Už poněkolikáté se v zahradě Matyldiny stodoly sešla skvělá sestava lidí, kteří chtěli projít celým procesem zpracování vlny od surového rouna po finální výrobek. Kurz už se pomalu stává tradicí, obsah je vždy stejný, ale během procesu si každého z účastníků vlna přitáhne svým zvláštním způsobem, vede ho, přináší nápady i noční vnuknutí. Výsledky týdenního maratonu jsou pak u každé z účastnic naprosto jiné, originální a osobité.

Tak tomu bylo v minulých letech a ani letošní kurz nebyl výjimkou. Vždy mě to fascinuje. Úplní začátečníci přistupují k vlně jako novému nezvyklému materiálu s úctou a respektem nebo i trochu s obavou. Vlna si je ale získává svou krásou hned, jakmile se vyloupne z nevalně vonící, uválené a smetím zašpiněné hmoty krásný bělounký materiál.

Stejně tak působí kolovrátek nebo vřetánko. Dokud začínající přadlenka nepochopí, že se s těmito staletími prověřenými dokonalými nástroji musí sžít, respektovat je a tak trochu si je zkrotit, ty si budou dělat, co chtějí, vyvádět a trojčit, krást nit nebo ji odmítat, trhat, cuchat … Teprve když se zhluboka nadechnete a zklidníte hlavu, nohy i ruce, dojde k zázraku. Vřetánko i kolovrátek budou poslušné, jako když zkrotíte neposlušného poníka.

A pak to začne. Experimentuje se s druhy ovcí, barvením, česáním, postupně se uplatňují různé typy předení i skaní. Na tvorbě vlastní příze je nejlepší právě to, že si můžete vytvořit svou vlastní, originální a na míru budoucímu projektu. Takovou, jakou v obchodě nekoupíte a druhý další člověk ji nevytvoří. Do příze se totiž zapřede otisk vaší osobnosti, barevné kombinace, které máte rádi, pečlivost nebo rozevlátost a také zapracuje náhoda s momentem heuréka.

A již během přípravy příze běží hlavou myšlenky o tom, co pěkného by z ní mohlo být. Samotný materiál, celý proces i finální příze pomáhají při hledání nápadů.

Letos vznikly koberečky – podsedáky a nákrčníky. Jedna z přízí byla nakonec tak krásná sama o sobě, heboučká a hřejivá, že by možná bylo škoda cokoliv s ní provádět dál. Tak bude zatím plnit funkci nákrčníku taková, jaká je ve své přirozené kráse. Kus z ní byl také zatkán do textilie, která může sloužit jako límec, nákrčník a stejně tak i jako hřejivá minisukně obepínající boky.

Měla jsem velkou radost, že tohle všechno se povedlo lidem, kteří ještě před týdnem o vlně věděli jen to, že existuje. Kurz obohatil i mě. Možnost být u procesu tvorby dalšího člověka je totiž vždy hodně inspirující, přinášející další vlastní nápady. Sešla se také parta, která se rychle spřátelila a všichni si hned vzájemně pomáhali, podporovali se a povzbuzovali. Také to je velmi důležité, bylo to, jako bychom se znali odjakživa.

Děkuji všem za příjemný týden!