Letní vlnění

Na kurzech mám nejraději setkávání se s novými, zajímavými a na stejnou vlnu naladěnými lidmi. Myslím, že to tentokrát platilo mnohonásobně. Přijely ke mně ženy a dívka, které si opravdu zamilovaly tento přírodní materiál. Jak jinak si vysvětlit jejich píli a vytrvalost v namáhavých činnostech, jaké jsou nutné v přípravné části, než se člověk dopracuje ke klubíčku vlněné příze.

Také jsem vždy ráda, když účastník přijede s vlastním cílem a odhodláním, co se chce naučit. V tomto případě přijela auta naložená nejen nástroji, ale také pytle vlastní vlny. Je to důležité. Já mohu ukázat praní a všechny další úkony na vlně plemen, které mám k dispozici, ale účastníků, se mohou po pastvinách prohánět úplně jiná plemena. Každé surové rouno chce to své a nějakým plošným přístupem si mohu rouno úplně znehodnotit, proměnit ho v lepkavou hmotu nebo v kopu, ve které se dá krása jen tušit někde ukrytá mezi rostlinnými zbytky a bobky.

Byla to i pro mě docela velká škola, protože v jednom z pytlů bylo skryté cosi, z čeho bych se nikdy nepokoušela vydobýt čisté vlákno. Zdála se být krátká a natolik znečištěná, že připadal v úvahu už jen kompost. Přesto jsme část odebrali. Z popelky se nakonec vyklubala sněhurka. Vlněná vlákna krásně odpuzovala špínu i rostlinnou drť. Poučení pro mě pro příště.

Třídilo se, vyklepávalo, pralo a načesávalo, rozvolňovalo a znovu načesávalo… Tyhle zdlouhavé činnosti jsou sice časově náročné, ale když k nim přistoupíte s trpělivostí a pokorou, jsou vlastně velmi uklidňující s terapeutickým účinkem. A dá se u nich probrat všechno možné o životě, o sobě, o druhých (ne že bychom byly drbny), nebo také poslouchat audio četbu, na kterou jindy nezbývá čas.

K vlně patří přírodní barvení. Překonaly jsme v sobě strach z divočiny a vydaly se do „komárova království“. Statečnost to skutečně vyžadovalo, naši komáři jsou imunní vůči všem prostředkům proti nim. Nebo, když už nemůžou najít žádné nepostříkané místo, vlezou vám do ucha, nosu či očí. Louky jsou sice posekané, ale v okolí se vždy dá něco s barevným potenciálem najít. A pak je tu také má zahrada s barvířskými rostlinami.

A předeníčko předení, to je třešnička na dortu. I tady platí, že každá vlna chce to své. V tomto případě se ale ukazuje, že týden je příliš krátký. Jako každá jiná dovednost, i tohle chce cvičit a trénovat. Já mohu jen nasměrovat, ukázat fígle, které jsem za roky předení nashromáždila.

Příst pro zábavu je fajn, ale hromadící se klubíčka by neměla sloužit za potravu molům. Nejrychlejší spotřeba příze je při tkaní. A tak jsme si v závěru týdne natáhly osnovy. Tkala se šála, podsedák, taška tzv. žebradlo a také na dvojitou tkaninu v podobě tunelu došlo.

Víc se do jednoho týdne, ať je člověk sebepilnější, nevejde. Skončil a mně bylo zase trochu smutno, že ztrácím dobrou společnost.