jemně vlnkatou podobnou merinu. Musela jsem hodně třídit, spoustu vlny jsem musela vyhodit (tehdy se nehledělo na kvalitu ani čistotu, vlna byla odpad), byla to mravenčí práce, vůbec nevoněla, ale vyplatila se. Česání ukázalo další možnosti. Odstíny se daly sčesat do dalších jemných …