Od začátku, co máme vlastní ovce a tím pádem i dostatek vlny, směřuji k jejímu nejvhodnějšímu využití. A protože má valaška vlnku hrubou a tím pádem pevnou, dlouhou s jemnou podsadou, nabízí se jako nejlepší tvořit z ní přízi kobercovou a dále pak koberce. Už dávno jsem se přestala snažit udělat z ní něco jiného, a když, tak jen okrajově. Také proč? Více než stoleté zkušenosti předků mi ukázaly možnosti tohoto původního plemene. V boxech tedy čekají klubíčka tenké nitky pro tkaní tapiserií, což jsou vlastně také takové lepší koberce, i klubíčka silnější a silné příze určené právě pro koberce.

Barevnost mých přízí je omezená zdroji přírodních barviv, které čerpám převážně ve své zahradě pěstováním vlastních barvířských rostlin, nebo sbírám rostliny po okolí, ale vždy jen ty, kterých je hodně a můj sběr je nikterak neohrozí. Zároveň je ale tato paleta obrovsky široká v celé škále jednotlivých odstínů. Barvím vždy jen menší množství a z každé barvící lázně získávám odlišný odstín barev od béžové, přes zelené po žluté, hnědé, růžové, fialové nebo hnědé. Také modrá nebo červená se čas od času podaří.

Tkalcovských technik k využití je mnoho, tím pádem i plánů je mnoho. Hodí se mi zkušenosti nasbírané v kurzech tkaní tapisérií, protože jednotlivé techniky tkaní tapisérií jsou využitelné ve zjednodušené formě i při tkaní koberců.

Další inspirací jsou mi skandinávské koberce z minulého století i ty současné. Jsou velmi vkusné, líbí se mi jejich barevnost, vzory i techniky na nich využívané. Takového mistrovství bych chtěla někdy dosáhnout.

Moje první koberce, utkané z ručně předené příze, barvené přírodními barvivy okolních rostlin používáme u nás doma. Procházejí zatěžkávací zkouškou, takže je nijak nešetřím. Prala jsem je už několikrát, poprvé ručně, ale potom jsem se odhodlala i k vyprání v automatické pračce na program pro praní vlny. Koberce to přestály bez poškození. Nejvíce jsem byla zvědavá na případnou změnu barev, ale protože už s barvením neexperimentuji a sázím na barvy, které se vždy povedou a nevyprchají za půl roku z vlny pryč, přestály to i barvy. Loňská sněhová nadílka mi umožnila také čištění koberců na sněhu. Prospělo jim to. Během roku jim stačí, když je při úklidu vyběhnu ven protřepat, a je čisto.

Neznám lepší pocit po ránu, než zabořit bosé nohy do vlněného koberce. S ním je pro mě nepříjemné vstávání o něco snazší.

Matyldina stodola bude postupně své vlněné koberce nabízet. Chcete-li vyzkoušet teplo tohoto krásného materiálu, jeho příjemné vlastnosti i trvanlivost, a  přitom podpořit výrobky vytvořené z místních zdrojů téměř bez doteku chemie a strojů, neváhejte mě oslovit. Růžovočervený s kostičkami je nyní k dostání v našem obchůdku na Fléru, nebo mě můžete kontaktovat zde.

Chcete-li se také dozvědět něco o tkaní koberců nebo tkaní na rámu s využitím kobercových technik, je tu nabídka víkendových kurzů.