Matyldina stodola

Nejnovější příspěvky

Hurá do Trutnova!

Ačkoliv cesta bývá dlouhá a zabere pomalu stejný čas jako samotný pobyt, přesto jezdím velice ráda do Domu pod jasanem. Poprvé to bylo pro mě jako vydat se do samotného ráje. Tím víc jsem potom měla chuť si návštěvu znovu a znovu zopakovat. Podkrkonošská chaloupka v sobě skrývá tolik krásna a ducha všech nádherných řemesel, co jen si člověk umí představit. Návštěvy tohoto místa jsou umocněné navíc tím, že jde vždy o setkání „stejně postižených lidí“, myslím tím lidí obdařených láskou k řemeslům všeho druhu, hlavně těch kolem textilní tvorby. Však je to také hlavně muzeum tkalcovské.

A takové bylo i poslední setkání, kterého jsem měla tu čest se zúčastnit jako lektorka a přispět svou troškou do mlýna. Tréma byla. Sešli se totiž více či méně zkušení tkalci obdaření velkou dávkou vlastní kreativity a dovedností.

Tkalcovský seminář ukázal, jak může být tkalcovské řemeslo nádherně různorodé a že když dva lidé tkají podobné nebo stejné věci, ty mohou být naprosto odlišné. V každé z nich je zatkaný kus duše autora, odráží povahy i styl života. Obdivné reakce střídalo ňuchání a ohmatávání tkanin, probíhala módní přehlídka vlastnoručně utkaného ošacení, zkoumala se různorodost materiálů.

Další den se nesl v duchu přednášek o tkaninách typu Huck lace – vedl zkušený lektor Matyáš Orsák. Technika Summer and Winter probíhala pod mým vedením. Výuku oživila zajímavá přednáška o zpracování lnu.

Škoda, že víkend není nafukovací, příběhy všech zúčastněných byly velice zajímavé, naslouchali jsme jim vzájemně hluboko do noci, než nás přemohla únava.

Velké poděkování patří Martině Poliakové, která tato setkání organizuje, umožňuje lidem potkávat se v krásném prostředí plném inspirace a cítit se tam jako doma, načerpat energii a chuť do další tvorby.

Martinko, díky za ten hezký čas!

Barvím, barvíme

Published by Vladka @matyldinastodola

Vrcholí barvící sezóna. Letos jsem si ji opět i přes nedostatek času užila. To jednomu nedá, když kolem sebe vidí, jak to všechno roste, kvete a plodí. A ono se to i přes chladné a deštivé počasí dělo. Navzdory mokru a zimě kytky stále kvetou. A těch plodů co se urodilo! Ve všem se skrývá nějaký barevný potenciál, který je možné využít.

To si tak jdete na vycházku, a hele! krušina obsypaná plody! Tak honem, než ji oberou ptáci. Nějakou tašku nebo sáček nosím vždy při sobě. Takový barevný potenciál, jaký v sobě tyhle černé kuličky letos skrývaly, jsem už dlouho nezažila. První, druhá, třetí i čtvrtá lázeň stále měly co nabídnout. Barevné odstíny přecházely od svítivé zelené přes šedozelenou. Těžko takové barvy popsat. Těším se na tkalcovský projekt, který už mi zraje v hlavě, i na to, jak se tahle barva bude chovat dál, když bude v používaném kousku šatníku.

Společně s účastnicemi mého barvířského kurzu jsme se pustily do experimentování s mořidly klasickými i přírodními. Vyzkoušely jsme si i zajímavý způsob jak vytěžit alespoň trochu indiga velice jednoduchou cestou čistě přírodně bez chemikálií. Klasická džínová modrá byla sice pouze zbožné přání, ale barva je velice zajímavá, taková petrolejová modř. A jak už to u indiga bývá, mění se vzorek na vzduchu stále více do temna. Určitě se k tomuto způsobu ještě někdy vrátím.

Mám velkou radost z toho, kolik barevných odstínů jsme dokázali během pouhých dvou dnů získat. Celkem 105 odstínů. A není to žádná nuda. Zelené a žluté sice převládají, ale máme i červenou, růžovou, fialovou, modrou nebo temně hnědou. Většina těchto barev pochází z mé zahrady, ve které si pomalounku buduji barvířskou část. Hodně rostlin v ní pochází z domácích zdrojů, nebo jsou to rostliny kdysi do Evropy dovezené, které jsou tu už věky zplanělé a najdete je na každém rumišti. Dobře slouží i rostliny okrasné nebo užitkové. A další příspěvky do barevné palety rostou všude po okolí. Jen se člověk víc naběhá.

krušina, zlatobýl, rmen
nepřekonatelná krušina a její potenciál
japonské indigoa boryt – pokusy se solí

Barevných odstínů mohlo být daleko víc, ale byli jsme limitovaní počasím, časem a také počtem hrnců, přece jen nejsem zařízená na takovou smršť barviva. Nestíhali jsme ani přidělávat další přadýnka pro barevný vzorník. Prostě čas i déšť je v tomto případě nepřítel kreativity.

