Month: Září 2020

Stále je co se učit

Po téhle technice jsem pokukovala už dlouho. Je jedna z těch, kterou se mi nepodařilo vykoukat ani z obrázků ani z videí, protože autoři vždy vystavovali na odiv jen líc a rub tkaniny mi zůstal utajen. Bylo jasné, že se bez odborné literatury neobejdu. A tak jsem našetřila na dost finančně náročnou knihu, která mi odkryla nekonečné možnosti ve světě tkanin, kde vzoruje útek. V češtině obyčejně kelim, ale v cizích jazycích existuje tolik různých názvů, protože možnosti, jak se s touto tkaninou vypořádat, jsou také různé. Kdyby jich bylo jen pár, nebyla by kniha o nich tak objemná. A pak už jsem jen čekala na vhodnou chvíli, kdy zbyde na stavu navlečená osnova s návodem, který potřebuji, a hurá! do nových vzorníků. Na ten první jsem spotřebovala malá přírodně nabarvená klubíčka, co kdysi pobyla na výstavě přírodního barvířství. Protože v tomto případě vzoruje barva, ne struktura, bylo poměrně těžké vybírat jemné odstíny barev, aby vzor vynikl. Ale líbí se mi to. Má to nádech starých časů a úplně mám před sebou vidinu různých projektů, …

Nová dílna

Původně to měla být předváděcí místnost, kde bych měla po ruce k nakouknutí hotové výrobky a kam bych se případně mohla přesunout s předením ze dvorečka při nepříznivém počasí. Má dobrou polohu, je hned u vchodu. A protože to měl být původně sklad, je to místnost pro trvalé obývání chladná a také hodně temná. Jenže mám už tolik materiálu a věcí, že jsem ji dokázala během léta zaplnit vším možným. Přestěhovala jsem sem svou odbornou knihovnu, abych měla blíž k oblíbeným tkalcovským knihám. Našly tu místo kolovrátky i jeden ze stavů, ke kterému si po chvilkách odbíhám tkát vzorníky. Odkládám sem nově načesanou vlnu, která čeká na spřádání (pssst, moli o tom zatím neví!). Takže místo na utkané koberce, jak jsem původně měla v plánu, nakonec nezbylo. Nevadí. Tahle místnost, zpočátku ještě nevybavená regály, měla už svou premiéru v podobě kurzu tkaní a předení. I to mi vyhovuje více, v dílně v patře mohu mít klidně ponechaný pracovní nepořádek, rozdělanou práci a nemusím se stresovat rychlým uklízením. Jenže místnost je dost tmavá. Oproti Slunečnímu pokoji, …

A zase ty vzorníky

Trochu jsem si cvičila strukturované příze. Mívala jsem k nim kdysi nedůvěru. Dají hodně práce, je třeba je trénovat, než přadlenka přijde, jak na to. Také spolknou více času, kromě dvojího nebo trojího předení je tu ještě dvojí i trojí skaní. A k čemu je vlastně příst? Ano, hodí se na nějaké pletení s efekty, ale toho zase tolik nepotřebuji. Jenže je tu ještě také tkaní. A to nabízí spoustu možností k využití efektních, chcete-li artových přízí. A když opět zbyl kus osnovy po jiné práci, tak vzhůru za objevováním krás tkaniny z ručně předené příze. I ta nepovedená, ze začátečnických pokusů se začátečnickými chybami, je nakonec ve tkanině krásná. A chyby? Pozná je někdo?