Kočičí

Každá správná Vlněnka má někde poblíž kočku. Uvědomuji si to při návštěvách jakéhokoliv vlněného blogu tuzemského i cizího. Kočky milují vlnu (a Vlněnky kočky?). Je jedno, jestli je smotaná do klubíček, která se tak krásně rozmotávají a zase zamotávají, nebo ještě není spředená. Ta je ze všeho nejlepší. Naše kotě Elsa našlo zalíbení v česancích a ty najde neomylně a hned se je snaží obsadit jako pelíšek.

Uvědomuji si, že to není zrovna moc dobré pro obchod, jsou lidé alergičtí na kočičí srst, a tak se snažím své načesané peřinky před Elsou všelijak ochraňovat. Prevence je taky dobrý způsob. Vlny je dost a tak má Elsa slíbený svůj vlastní načechraný vlněný pelíšek, aby mi nezabírala ty mé.

Zvláštní je, že i tak malé kotě pozná kvalitu materiálu. Myslíte, že se schoulí na umělinové dece byť ze značkového obchodu? Nee, neomylně si to namíří rovnou na mou vlněnou ručně tkanou deku, o kterou se občas už nějaký čas musím tahat i se zbytkem své rodiny. Tak teď se o ni musím dělit s kotětem.

Elsa je členkou naší domácnosti teprve krátce. Vždycky jsme měli kočky venkovní, které po čase nějak záhadně mizely. Naposledy to byl Pan Koc, kocour rváč a tulák. Moc se mi nechtělo věřit, že by se u nás namáhal chytat myši, byl věčně na toulkách. Teprve když zmizel, uvědomila jsem si, že je asi chytal.

Domácí pohromu pro vlnu v jakékoliv podobě představují moli. Bojuji s nimi všelijak. Poslednímu vítězství nad moly předcházelo přestěhování vlněných balíků a krabic do studené Matyldiny stodoly. Myslela jsem, že mám vyhráno. OMYL! Zmizel kocour, objevily se myši. A tyhle malé potvůrky milují vlněné pelíšky stejně jako kočky. Když musím vyhodit nepranou surovou vlnu kvůli molům nebo myším, nevadí. Ale když se ty malé potvory dostaly přes krabici a několik vrstev igelitu k vyprané a načesané vlně, která musela být tím pádem všechna zlikvidována, to bolí. To se nechal i hospodář obměkčit a do našeho domu i přes nevoli našeho psa Kroka přibyla kočičí princezna.

No, princezna je hodně nadnesené pojmenování. Je to dračice. Když nespí, číhá na nás z temných koutů, napadá nás ze země  i z výšky větví stromů, pere se se vším, co jen trochu připomíná myš, a dokonce už ulovila svou první kořist. A já doufám, že jsem tím vyřešila zase jeden vlněný problém.