Když se sejdou šikulky tkadlenky

Mám ráda lidi, kteří se nebojí objevovat, tvořit, překonávat překážky a jít za svým. Myslím, že tkadlenky mezi ně patří. Rozhodně ty dvě z nich, které se u mě objevily na víkendovém kurzu. Vybraly si dost náročnou techniku Summer and Winter a chtěly ji zdolat během jednoho dne. A já jim nic neodpustila. Ani to otravné propočítávání, ani snování a navlékání stavu, protože i tím se člověk učí chápat princip. Zabralo nám to celé dopoledne a ještě kus odpoledne, než jsme se dostaly k samotnému tkaní. Ale moje žačky se nedaly zlomit a neúnavně pronikaly mezi spletené nitě a jejich taje. A že těch tajů bylo! Každý stav chce své a dovolí jen to své. Tak zatímco s ashfordíkem si můžete hrát a rozsévat summer kytičky po základu podle libosti, pak velký stav musíte přemlouvat, aby vám ledasco dovolil a ono to po zdlouhavém navázání šlapadel fungovalo. A ta radost, když to funguje!

Výsledek se zdá být malý.

Vždycky se tomu smějeme, že když se pak přijede domů a rodina se ptá: „Tak co jsi za celý den dělala?“ Vy se pochlubíte a oni na to: „TAK MÁLO?!?“

Netuší, jaká bouře mozků se ukrývá za tím malým obdélníčkem tkaniny, jak to v hlavě šroubuje, kolikrát se člověk musí vrátit o několik kroků zpět, protože se na chvíli ocitl ve slepé uličce. Ale když pak dojde zdárně do cíle, ten pocit uspokojení je odměnou. Znají ho všichni, kteří musí za svým cílem překonávat překážky. Tak takové lidi mám ráda a stojí mi za to věnovat jim svůj čas.

Děvčata, díky za pěkný den!