… vyzpívaly to sýkorky z okolí. I když je za okny sníh a v noci mráz, já už myslím jenom na jaro. Kytičky, pestré barvy, spousta světla, modrá obloha… Těším se a mezitím si čekání na jaro krátím vytkáváním svých představ do tkanin. Technika Summer and Winter. Líbí se vám? Chtěli byste se ji naučit? Je to jednoduché – stačí se přihlásit do kurzu tkaní v naší Matyldině stodole. Další články o této technice: Summer and Winter Z kurzu Summer and Winter Vzorník techniky pro 5 listů
Konečně jsem se dopracovala k tomu, k čemu jsem se dopracovat chtěla. Od začátku vím, že vlna z našich valašek je vhodná, lepší by bylo říct nejvhodnější, pro kobercovou přízi. Potvrdila mi to i moje milá lektorka na kurzech tkaní tapiserií a jejím několik desetiletí dlouhým zkušenostem věřím. Potvrzovala jsem si to sama experimentováním a zkoušením různých způsobů předení i skaní, výběrem toho nejvhodnějšího rouna a potom taky stavu. Udělat dobrý vlněný koberec, aby opravdu sloužil déle než dva tři roky, je věda. Prokousávám se texty v angličtině, protože jinde informace najdu jen stěží. Učím se a hledám informace od lidí z celého světa. Nakukuji jim pod ruce, tajně závidím jejich um, nepřetržené tradice, předávání tajností i dovedností z generace na generaci a taky pomůcky a materiál, které v zahraničí můžete běžně koupit. Učarovaly mi seveřanky, jako ostatně i zbytku světa, protože ty povýšily tkalcovské řemeslo na skutečné umění. A podělily se o něj. Takže dnes vidím tkát severské techniky Američanky stejně jako třeba i Japonky. Díky mnoha obětavým lidem je tkalcovské řemeslo opět populární. …
Mám v sobě něco z duše křečka. Co se týká řemeslných pomůcek a materiálů, hromadím a hromadím. Nedokážu přestat. Ještě nemám všechno zpracované, ale už pokukuji po dalších krásných vláknech nebo přízích. A stejné pocity mám, když něco vytvořím. Je v tom kus mého času, mých plánů, mého snění, mé improvizace nebo trpělivosti. Je těžké se s takovým výrobkem rozloučit a poslat ho dál do světa. Většina toho tedy zůstává doma nebo je darována blízkým. Jenže ani pracovní nástroje, ani pomůcky a ani materiál, nic z toho není zadarmo. Je to velice nákladná záležitost. A tak je potřeba, aby se vydané náklady zase nějakou cestou vrátily zpět. Občas se prostě musím se svými výrobky rozloučit. Je to bolestné, ale nutné. Některé příze z Matyldiny stodoly si tedy můžete koupit buď zde, nebo nakoukněte do Matyldina obchůdku na Fler.
Koza, která vzbuzuje respekt, ale zároveň je v ní spoustu něžnosti. Taková je Dora, koza kašmírská. Máme ji skoro od počátku našeho chovatelského snažení. Přišla k nám jako chlupatá koule a první roky jsem od ní skutečně získávala kašmír – jemnou podsadu, která ji v zimě chránila před chladem. Jenže, u nás už nebyla pořádná zima s mrazy pod desítkou ani nepamatuji. A když je teplá zima, netřeba teplý kožíšek. Stačí takový akorát. Tak už pár let Dora nepřináší skoro žádný užitek. Darmoživka, tak jí říká hospodář. Ona si své místo u nás ale zaslouží. Tak například je to nejskromnější koza z celého stáda. Nepotřebuje žádné pamlsky, i když se samozřejmě přemluvit nechá. Je otužilá. To je taky jasné. Tam, odkud pochází, jsou zimy pořádné. Vzorně se stará o své děti a nejen o své. Všimli jsme si, že se k nim často připojují další kůzlátka. Taková Dořina mateřská školka to je. Však také Dora budí respekt. A to se teď dostávám k jejím méně dobrým vlastnostem. Tam, kde obědvá Dora, tam hned tak někdo …
Mám ráda lidi, kteří se nebojí objevovat, tvořit, překonávat překážky a jít za svým. Myslím, že tkadlenky mezi ně patří. Rozhodně ty dvě z nich, které se u mě objevily na víkendovém kurzu. Vybraly si dost náročnou techniku Summer and Winter a chtěly ji zdolat během jednoho dne. A já jim nic neodpustila. Ani to otravné propočítávání, ani snování a navlékání stavu, protože i tím se člověk učí chápat princip. Zabralo nám to celé dopoledne a ještě kus odpoledne, než jsme se dostaly k samotnému tkaní. Ale moje žačky se nedaly zlomit a neúnavně pronikaly mezi spletené nitě a jejich taje. A že těch tajů bylo! Každý stav chce své a dovolí jen to své. Tak zatímco s ashfordíkem si můžete hrát a rozsévat summer kytičky po základu podle libosti, pak velký stav musíte přemlouvat, aby vám ledasco dovolil a ono to po zdlouhavém navázání šlapadel fungovalo. A ta radost, když to funguje! Výsledek se zdá být malý. Vždycky se tomu smějeme, že když se pak přijede domů a rodina se ptá: „Tak …
Matyldina stodola 