Můj manžel vždycky, když už se skoro začnu hroutit z toho, jak jsem neschopná a nic nestíhám, říká: Stanov si priority! Loňský rok a i dva předešlé mi moje priority hodně rozházely, to je fakt. Přehoupla jsem se do další životní fáze. Je ze mě rázem trojnásobná babička a navíc v důchodu, takže si mohu své vytoužené vnučky užívat.

Myslela jsem, že teď budu mít více času také na své koníčky, kterým chci věnovat zbytek svého času, přiděleného mi na tomto světě. Ale tohle nějak nevychází. Takže mé hlavní priority jsou teď vnoučátka, tkaní a zpracování vlny je opět až na nějakém následujícím místě ve frontě. Ani čas na dokumentování toho, co všechno dělám a připravuji, mi nezbývá. To je skoro až ta poslední priorita. Ano, pořád češu vlnu, barvím, předu, mám napředenou hromadu kobercových přízí, které čekají, až bude natažená vhodná osnova,… Jen mi to připadá pořád takové stejné a v tom zimním šeru se mi ani nechce fotit.

Jeden projekt se mi ale podařilo dokončit, a to nové kuchyňské závěsy. Ty předchozí lépe vynikají v tkalcovské dílně, praním se dovysrážely do té správné velikosti a mému kutlochu moc sluší. Pro novou variantu jsem si vybrala jiné, světlejší barvy a i jiný materiál (Sněhurku z Niťárny Česká Třebová), u kterého vím, co od něj při praní očekávat.

Po předchozí zkušenosti se čtverečkovým vzorem, kdy bylo nutné hlídat velikost každé čtverečkové řady, aby na sebe závěsy navazovaly, jsem se tentokrát rozhodla pro svislé vzorové pruhy. Kombinovala jsem barevné osnovní pruhy z plátna s pruhy ažurovými tkanými technikou Bronson lace. A navíc jsem místy vložila silnější osnovu pro otočený overshot (nevzoruje jako útek, ale jako vložená osnova). Vzor jsem nevymýšlela, to už bych byla fakt troufalost sama, ale modifikovala jsem jeden existující.

Měla jsem v plánu utkat nějakých deset metrů, vloženou osnovu jsem tedy nemohla dát na osnovní vál spolu se základní osnovou. Můj šikovný manžel mi tedy vyrobil jakousi hrazdu nad zadním břevnem, přes kterou visela vložená osnova zatížená závažím. Byla to ode mne fakt troufalost se do něčeho takového bez předchozí zkušenosti s menším projektem pustit. Chvílemi jsem o sobě i velmi pochybovala, to když jsem v polovině osnovy zopakovala jednu a tutéž velmi hloupou chybu a přišla na ní až po utkání deseti centimetrů práce. Následovalo odstřižení, převlečení poloviny osnovy (jinak to nešlo) a znovu vyzkoušet, jestli to bude fungovat.

Kdybych to měla shrnout, tak plánování celého projektu mi zabralo více než týden, snování po částech týden, následující příprava osnovy také týden a vlastní utkání celé délky asi 4 dny. Následovalo praní a šití, což zabere dva dny. To jen na okraj pro ty neznalé, kteří se často ptají, jak dlouho věc tkám. Tkaní není podstatná část celého projektu, je to odměna za všechnu předchozí vynaloženou trpělivost a vytrvalost, protože navlékat dvakrát několik set nití není žádná zábava, je to řehole.

Jasně, že jsem se několikrát během procesu ptala sama sebe, proč jsem si ty závěsy nedošla koupit. Ale ne, teď zažívám skvělý pocit, že mám něco, co přesně ladí mé kuchyni, propouští právě tolik světla, kolik chci, a rozhodně bych nic podobného nesehnala. Teď jsem ráda, že jsem tomu můj vzácný čas věnovala.

Pár technických parametrů, kdyby to někoho zajímalo:

Vzor: upravená varianta šály z e-Book Handwoven, Free 8-shaft Weaving Patterns for the 8-shaft Loom, Carry Wilcox – Cashmere/silk and bamboo shawl (https://handwovenmagazine.com/library/)

Materiál: bavlněná příze Sněhurka

Počet osnovních nití na 10 cm základní tkaniny: 60

Osnova pro vzorování se přidávala k základní osnově navíc, takže v místě vzoru byly 4 nitě v zubu paprsku.

Navlékala jsem po dvou nitích do zubu do paprsku č.30. Zpočátku se to zdálo velmi řídké, ale je potřeba počítat s tím, že bavlna se sráží. Šířka 110 cm se mi srazila na 97 cm. To je víc, než by se mi líbilo, ale s tím nic nenadělám. Srážka na délku nebyla tak dramatická.

Při samotném procesu tkaní, jsem neustále musela hlídat napětí vložené osnovy, některé nitě vzoru, které přeskakovaly delší úsek, měly tendenci být volnější. Měla jsem je tedy zatížené zvlášť. Jako zátěž mi skvěle posloužila kovová učka ze sekčního válce. Mám jich dost navíc, protože je všechny nepoužívám. Bohužel, fotky k této části procesu jsem si nedopatřením smazala, Tak snad někdy příště.

Děkuji za přízeň i za nové čtenáře!