První barvičky z Matyldiny stodoly

Jaro se teprve protahuje a za uchem mu mu raší jen několik kvítků. Tráva vypadá jako jeden den neholená mužská tvář. Řeklo by se, že ještě nebude k nalezení nic, co by mohlo dát trochu barvy. Stačí ale vyjít si po okolí a něco se přece jen najde.

Tak např. starý choroš (přesný název neznám, pro mě jsou tyhle dřevokazné houby všechny choroš). Několik kousků se jen tak zkusmo povařilo a barevný čajíček byl na světě. Barva vlny – jemně béžová. Určitě se bude hodit pro mou příští tapiserii.

Pak se tu po větru všude po okolí válí jmelí. Poslední pokusy před lety mi daly jemně žlutou. Tentokrát se moc nezadařilo. Přestože jsem měla jmelí dostatek, zřejmě vadilo, že nebylo čerstvé, ale suché. Barva skoro žádná. Ale nic nezatracuji. I tato trochu jinak bílá se bude hodit. Zvlášť když je protkaná občasnými hnědými chloupky některého z beránků.

Na této vlnce jsem si trochu pocvičila předení s přeslicí. Beránčí vlna měla hodně dlouhé, více než deseticentimetrové pesíky, které dost připomínají vlákna lnu. Česanec šel dobře upravit tak, aby předení z přeslice v podobě jednoduchého kolíku do ruky, který jsem si vyřezala z větvičky, šlo hladce.

A ještě jako návnadek do třetice – barva kůry. Zjara bývá v zahradě spousta práce s prostříháváním ovocných stromů. Pro barvíře je tento odpad to nejlepší pro získání prvních barviček.

S přibývajícím teplem je růst všeho možného rychlejší.

Má barvířská kuchyně je na to připravená.