Někdy není vůbec na škodu, že trpím nedostatkem času. Znáte to, neustále se něco musí udělat nejprve a ostatní se odsouvá a odsouvá.

K barvení indigem jsem se letos dostala jen jednou. A to ještě díky příjemně teplému podzimu na mě indigo bez úhony počkalo ve skleníku, až se uráčím a konečně si na něj udělám čas. Opět vyrostlo do výšky dospělého člověka, listy přitisklé na sklo se místy začaly zbarvovat do modra, tak hurá na to.

Barvení indigem je časově náročné, vždy si musím včlenit celý den. Začíná se ráno otrháním listů, které hned namáčím do studené vody k propláchnutí a aby nezvadly, než se dostanu k další části procesu.

Pak listí natrhám na malé kousky a zahřívám ve velkém hrnci v dešťové vodě. Musí se hlídat teplota, protože její přílišné zvýšení znamená, že máte po půlroční úrodě a vše můžete vyhodit. Dobré znamení, vedoucí k úspěchu, je asi po hodině zahřívání zelenomodrá temná tekutina. Pokud vývar vypadá jako čaj, je po všem, někde se stala chyba. Většinou to způsobí moc vysoká teplota.

Následně přichází na řadu drobet alchymie – okysličení a odkysličení modré lázně. Zvláště okysličovací fáze vyžaduje trpělivost a čas. Modrá pěna na hladině je moc dobré znamení.

A pak už je vše připravené na barvící pokusy. Až do této chvíle nevím, jestli to dopadne dobře, modrá barva je plachá. Celé odpoledne až do večera střídám v lahvích s barvící tekutinou vše, co kolem sebe najdu k barvení. Některá vlákna vkládám do nálevu opakovaně pro sytější modrou. Poslední várku nechávám do druhého dne. Je sice světlá, už moc modré nepochytá, ale často dostane růžový nádech. Spolu s bledě modrými pramínky je to pak nádherný melír.

Letos jsem barvila třikrát, byla docela slušná úroda. Zvláštní je, že jedna várka mi šla do fialova, takové indigo jsem ještě neměla. Možná v tom opět hrála roli teplota, trochu jsem tu jednu várku neuhlídala. Možná v tom hraje roli pH, těžko říct, nejsem chemik, vše dělám pocitově, bez přesného odměřování.

Jsem ale moc spokojená. Byl to dobrý rok a já mám hromadu nabarvené valašky na koberce a i na tapiserky a pletací přízi mi vyšlo. Sešlo se více faktorů naráz – počasí, teplý podzim i to, že jsem nechala listí pořádně vyzrát.

Děkuji přírodě za tento nádherný dar!