Month: Leden 2018

Na stejné osnově

Published by

Většinou si nepřipravuji osnovu delší než na dva tři projekty. Tentokrát jsem udělala výjimku. Osnova je dlouhá přibližně pro čtyři koberce. První jsem odstřihla předělala návlek. Stávající mi nevyhovoval. Na další jsem si připravila alespoň rámcově návrh, jak by měly přibližně vypadat. To zdržení se mi vyplatilo. Osnova lépe drží a vzorování má mnohem více možností. Takže zůstanu věrná svým zásadám a nic, co vyleze z mého stavu nebude dvakrát stejné. Třetí koberec už mě začal malounko nudit, žádal si oživení, nějakou blbůstku, která třeba upoutá, aby to nebyla nuda. Prohrabala jsem své zásoby barev, sladila odstíny a na svět pomalu lezou ptačí legrácky.    

Plánování

Published by

Na každém novém dalším projektu je pro mě vůbec ta nejzdlouhavější část plánování. Nejprve se mi v hlavě usídlí jakási vize budoucího. Potom přemýšlím o materiálu a nejvhodnější technice. Nastane hledání, listování brouzdání internetem. Když už vize dostane konkrétnější obrysy, musím věnovat jeden den zavádění osnovy do nitěnek a navazování šlapadel ke konkrétním listům. Tak tomu bylo i tentokrát. Jenže vize se jaksi neproměnila v to, co jsem doufala. Poznala jsem to asi po třiceti řadách. Vůbec jsem nebyla spokojená. Měla jsem pocit, že jen marním materiál a že jeho hodnota silně ztrácí nedokonalostí. Nechala jsem projekt „odležet“ a zkusila jít na věci jinak. Ještě že jsou počítače a šikovné prográmky. Za hodinu jsem měla obraz, který se mi usídlil v hlavě, i před sebou na obrazovce. V podobných barvách, rozvedený do různých variant. Těch třicet řad bylo rychle vypáráno. Dokud je tkanina na stavu, jde to. Horší bylo, že jsem si musela znovu na dvě hodiny zalézt pod stav a všechna šlapadla převázat. To je snad jediná nevýhoda countermarch stavů. Zvláště s mými brýlemi, …

Koberce

Published by

Od začátku, co máme vlastní ovce a tím pádem i dostatek vlny, směřuji k jejímu nejvhodnějšímu využití. A protože má valaška vlnku hrubou a tím pádem pevnou, dlouhou s jemnou podsadou, nabízí se jako nejlepší tvořit z ní přízi kobercovou a dále pak koberce. Už dávno jsem se přestala snažit udělat z ní něco jiného, a když, tak jen okrajově. Také proč? Více než stoleté zkušenosti předků mi ukázaly možnosti tohoto původního plemene. V boxech tedy čekají klubíčka tenké nitky pro tkaní tapiserií, což jsou vlastně také takové lepší koberce, i klubíčka silnější a silné příze určené právě pro koberce. Barevnost mých přízí je omezená zdroji přírodních barviv, které čerpám převážně ve své zahradě pěstováním vlastních barvířských rostlin, nebo sbírám rostliny po okolí, ale vždy jen ty, kterých je hodně a můj sběr je nikterak neohrozí. Zároveň je ale tato paleta obrovsky široká v celé škále jednotlivých odstínů. Barvím vždy jen menší množství a z každé barvící lázně získávám odlišný odstín barev od béžové, přes zelené po žluté, hnědé, růžové, fialové nebo hnědé. Také modrá …

Polštář

Published by

Nevím, jak to máte milé tvořilky vy, ale já docela často prokrastinuji. Strašně moc mě baví začínat nový projekt. Asi tak do poloviny práce se ještě stále bavím. Ale od poloviny už začnu pokukovat, co bych mohla dělat příště, a před samým závěrem už to nevydržím a začnu pracovat na nové věci. A tak se mi kupí nedodělky a musím být opravdu moc dobře naladěná, abych se přinutila k tomu všechno dokončit. Historie tohoto jednoduchého polštářku je tedy docela dlouhá. Nejdříve mi dcera dovezla z Islandu jako dárek česance vlny z tamních oveček. Tehdy mě úplně neoslovila. Trochu hrubší, plná malých zástřihů. Přesto jsem ji spředla do malých klubíček. Ale co s nimi? Bylo jich jen několik. Na pletení málo. Klubíčka odpočívala dlouho na dně košíku. Až mi jednou zbyla na stavu asi půlmetrová vlněná osnova. Tak akorát pro spotřebování islandské vlny. Vzor byl určený původně pro pléd, neměnila jsem ho. Jen množství od každé barvy mi neumožňovalo nijakou pravidelnost. Vzniklo nahodilé pruhování. A pak byl polštářek vyprán a příze se ve tkanině krásně nafoukla …

Nový start

Published by

Sváteční dny byly hektické, přesto jsem si udělala čas alespoň na vřetánko. Skoro každý den se mi podařilo upříst klubíčko. A tak mám k dispozici pěkných pár hromádek smetanově bílé kobercové valašky. V zásobách mám hromady přírodně barvených klubíček různých odstínů i tloušťky. Na velkém stavu čeká několik metrů osnovy. A v hlavě mi poletují obrazy toho, jak by mohly budoucí koberce vypadat. Jestli se mi je podaří převést do reálné podoby se teprve ukáže. Prozatím si pohrávám s klubíčky, kombinuji barvy, vybírám nejlepší barevné kombinace.