All posts filed under: Naše farma

Jaro je tu

Na svět přišla poslední dvě jehňátka z rodu valašek. To nejmenší je překrásně zbarvené, ještě jsme neměli převážně černé jehňátko. Mojmírovy a Bárbřiny geny se spojily a tmavé fleky se rozlily jehňátku po tělíčku. Holky nám stárnou. Porody sice pořád probíhají hladce bez našeho nutného zásahu, ale matky to stojí dost sil, mlíčka je méně, některá jehňátka z dvojčat musíme dokrmovat. Je to trochu vysilující, musíme zvládnout i další práci – střiž, paznehty, kontroly zdravotního stavu, do toho péče o zahradu. Do hospodářství také přibyly slepičky. Vrátili jsme se k nim po více než deseti letech. Snad na nás už lištičky i kuny zapomněly, kam chodívaly na masíčko. Všechno to je nutnost, která se musí udělat a kvůli které mi stojí ostatní práce. Třeba utkané koberce, kterým jsem ještě stihla zavázat okraje a vyprat je, ale teď ještě čekají na zastřižení a nafocení. Na to musím mít dostatek dobré nálady a čas. Také na stavu na mě čeká rozdělaný vzorník, vzor z něho bych chtěla použít na nějaké bytové textilie. Místo toho se tam občas …

Říká se Jak na Nový rok, tak po celý rok!

Published by Vladka @matyldinastodola

Já na tohle heslo nedám dopustit. Konec roku, období kolem Vánoc nemám moc ráda. A možná chápu i proč. Snažím se mít totiž uklizeno nejen doma, ale i v duši a ve svých záležitostech. A to je dost únavné. To Nový rok je příslib splněných plánů. Ano, na některé z té spousty, co se mi honí hlavou, nedojde. Ale některé z nich určitě uskutečním. Naučila jsem se své plány nevykřikovat nahlas. Jednak se může najít někdo, kdo po nich skočí dřív a také je dřív uskuteční a mě už potom nebaví pouštět se do stejné věci. A za druhé – některé plány zase mohu klidně z hlavy vypustit nebo přesunout na jindy, aniž bych měla výčitky, že jsem něco nesplnila. Místo dlouhého mudrování raději jdu a kousíček z těch plánů udělám. Ohledně Nového roku jsem také drobátko pověrčivá. Tak se, v duchu toho hesla, snažím mít doma jakýs takýs pořádek, aby jako bylo uklizeno po celý rok, a hned se pouštím do toho, co bych určitě příští rok dělat chtěla. Takže na Nový rok se …

Borovanské ovčácké slavnosti

Published by Vladka @matyldinastodola

Blíží se slavnost mému srdci blízká. Oslavovány budou hlavně ovečky, ale i jiná chlupatá stvoření. Program bude nabitý ukázkami a produkty, které nám tato milá nenáročná stvoření poskytují. Více se můžete dočíst na stránkách českobudějovické Rosy. Budu tam i já, letos to ale bude premiéra pro Matyldinu stodolu. Jestli vás tedy zajímají naše produkty a v neděli 5. srpna nemáte kloudného co na práci, rozjeďte se do jihočeských Borovan. Třeba jen pozdravit nebo si prohlédnout zblízka naše koberce i jiné tkaniny, ručně předenou přízi vlněnou i z angor nebo přírodně barvená klubíčka pro pletení i jiné šmodrchání. A když vás popadne touha si také něco vyzkoušet, budu vám nápomocná u jednoduchých tkalcovských stávků nebo vřetánka. Fotky jsou pár let staré, ale atmosféra bude určitě stejná. Autorem ovečky z titulního obrázku, včetně návrhu, je dcera Katka z Matylda’s barn.

Louka plná barev

Published by Vladka @matyldinastodola

Chodíme často na procházky. Jdeme buď malý okruh po hrázi a lesem nazpátek, nebo velký okruh po hrázi a loukou nazpátek. Krok má rád oba okruhy. Já také. Pokaždé si přinesu tašku nějakého barvícího materiálu. Téměř v každé roční době lze něco nalézt. Ale pozdní jaro a začátek léta ještě před senosečí je vůbec to nejbohatší a taky nejkrásnější období. Miluji vycházky kolem louky. Tolik barev a překrásných rostlin, jaké nabízí, nemohu vidět v žádné zahradě ani parku. Tu jsou velké růžové plochy hvozdíčků, tu se nad nimi kývají rozkvétající třezalky a támhle je celý obrovský záhon slézu, který se tu z ničeho nic rozsemenil. Vedle se ve větru vlní rozličné květy trav, které mají barvy od světle zelené protknuté žlutým pylem po tmavě vínovou. Vypadá to jako zelené moře, jehož pěnu tvoří jemné bílé kvítky svízele. Tahle louka je rok od roku krásnější. Dříve to bývalo pole na kterém zřejmě nic moc nerostlo. Snažili se ho zkrotit meliorací, hnojivy, postřiky. Nakonec to vzdali. Po krátkém období ničeho sem přišly krávy. Pole se stalo pastvinou. …

Kočičí

Published by Vladka @matyldinastodola

Každá správná Vlněnka má někde poblíž kočku. Uvědomuji si to při návštěvách jakéhokoliv vlněného blogu tuzemského i cizího. Kočky milují vlnu (a Vlněnky kočky?). Je jedno, jestli je smotaná do klubíček, která se tak krásně rozmotávají a zase zamotávají, nebo ještě není spředená. Ta je ze všeho nejlepší. Naše kotě Elsa našlo zalíbení v česancích a ty najde neomylně a hned se je snaží obsadit jako pelíšek. Uvědomuji si, že to není zrovna moc dobré pro obchod, jsou lidé alergičtí na kočičí srst, a tak se snažím své načesané peřinky před Elsou všelijak ochraňovat. Prevence je taky dobrý způsob. Vlny je dost a tak má Elsa slíbený svůj vlastní načechraný vlněný pelíšek, aby mi nezabírala ty mé. Zvláštní je, že i tak malé kotě pozná kvalitu materiálu. Myslíte, že se schoulí na umělinové dece byť ze značkového obchodu? Nee, neomylně si to namíří rovnou na mou vlněnou ručně tkanou deku, o kterou se občas už nějaký čas musím tahat i se zbytkem své rodiny. Tak teď se o ni musím dělit s kotětem. Elsa je …