Louka plná barev

Chodíme často na procházky. Jdeme buď malý okruh po hrázi a lesem nazpátek, nebo velký okruh po hrázi a loukou nazpátek.  Krok má rád oba okruhy. Já také. Pokaždé si přinesu tašku nějakého barvícího materiálu. Téměř v každé roční době lze něco nalézt. Ale pozdní jaro a začátek léta ještě před senosečí je vůbec to nejbohatší a taky nejkrásnější období.

Miluji vycházky kolem louky. Tolik barev a překrásných rostlin, jaké nabízí, nemohu vidět v žádné zahradě ani parku. Tu jsou velké růžové plochy hvozdíčků, tu se nad nimi kývají rozkvétající třezalky a támhle je celý obrovský záhon slézu, který se tu z ničeho nic rozsemenil. Vedle se ve větru vlní rozličné květy trav, které mají barvy od světle zelené protknuté žlutým pylem po tmavě vínovou. Vypadá to jako zelené moře, jehož pěnu tvoří jemné bílé kvítky svízele. Tahle louka je rok od roku krásnější.

Dříve to bývalo pole na kterém zřejmě nic moc nerostlo. Snažili se ho zkrotit meliorací, hnojivy, postřiky. Nakonec to vzdali. Po krátkém období ničeho sem přišly krávy. Pole se stalo pastvinou. Sloužilo by asi dobře, ale chyběl zdroj vody, krávy utíkaly a nakonec se přesunuly jinam. Z pastviny postupně vznikala louka. Nejprve jen s travinami, ale rok od roku je tu víc a více květin. Pampelišky zjara, kopretiny, zvonečky nebo kohoutky později, pak sléz, třezalka, hvozdíky a ještě později řebříčky nebo vratič. Spoustu rostlinek neznám, ale stačí mi, že vidím jejich drobné kvítečky, které tvoří celé polštáře.

Meliorační trubky už jsou dávno zanesené, takže se prostor postupně proměňuje. tu jsou místa suchá s velmi nízkými rostlinkami. Pod nohama vám to v tom suchu úplně křupe. A o kus dál se vytvořilo místo, kde se drží voda a mezi vlhkomilnými rostlinami se ukrývají divoké kachny. Své cestičky tu mají srny, které se sem chodí zvečera pást. Louka se seče dvakrát do roka a právě z ní si kupujeme seno pro naše stádečko. Vím, že se neživí ničím špatným. Dostávají seno plné bylinek a rozličných květů trav (ty milují ze všeho nejvíc). Vypadaná semínka potom pohazuji po pastvinách a doufám, že se jednou promění ve stejnou krásu jako je tam, odkud pocházejí.