Jako programátor

Už po několikáté se ke mně dostaly informace, že tkalcovský stav a tkalcovské činnosti spojené s tkaním jsou vlastně předchůdci programování a výpočetní techniky, konkrétně to byl tkalcovský stav, který objevil Joseph Marie Jacquard a který byl ovládaný systémem děrných štítků.

Vždycky jsem měla moc ráda matematiku, hlavně geometrii, konstrukční úlohy, geometrii ve čtvercové síti nebo takové ty čtverečkové hádanky, kdy si pomocí číselných kódů luštíte obrázek… a nesmím zapomenout na sudoku! Možná proto se vrhám nejraději do složitých vzorů, hladké plátno mě nesmírně nudí, není to pro mě výzva. Ten okamžik, kdy jsou všechny osnovní nitě navlečené ve správném pořadí a ve správném listu, listy připojené ve správné kombinaci ke šlapadlům, osnovní nitě navinuté a vy se pustíte do sešlapávání – otvírání prošlupu v určitém pravidelném algoritmu a ono to FUNGUJE! Nitě se začnou proplétat v pravidelné nepravidelnosti a vytvářet vzor.

Vím, jak se asi cítí můj syn – programátor, když napíše program a ejhle! někde tam je chybka. Žádná složitá činnost se bez chyb neobejde. Můžete si stokrát dávat pozor, postupovat podle naučených postupů, být poučena z minulých chyb. Stejně se vždy najde něco, co úplně nevychytáte. A potom se na to musí jít znovu od začátku. Najít místo s problémem, vyřešit proč se děje to, co se děje. Tak jako syn hledá v těch svých znacích, který z nich zapsal špatně, tak já hledám, kde je která nitka zavlečená do jiného listu, nebo se překřížila, nebo snad není v očku nitěnky, ale kdesi nad ním, či pod ním? Nebo mi dokonce chybí celá skupinka nitek?

A podobně jako jsou programy jednoduché, složitější a nepochopitelně složité, jsou i systémy, které umožňují tkát, jednoduché, složitější a totálně složité, ovládané počítačovými programy. Můžeme tkát na nejjednodušších pomůckách, jako jsou tkací rámy, destičky nebo stavy s pevným listem. Jednoduchá pomůcka umožní jednoduchý program – pevnou tkaninu bez většího vzorování. Není to ale úplná pravda, protože pokud zapojím hru barev nebo odlišnosti materiálu, rázem tu cosi je, a co dokážou asijští nebo jihoameričtí tkalci s neuvěřitelně primitivními nástroji za divy nevídané krásy asi také víme všichni.

Můžeme tkát na složitějších stavech různých typů ovládaných ručně klapkami nebo nohou a šlapadly. Mnohým tkalcům profesionálům tato zařízení stačí, ale jiní jdou ještě dál. Děrné štítky nebo systém kolíčků se používají dodnes. Technický pokrok nezastavíš, a tak si k některým stavům lze připojit notebook s vhodným programem a počítač už řídí zvedání listů sám, přesně podle našich naplánovaných představ. Pan Jacquard by byl pyšný, kdyby dohlédl až do naší doby a mohl tak spatřit kam až se vyvinul jeho vynález.

Můj první opravdový stav (nepočítám tkací rámy) byl osmilistý. Neměla jsem v plánu pouštět se hned odvážně do složitostí vazeb, původně jsem chtěla stav pouze čtyřlistý. Rodina mi ale tenhle úmysl vymluvila. Prý: „Mami, jak tě známe, nebude ti to za pár týdnů stačit.“ Měli pravdu. Znají mě dobře. Jakmile stav dorazil, utkala jsem na čtyřech listech jednu věc a pak už jsem osm listů neopustila. Nejprve jsem se nechala vést cizími programy. V minulosti už bylo vymyšleno a zakresleno tisíce vzorů, zajdete-li si na stránky Handweaving.net, pochopíte. Vzor za vzorem, celé knihy vzorů, stránka za stránkou plná kombinací jak se mohou vzájemně proplétat osnovní a útkové nitě. V tkalcovském světě známá zvučná jména tkalců, kteří je objevovali a naplánovali tak, aby to fungovalo. Našla jsem mezi nimi třeba jméno Ivo Kaštánek. Zní mi česky, ale nedopátrala jsem se, jestli to byl Čech, Rakušan, Němec nebo měl české předky? Po některých z nich byly pojmenované tkalcovské techniky, které objevili, např. Mary M. Atwater. Mohla bych tedy vůbec vymyslet něco nového, co tu ještě nebylo?

Odpověděla jsem si už dávno, protože jsem to zkusila. Mohla! Zpětně si v duchu gratuluji k rozhodnutí koupit si stav se systémem zvedání listů pomocí klapek. Je to ideální systém, který mě naučil CHÁPAT! Pochopila jsem, jak to funguje. A jakmile chápete, můžete se pustit do vlastních projektů. Nedávno jsem poslouchala útržky diskuze syna a dcery, která psala nějaký počítačový program. Jednalo se tam o opakování jakési napsané části programu (promiňte mi to neodborné vyjadřování, nejsem expert) a mě hned napadla podobnost s mým tkaním. Mám např. také předem definované části, které mohu znásobit, opakovat, něco mezi ně vložit nebo rozbít jejich strukturu, a pak získám nové a nové možnosti.  Mohu to udělat na ose x, tedy v návodu, i na ose y, tedy v kombinaci zvedání listů. A to mě baví. Baví mě objevování.

Tkaní mě prostě baví!

A také mu rozumím. Pochopila jsem, jak z jednoduchosti vychází pozměněním kódu větší a větší složitost, tedy z čeho vychází jednotlivé tkalcovské techniky. Naučila jsem se číst v návodech, tedy co pro nás ostatní zakódovali tkalci dříve. A myslím, že to mohu naučit i druhé. Jestli tedy chcete pomoci s porozuměním, neváhejte a využijte Kurz tkaní utkaný přímo vám na míru a podle vašeho přání. Vy se budete ptát a já budu vysvětlovat. Společně budeme kreslit a zkoušet a pronikat do tajností tkalcovského řemesla.

Těším se na vás!