Year: 2019

Obrázky z adventní vlněné dílničky

Published by

Vlna je úžasný tvůrčí materiál. Já to vím už dávno. Dnes to objevili i všichni ti, co přišli, aby se mnou a dalšími stejně naladěnými lidmi strávili adventní neděli. Toho si moc vážím, když si vzpomenu, kolik lákadel a atrakcí je v předvánočním čase všude kolem. Vezla jsem s sebou na ukázku hotové závěsy a dekorace s tím, že účastníci dílničky uvidí, co by se dalo všechno z vlny uplstit. To jsem ale netušila, jak tvořiví, trpěliví a pilní všichni budou a že si odsud budou odnášet hotové vánoční dekorace a také elán a chuť tvořit dál. To je pro mě ta největší odměna. Úspěch například také sklidily perníčky a linecké cukroví. No považte – z tohoto cukroví jen tak neztloustnete, je vhodné pro každou dietu, na stole hezky vypadá a děti nebo manžel vám ho nesní ještě před Vánocemi, takže ho před nimi nemusíte schovávat.  Vždycky mě zároveň baví vidět, jak činnost s vlnou (nebo vlna samotná?) postupně účastníky vtahuje do procesu, připoutává je k sobě, vzbuzuje nadšení a provokuje tvůrčí nápady. A i když všichni …

Malá adventní pozvánka

Published by

Začnu trochu oklikou. Při česání surové přírodně barvené vlny mívám docela velký odpad. Snažím se totiž rouno před finálním vyčesáním zbavit kratších vláken a s nimi i případných nečistot. Následně je mi ale potom líto odpadlý materiál vyhodit. Barvy jsou krásné, materiál jemný, jen se nehodí pro potřeby předení. A tak si schovávám drobné česanečky pro potřeby plstění. Někdo by nad takovým materiálem jistojistě ohrnul nos. Bývá v něm smetí, se kterým se vybírám, nevypadá vábně. Ve srovnání s průmyslovými česanci je to Popelka. Pro mě ale své velké kouzlo i cenu. Jsou za ním procházky za rostlinným materiálem k barvení i hodiny práce kolem česání. A zjistila jsem, že se mi z tohoto materiálu docela snadno a dobře plstí jehlou. Uplstěné drobnosti pak mají své nezaměnitelné kouzlo, jsou originální. A teď tedy konečně k té pozvánce. Tuto neděli si můžete plstění drobností s vánoční tématikou vyzkoušet spolu se mnou. Stačí dorazit na desátou do českokrumlovského regionálního muzea. Budeme tvořit nejen z mé vlny, ale kdo má raději zářivou barevnost, může si klidně tvořit i …

Čas pro modrou

Published by

Japonské indigo pěstuji už několik let. V našich klimatických podmínkách to není úplně jednoduchá záležitost. Rostlina má dlouhé vegetační období. Semínka je potřeba zasadit včas, brzy na jaře, což se mi tak docela nedaří. Semínka klíčí docela dobře a jakmile vzejdou rostlinky, musí se brzy rozesadit, jinak sadba plesniví nebo se rostlinky příliš vytahují. Rostlině také vadí i slabší mráz. To je důležitá informace, protože u nás je mráz ještě v květnu a opět se vrací během září. Pro pěstování venku by mi tedy zbyly jen tři měsíce, což je hodně krátká doba. A tak japonské indigo už několik let okupuje náš skleník. Roste si tu spolu s rajčaty, paprikami a okurkami a společně vytváří zelenou džungli až ke stropu. Má také stejné nároky – dobrou půdu a dostatek vláhy a tepla. Pěstování ve skleníku má tu výhodu, že mohu indigo sklízet průběžně už od srpna. Nejlepší modrou ale získávám až v září. Že už je čas vhodný pro sklizeň ukážou listy. Začnou se kroutit směrem do středu. A ty, co se přitiskly ke sklu …

Barvy z přírody

Published by

Kdysi jsem se rozhodla, že k přírodnímu materiálu patří jen chemie přírodních procesů, a tak začala moje dlouhá cesta zkoumání a poznávání tajů přírodních barev. Ani dnes, po nějakých 9 letech objevování, nemohu říct, že všemu rozumím. Ale nějaký pokrok tu k mému uspokojení přece jenom je – přadénka a obarvené rouno už nemají pouze nekonečné množství odstínů žluté a zelené, ale naučila jsem se i vytouženou oranžovou, červenou nebo modrou. Také intenzita barev se změnila od těch nejbledších odstínů po syté a tmavé. Ne že bych si občas nezaexperimentovala s něčím v místních podmínkách nedostupným, ale moje filozofie je pevná v tom, že získané barvy musí být z místních zdrojů, buď z mé zahrady, nebo z něčeho, co roste po okolí. A tak trochu závidím těm, kterým v okolí hojně roste svízel siřišťový nebo se zbavují borytu jako nepříjemného plevele, protože to mi tady neroste. Moje půda nedokáže například přijmout a uživit ani rezedu, ani mořenu barvířskou a světlice tu skomírá, stěží vykvete několik kvítků. Prostě, nemůžu mít všechno. Zato se tu daří jiným …

Zase ty utěrky

Published by

Po kurzu vlněném u nás proběhl kurz základů tkaní na osmilistém stavu. To máme vždy několik možností podle toho, kolik času a úsilí do toho chce student/ studentka vložit a kolik toho už případně dovede. No, a tady bylo rozhodování celkem lehké. Nějaké znalosti a zkušenosti už tu byly – s vlnou. Tak co takhle si vyzkoušet bavlněné nitky? To je trochu strašák, natahovat osnovu z tenkých nití. Vyžaduje to buď velkou odvahu, nebo nějaké zkušenosti. U mě to bývalo tak, že jsem nejprve byla hodně odvážná. Dnes už jdu na jistotu a podle zkušeností vybírám nejvhodnější metodu. A tu jsme si také vybrali pro náš záměr – zaplnit celou šíři 40 cm stavu, nějakých 260 nití osnovy, a netkat vzorník, ale rovnou funkční tkaninu v podobě ručníků, co budou ozdobou kuchyně. Naučily jsme se propočítat hustotu návleku a hlavně délku osnovy, dále spočítat spotřebu materiálu a ono nám to potom tak krásně na chlup sedlo, že jsem skoro byla pyšná, jak už to umím. Ve dvou to jde samozřejmě vždycky lépe, nataženo bylo celkem …