Vždy jsem si přála, až znovu navštívím svou dceru a její rodinu v USA, najít a podívat se na místa, která znám jen z webových stránek zahraničních vlněnek. Těsně před odletem jsem si říkala, že zkusím oslovit někoho z facebookových skupin, jestli by mě nenasměroval. Nakonec to introvert ve mě a nedostatek času neudělal, ale nebylo to ani potřeba. Když něco chcete najít, najdete to. Vždyť máme s dcerou stejný koníček, tak už jsem měla půdu připravenou.
Cesty na severu státu NY i sousedního Vermontu lemuje spousta červených farem s bílým lemováním, malých i velkých, ale vlněná stvoření zahlédnete jen občas, převažuje skot. Přesto tu někde jsou. Musí být, protože s lokálními vlněnými produkty jsem se setkala hned několikrát.
První na mě vykoukly v úžasném místě, rozlehlém areálu pozemku s nádherným domem a přilehlými zahradami, sadem a lesy v horách, které patřilo rodině Lincolnů. V ne zrovna malé prodejně suvenýrů, kde byste mohli očekávat obvyklé kýče pro turisty, byly kromě jiných skvělých produktů, jako jsou výrobky z kozího mléka, medu nebo bylinek, to vše z domácích zdrojů tohoto zajímavého místa i jeho okolí, také police zaplněné vlněnou nebo alpačí přízí, ručně tkané deky či šály, knihy a časopisy věnované pletení apod. Toto neobvyklé muzeum totiž na svých rozlehlých pozemcích skrývá kozí, ovčí i lamí farmu a včely přináší med přímo do obchůdku.
Také dům byl plný připomínek, že textilní tvorba patřila do každé domácnosti, i do té bohaté, která si mohla dovolit textilie koupit.
Moc mě mrzelo, že zrovna v ten den tolik pršelo a vzdálenosti mezi jednotlivými částmi farmy byly pro pohyb pěšky docela velké. Tak jsem se jenom mohla pomazlit s ušatými kůzlaty a podívat se na místa, kde vznikají produkty z kozího mléka, ale slíbila jsem si, že se sem snad jednou podívám znovu. ZDE alespoň odkaz na farmu.
Můj první vlněný úlovek jsou zatím jen fotografie. Přece jen, lokální produkty nejsou levné a já si své kapesné schovávala pro ještě lepší časy. A ty přišly. Ale to zase příště.
Matyldina stodola 