Tajemství kůry


Ve svých barvířských počátcích jsem se hodně držela rad zkušených, zvláště při výběru přírodnin k barvení. Máte pocit, že jste o něco ochuzeni, když v místě, kde žijete, nemáte k dispozici takový výběr rostlin jako v mnohých jiných krajinách. Člověka pak svádí pokušení, aby začal objednávat exotická barviva odjinud. To je ale v konfliktu s mým uvažováním. Nevidím pak rozdíl v tom, jestli budu barvit syntetickým barvivem vyrobeným kdesi nebo přírodním barvivem putujícím přes půl planety, které také prošlo nějakým procesem zpracování.

IMG_6091
vděčné barvivo poskytuje ořešák královský

Barvířství je výrobní proces jako každý jiný. Nejprve se učíte. Vaříte podle receptů. Někdy se daří a někdy ne. Potom začnete nabývat jistoty a recepty šidíte. Vaříte jen tak z ruky, od oka. Ingredience ale zůstávají ty osvědčené. A nakonec se pustíte do experimentů. Opouštíte osvědčené stereotypní postupy a hledáte jiné cesty i jiné zdroje.

IMG_2337
sluneční konzervy jsou stálý letní inventář naší zahrady

Tak to alespoň probíhá u mě. Barvířství mě naučilo znát okolní přírodu. Naučila jsem se poznávat nové rostliny, kolem kterých jsem dříve chodívala bez povšimnutí. Také jsem se naučila všímat si náznaků, jak mi příroda sama napovídá co by mohlo být barvivem. Proměnila se i moje zahrada, spousta rostlin tam roste jen pro mé pokusy. A stále je co objevovat. Každý rok přibude do repertoáru oblíbených barviv několik nových.

Krušinu olšovou jsem si např. objevila sama (i když je mezi barvíři známá, v knihách jsem ji nenašla). Přišla jsem si na možnosti barvení jejími plody. Ale až teprve letos jsem objevila půvabnou barvu z její kůry! Vždy je tedy co nalézat.

Tak teď jsou to tedy kůry. Dříve jsem jim věnovala jen málo pozornosti, ale tím jsem se ošidila o krásnou paletu barev. Zejména jasně žlutá z kůry jabloně je moje oblíbená, která nesmí chybět. Kůry ale vydají kromě žluté i odstíny rezavé, béžové až růžové. Barvy jsou to trvalého charakteru, hned tak z vlny nevyprchají. A barvícího materiálu není třeba hodně, má velký potenciál. Navíc je to zahradní odpad. V době, kdy se stromy prořezávají, není moc čím barvit, tak je to i potěšující okolnost, že je co dát do hrnce.

IMG_20180425_191131
žlutá uprostřed je jabloňová kůra, béžové jsou kůry švestky a višně

Líbí se vám jemná barevnost přírodních barviv? Kdo by chtěl spolu se mnou proniknout do tajemství barev, stačí se ozvat a přihlásit se na některý z kurzů. Léto je celé vaše.


4 komentáře: “Tajemství kůry”

  1. aaaach! prave som Vas objavila a vstrebavam Vas pokoj 🙂 ja sa prave farbit ucim, sama, hokus pokus. moja prva zihlava vysla prapodivne, ale i tak ma to tesi 🙂 budem sa k Vam veeelmi pravidelne vracat 🙂 dakujem!!

    • Já se s kopřivou také moc nekamarádím, není to nikdy má nejlepší barva a také jsem nedosáhla nikdy stejného výsledku, jako vídám v literatuře. Je to ale dané mořidly, které používám. Raději oželím barvu, než bych ustoupila ze své zásady. Na výběr jsou další. Zkuste třeba listí břízy, to vyjde vždycky. Nebo vlaštovičník.

  2. dakujem, nad tym lastovicnikom som aj uvazovala, svokra ho ma plnu zahradu 🙂 bude to dalsi pokus, dam vediet ako som dopadla 🙂 vlne zdar! 🙂

Leave a Reply

Discover more from Matyldina stodola

Subscribe now to keep reading and get access to the full archive.

Continue reading