Ručníky

Byl to takový nápad kamarádky využít Mezinárodní den ručníků (věděli jste, že existuje?) k utkání vlastních ručníků. Pro mě motivace a výzva, ale vlastně jsem chtěla něco takového utkat už dávno. Správná motivace je důležitá, ale ke tkaní je nutný také dostatek času, tak se stalo, že v den ručníků jsem měla pouze osnovu, ale ručník nebyl utkaný žádný, až později.

Ve mně musí každý nápad nejprve pořádně uzrát, velkou roli hraje materiál a zvolená technika tkaní a to předpokládá hledání v zásobách i na internetu a v knihách. A jsme opět u moooře času, který uplyne, než něco vznikne. Teprve když to do sebe všechno hezky zapadne: nápad – vzor – materiál, teprve potom začnu dělat propočty a plánovat vlastní práci.

Materiál – bavlna a příze buklé – byl v mé osobní zásobárně, pocházel z výprodeje nějaké zrušené galanterie a trpělivě čekal, až pro něj najdu to pravé využití.

Vzor, jak si pozorný čtenář jistě povšiml, byl vyzkoušený ve vzorníku z předchozího článku, ale tentokrát jsem zvolila úplně jiné barvy. Líbí se mi a určitě se budu k němu vracet a uvidíte ho ještě i v jiných podobách. V tomto případě se mi moc líbil efekt, který jsem ani nezamýšlela a byl překvapením navíc.

A premiéru měl i můj nový stav David Louet, na kterém byly ručníky utkané. Je jako stvořený pro rychlou práci, šlo to všechno jako po másle. Zavedení osnovy, navlečení nitěnek i vlastní tkaní byla velká pohoda.

Ručníky jsou hotové, ručně došité, včetně poutek. Zatím je ale nepoužíváme. Jsou totiž na výstavě v Domě gobelínů v Jindřichově Hradci spolu s některými dalšími mými pracemi. Kromě mých tkanin můžete na výstavě vidět i tkaniny dalších šikovných a tvořivých lidí, kteří docházejí do kurzů, co Dům gobelínů pořádá. Tak až se zatouláte do Jindřichova Hradce, jděte se podívat. Dům gobelínů najdete v těsném sousedství hradeckého zámku. A stojí za to se podívat i na stálou expozici.