Přesto těchto pár drobností jsme byly spokojené a za vzorník, který vznikl během dvou dnů, by se jistě nemusel stydět ani profesionální podnik. Barvily jsme vzorky vlny z českých ovcí, která byla spředená v tkalcovně Strmilov, bez chemické úpravy. A já si přihodila ještě pár velkých přaden slovenské vlny od Evucha vlna (70% vlna, 30%viskoza) a několik přadýnek litevské vlny.

Přadleny na Kačině

Published by Vladka @matyldinastodola

Blíží se víkend, a pokud ještě nemáte žádné plány a budete se nacházet někde v okolí Kutné hory, navštivte zámek Kačina. Krásné prostředí, expozice zámku, moc se mi třeba líbilo technické zázemí bývalých pánů, jako je prádelna, kuchyně, truhlářská dílna,… Knihovna je také impozantní.

No, ale hlavně! Tento víkend se tam sejdou přadlenky ze všech možných koutů naší země. Je to možnost se vidět nejen virtuálně, ale prostě si sednout jedna vedle druhé k přástce, navíc v tak krásném prostředí, jakým je bývalá kaple.

Tak neváhejte a zajděte. Budou tak také k mání výrobky šikovných rukou. Povezu přírodně barvená přadena, třeba se budou hodit pro zimní pletení, háčkování nebo tkaní.

Kurzy tkaní

Published by Vladka @matyldinastodola

Letošní tkaní v kurzech je opravdu pestré. Učili jsme se snovat a navádět osnovu, weftfaced tkaninu, přeloženou tkaninu, tkaní na stávku s pevným listem i na všech mých stavech vícelistých. Hodně mě zajímá a baví objevovat spolu se svými žáky všechny taje a možnosti materiálů a vazeb. Víc hlav víc ví, to se říká, a tady to opravdu platí. Já předložím návrh, materiál si řekne své a učedník vloží do tkaniny část svého času, chtění, duše a umu. Výsledek se musí dostavit!

Tkaniny z týdenního kurzu zpracování vlny. Cílem kurzu je projít si celým procesem od vyprání, barvení, přes česání, předení až po tkaní z vlastnoručně vytvořeného materiálu. Díváte se tedy na finále.

Kurz tkaní na vícelistech – vzorování útkem, dvojitá přeložená tkanina, obojí vyžaduje velké soustředění. Ale když se sejdou tři tkadleny, které se pár měsíců neviděly, jde to moc těžko. Myslím to soustředění, jelikož bylo stále co si vyprávět.

Kurz tkaní na vícelistých stavech – na přání se tkal povlak na polštář, utěrky a vzorník. Ke stavům si sedly tři úplné začátečnice. Jedna, ze všech nejrychlejší, ještě školou povinná, utkala si za jediný den povlak. Druhá, s handicapem; sklidila můj velký obdiv a úctu k tomu, co dokázala. Ty zelené utěrky jsou její. Třetí by si už mohla užívat zasloužený odpočinek, namísto toho objevuje nové obzory – krajiny, lidi i dovednosti. Všechny tři veskrze pozitivní a výborně naladění lidé. Víkend s nimi byl zábavný, plný zajímavých rozhovorů a veselých příběhů, jakoby jsme se znaly odjakživa. Díky za příjemně strávený čas.

Díky také všem za to, že neváháte a překonáváte velké vzdálenosti, abyste se mých kurzů zúčastnili. Děkuji za důvěru.

Probuzení

Published by Vladka @matyldinastodola

Mám za sebou opravdu nepěkný rok naplněný různými zkouškami, hlavně toho, co ještě jsem schopná vydržet. Určitě nejsem sama. Hodně lidí muselo v dané situaci přehodnotit své dosavadní snažení, plány a priority, přeložit své úsilí i myšlenky na jinou kolej. Ano, tak jsem si často připadala, jako ve vlaku, který se řítí kamsi bez strojvůdce, a já nemám lístek ani možnost někde vyskočit. Bylo to o to těžší, že nezbyl čas pro vše kolem Matyldiny stodoly. Je to moje terapie, práce s vlnou i tkaní převádí šedé myšlenky na ty růžové.

Ale vlna a všechen ten krásný materiál, ovečky s nově narozenými přírůstky, rozkvetlá zahrada a hlavně také lidi, od těch nejbližších až po ty, které nově poznávám, mě z toho dostali. Chuť tvořit se vrátila, kurzy se rychle naplnily, některé z nich už proběhly. Zase mám pocit, že všechno je jak má být.

V hrncích ve stodůlce se čaruje s barvami, rouna jsou vypraná, nový pomocník v podobě elektrické česačky zpracovává jedno rouno za druhým, čímž jsem definitivně vyhlásila válku všem mrňavým vetřelcům, kteří by snad dostali chuť na mé zásoby. Mám zas elán všechno všecičko zpracovat, ale vím, že se mi to stejně nikdy docela nepovede. Což je vlastně fajn, protože nuda mě určitě neskolí. Také barvířská zahrada se rozrůstá, indigo přes všechno trápení se získáním semínek nakonec vzešlo hojně a roste. Jediná myšlenka, která se mi nyní honí hlavou, je, jak to všechno stihnu. Ale ta je naprosto v pořádku. Dokud mám co dělat, jsem OK.